Naše demokracie ohrožuje nová forma fašismu

2. 7. 2020

čas čtení 8 minut
V této brilantní analýze ukazuje George Monbiot, jak ohromujícím způsobem je nyní podobná situace v postkomunistických zemích střední Evropy a v Británii a v USA. Podobnost čistě náhodná?

Hněv, který by lidé měli zaměřit vůči oligarchům a miliardářům, se Donald Trump a Boris Johson snaží přesměrovat jinam. Obyvatelstvo jejich zemí čelí nerovnosti a vylučování ze společnosti, trpí nízkými mzdami a nejistým zaměstnáním. Tisk, vlastněný miliardáři a politické strany, které miliardáři ovládají, přesvědčují občany, aby zaměřili svou zuřivost proti imigrantům, muslimům, proti Evropské unii a dalším "cizáckým silám", píše George Monbiot.

Z Bílého domu, ze svého luxusního věžáku na Manhattanu a ze svého venkovského sídla na Floridě zveřejňuje Donald Trump zuřivé tweety proti elitám. Vysoký poradce Borise Johnsona Dominic Cummings šíří tytéž postoje, zatímco se pohybuje mezi svým luxusním domem v londýnské čtvrti Islington, s jeho knihovnou a pokojem pro tapisérie, a rodinným venkovským sídlem v severoanglickém Durhamu.

Zjevně, ani Trump ani Johnson nezuří proti politickým či ekonomickým elitám. Zuří proti intelektuálům: proti studentům, učitelům, profesorům a nezávislým myslitelům, kteří se staví proti jejich strategii. V politice dnes výrazně sílí antiintelektualismus.

 

Pocity křivdy se šíří ze stránek novin. Komentátoři ultrapravicového deníku Daily Telegraph a týdeníku stejného zaměření The Specator tvrdí, že jsou utlačování lidmi, kteří se snaží ve společnosti bojovat proti nespravedlnosti, že je utlačuje hnutí Black Lives Matter a další kulturní změny. Z celostátních novin a v publicistických pořadech celostátního rozhlasu BBC bědují, že byli umlčeni.

Šíří se mýty ohledně národní velikosti a úpadku. Make America Great again a britské Take Back Control slibují nádherný návrat zpět do imaginárního zlatého věku. Konzervativci i Republikáni evokují bohatou mytologii rodinného života a patriarchálních hodnot. Velký počet lidí v Anglii lituje, že už neexistuje britské impérium.

Extravagantní kašpaři, kteři si budují svou mocenskou základnu prostřednictvím vizuálních médií, nahrazují dřevěné technokraty, kteří kdysi dominovali politickému životu. Debata ustupuje symbolům, heslům a senzacím. Politické strany, které kdysi tolerovaly určitou míru pluralismu, nyní podléhají kultu osobnosti.

Politikové a političtí poradci se chovají beztrestně. Během slyšení o impeachmentu argumentoval Trumpův právník, že prezident rovná se národ a jeho zájmy jsou neoddělitelné od národních zájmů. (Pozn. red. Totéž v ČR Babiš.) Johnsonova poradce Cummingse nikdo nepotrestá, že porušil předpisy karantény. Johnsonův ministr pro bytový fond, Robert Jenrick, schválil stavební projekt milionáře, který pak poskytl Konzervativní straně finanční dar. S každým dalším skandálem proti integritě veřejného života se rozkládá důvěra občanů v systém. Ideál demokracie jako sdílený občanský projekt ustupuje politice nadvlády a útlaku.

Politické struktury ještě existují, ale jsou vyprázdněny, protože moc přešla do nekontrolovatelných, nedemokratických oblastí: na recepce, kde oligarchové přislibují Konzervativní straně své peníze, do amerických výborů politické akce, k zahraničním obchodním tribunálům, do daňových rájů a do utajovaných režimů. (Pozn. red. V ČR mají oligarchové na Babiše také přímou linku.)  Instituce, které mají moc donutit, aby se ze svých činů zodpovídala, jako je volební komise a BBC, se stávají terčem útoků, disciplinárních řízení a utlačování. Politikové a tisk křiklavě útočí proti parlamentu, proti soudnictví a proti státní službě. (Pozn. red. V ČR se stávají terčem nevybíravých útoků populistů veřejnoprávní média jako Česká televize. Nezávislé soudnictví nefunguje.)

Lhaní v politice začíná být tak časté, že voliči ztrácejí schopnost rozlišit fakta od lží. Šíří se konspirační teorie, které odvádějí pozornost od skutečných způsobů, jimiž jsou oktrojována naše práva a svobody. Politikové vytvářejí chaos, jako když Trump uzavřel americkou vládu - v Británii nyní Johnson připravuje brexit bez dohody. Po vytvoření chaosu se politikové stylizují do role spasitelů v problematické době.

Trump bezostyšně podporuje nativismus a bělošskou nadřazenost. Mocní politikové jako republikánský kongresman Steve King, hovoří o nutnosti bránit "západní civilizaci" proti "útlaku" od jejích "nepřátelů". Menšinám jsou odebírana jejich práva. Imigranti jsou cpáni do vazebních středisek.

Zdají se vám tato fakta známá? Vyvolávají ve vás strach? Měla by. Všechny tyto jevy byly úvodními podmínkami pro vznik evropského fašismu během první poloviny dvacátého století. Kladu si otázku, o níž jsem si myslel, že ji už nikdy nebudu muset položit. Je návrat fašismu reálnou vyhlídkou, na obou stranách Atlantiku?

Fašismus je těžce uchopitelná věc. Jako ideologie je téměř nemožné jej definovat. Vždycky byl oportunistický a zmatený. Lehčí je ho definovat jako politickou metodu. Zatímco jeho zveřejněné cíle se mohou divