Vážený nejvyšší pane železničáři,

18. června t. r. jsem absolvoval po delší době jízdu vlakem z Brodu Havlíčkova do Brna - Královo Pole. Už jsem touhle tratí (tj. mezi dvěma významnými železničními dopravními uzly) delší dobu nejel a tak jsem šel na vlak s přesvědčením, že vstoupím do moderní rychlíkové jednotky alespoň přibližně odpovídající roku 2020 a zemi, která je součástí Evropské unie.

Ve Stockholmu nikdo nezemřel už pět dní v řadě. Promořenost tamní populace této oblasti je v posledním měření 17,2%, ale neoficiální odhady hovoří o 40%. Přesto se něco ve Švédsku stalo, co na celou řadu pozitivních přístupů, jako jsou otevřené základní školy a školky, vrhlo velmi temné světlo. Švédská vláda proto zřídila vyšetřovací komisi. Prověřila 1 700 domovů pro seniory a v 91 nalezla celou řadu vážných pochybení. Pouze 40 obcí ve Švédsku má na svědomí 70 % všech úmrtí. Celkem zemřelo 5 433 lidí.

Nová studie publikovaná evropskými vědci ukazuje, že během červnových požárů v Arktidě bylo do atmosféry vypuštěno větší množství skleníkových plynů než v průběhu kteréhokoliv jiného měsíce za uplynulých 18 let. 

Teploty v některých částech Sibiře nad polárním kruhem nedávno dosáhly 38 stupňů Celsia, a to poprvé v dějinách měření teplot.

Tato studie byla vydána v době, kdy aktuální data ukazují, že globální teploty naměřené během ročního období končícího letošním červnem jsou nejteplejším obdobím všech dob.

Původní text v angličtině ZDE

Ve výše zmíněném článku autor zmiňuje i naši průmyslovou skupinu Czechoslovak Group. Kompozice článku je složitá a dotýká se mnoha témat. Domníváme se, že pro čtenáře může být zajímavé vysvětlení, kdo Czechoslovak Group vlastně je a čím se zabývá. Děkujeme šéfredaktorovi Britských listů, že zveřejnění tohoto vyjádření umožnil, píše Andrej Čírtek, tiskový mluvčí skupiny CSG

Czechoslovak Group (krátce CSG) je průmyslově-technologická skupina, která působí zejména v Česku a na Slovensku a zaměstnává přes 8 tisíc lidí. Jejím zakladatelem je český podnikatel Jaroslav Strnad, který začínal v 90. letech od píky. Jeho prvním byznysem bylo obchodování se železným šrotem, jehož zdrojem byly i nepotřebný materiál a nadbytečná technika Armády ČR. Časem zjistil, že větší hodnotu než šrot mají náhradní díly, které lze z nepotřebné techniky vytěžit a dále s nimi obchodovat.

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

(Jan Novák: Kundera, Český život a doba)

Kto bol najväčším zločincom alebo darebákom v minulom storočí? Adolf Hitler? J.V. Stalin? V. I. Lenin? Viliam II.? Leopold II.? Hirohito? Mao Ce-tung? Kim Ir-sen? Jorge R. Videla? Augusto Pinochet? Saddám Husajn? Nicolae Ceausescu? Pokiaľ by niekto čítal ich životopisy bez udania ich mena a zločinov, iba ich motivácie, zázemie a psychologickú analýzu, a dostal k nim aj biografiu Jana Nováka o Milanovi Kunderovi, kde by sa tiež neuvádzalo jeho meno, by samozrejme Kundera nevyšiel ako najväčší zločinec, ale ako najväčší darebák možno áno. Taká negatívna biografia je len o málokom napísaná. Milan Kundera je podľa Nováka veľký spisovateľ, ale iba čiastočne, len niektoré jeho diela sú vynikajúce, ale inak je to darebák, podvodník, chorobný klamár a čiastočne psychopat na pohľadanie.

Důležité. K tomu:

Petr A. Bílek, Recenze: Novák je diletant, o Kunderovi a literatuře tak vůbec má chabou představu

Rozhovor Britských listů s Petrem Fischerem: Je nová kniha o Kunderovi komunistická?

Rozhovor Britských listů s Karen von Kunesovou: Detektivní záhada: Nakolik byl Kundera udavačem?

Muž v době nouzového stavu ukradl pět housek, půjde na rok a půl do vězení

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Uprchlický tábor Vial na ostrově Chios, ve skutečnosti otevřený koncentrák zřízený řeckou vládou před očima apatické Evropy, je plný lidí. Jejich příběhy jsou v české digitálně mediální hysterii v lepším případě paušalizovány na ekonomickou motivaci, v horším případě jsou uprchlíci démonizováni, aby mohli být snadno odmítnuti. Jejich příběhy však svědčí o opaku. Utíkají do bezpečí ve strachu o život, odcházejí tam, kde vidí pro sebe a pro své děti alespoň nějakou perspektivu, nikoliv jen ustavičný strach a vědomí, že dříve či později přijde nějaká osudová rána, která je nadobro zlomí. Tito lidé nechtěli opustit své domovy, byli k tomu donuceni. Zde je první z příběhů typického “mladého muže s iphonem”. Posuďte jeden z probíhajících příběhů.

Sapry je kluk ze Somálska, má 18 let. Narodil se a vyrostl však v Saúdské Arábii, kde měli rodiče práci. Drtivou část svého života tak žil v prostředí, které životním standardem připomíná Evropu: slušné bydlení, auto, škola. Samozřejmě v prostředí tvrdé náboženské totality, kterou je Saúdská Arábie. Somálsko vlastně neznal, věděl pouze, že rodiče odtud pocházejí. Po měsících v uprchlickém táboře, kde nezištně pomáhá organizacím distribuujícím materiální a zdravotnickou pomoc, se dostal do vězení kvůli neochotě řeckých úřadů rozlišovat mezi agresory a oběťmi násilí. Ve vězení zůstává dodnes... 

Vždy pro mne bylo bizarní, jak může někdo byzantské věrozvěsty chápat jako národní symbol. Jsou tak neuvěřitelně mezinárodní, nadnárodní, že to víc asi ani není možné. Jejich zvěst je pro všechny lidi.

Přinášejí svou zvěst zdaleka, nikoli ze své vlasti, ale až z Palestiny, odkud ji sami dostali, a míří do ještě větší dálky: k věčnosti, kde se všichni sejdeme a kde nám bude houby platné, že jsme Češi nebo Němci nebo Rusové nebo Řekové.

Ani jeden z hrdinů jejich Knihy není Čech a nepřišli za námi proto, že právě Češi mají tuhle zvěst dostat, ale proto, že jsme lidé, a ta zvěst je pro všechny lidi.

Odpověď Američana panu Stonišovi

Vydáním  Reflexu z 18. června se rozpoutala urputná debata. Do očí čtenářů se prázdně dívá černá Hitlerova tvář na hlavě hráče amerického fotbalu Colina Kaepernicka, známého tím, že v roce 2016 kleknutím protestoval během zpěvu národní hymny proti policejní brutalitě. „Poklekneme před všemi zločinci, kteří se prý chtěli polepšit?“ ptá se Reflex s odkazem na George Floyda, kterého zabili policisté.

Ačkoli podle redaktorky Reflexu Kateřiny Kadlecové „stanovisko ‘našeho’ listu opět nevyjádřilo názor drtivé většiny redaktorů”, za obálkou stojí její šéfredaktor Marek Stoniš. Píše v komentáři, že kdo chce „vědět více o mém postoji k hnutí Black Lives Matter, nechť si přečte aktuální úvodník Reflexu.“ Tam položí čtenářům několik otázek o současných událostech. Vyzývá je názvem „Otázky, na které si odpovězte sami.“

Já jakožto Američan pravidelně slyším nebo čtu podobné otázky v amerických médiích nebo na sociálních sítích. Vidím, jak jsou přitažlivé, respektive přitahují implicitní odpovědi. Pro mnohé lidi jsou ty odpovědi tak zřejmé, že ani nestojí za zmínku. Zdá se mi, že pan Stoniš je toho názoru.

Ale stojí. Přitažlivost otázek je, myslím si, povrchní. Ale při podrobném zkoumání se jejich podstata rozpadá. Je navýsost důležité zabývat se – a nikoli pominout – názory druhých, především těmi, se kterými nejvíc nesouhlasíme. A já s panem Stonišem nesouhlasím. To řeknu otevřeně a naplno hned na začátku. Proto, když vyzve, aby si čtenář odpověděl na jeho otázky, tuto výzvu přijímám. Jenom Vás prosím, zejména Vás, kteří považujete Stonišovy otázky za přesvědčivé, abyste mi dopřáli jen chviličku Vašeho času a abyste mi opravdu dali možnost přidat americké stanovisko k těžkému – ale nutnému – rozhovoru.

.* * *

Hus a ústava

(Projev k pietní vzpomínce na M. Jana Husa – 5. července 2020 v Táboře)

Vážené dámy a vážení pánové, milé sestry a bratři,

mám s připomínkou Jana Husa na den jeho smrti problém. Nechci, aby se podobně jako v případě Milady Horákové nebo Jana Palacha a dalších osobností vzpomínalo pouze na jejich smrt, snad někomu z vás zní v uších monolog z Krylovy písně: „Úloha osobnosti v dějinách se stává z ochoty dotyčné osobnosti zemřít, nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat!“ Jsem si ale vědom prapůvodu oné vzácné úcty, spojující život, smrt a odpověď na obě výzvy Boží, promlouvající ve svědomí člověka. Má-li kdo v ústech křesťanskou civilizaci, musí si být vědom, že jejím základním kamenem je právě vzdor vůči smrti, výhost strachu v učení, konání a ano utrpení Ježíše Krista na Golgatě. Ježíš zemřel, aby Kristus mohl žít v etice, svědomí, aby spojil židy a pohany, aby byl úhelným kamenem víry odpouštějící, a tudíž osvobozující, solidární a tedy k solidaritě, bratrství vedoucí.

V českých poměrech kdekdo ví, že 6. července 1415 byl v Kostnici vykonán ortel nad náboženským reformátorem Janem Husem; jeho nelítostným upálením zaživa na hranici. V Kostnici (Konstanz) zrovna zasedal církevní koncil, který měl konečně „udělat pořádek“ v římské církvi; především normalizací poměrů při její organizační správě a respektem k církevně vyhlašovaným zásadám víry.

Trumpovy Spojené státy zůstávají i nadále epicentrem pandemie a konkurovat jim může pouze Brazílie v čele s polopříčetným prezidentem Bolsonarem nebo Velká Británie nemotorného klauna Borise Johnsona. Americký prezident a jeho straničtí nohsledi se ale tváří, jako by se nic výjimečného nedělo: jako by se nakažlivá choroba dala jednoduše odmyslet. Kolosální průšvih v podobě rekordního počtu nakažených je vydáván za triumf covidové agendy Bílého domu. Nu což, co nevidět bude volební kampaň v plném proudu, tak proč si ji kazit nepříjemnostmi: raději strčit hlavu do písku a ono už to nějak dopadne.  

V květnu 2020 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 57 283.03 Kč,  výdaje byly 64 731,50 Kč.

MNOHOKRÁT děkujeme všem věrným čtenářům, kteří na provoz Britských listů finančně přispívají, - ale jak vidíte z výše uvedeného grafu,  směřujeme k nule. Trvale potřebujeme poněkud vyšší, pravidelnou finanční podporu. Děkujeme.

Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. 

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.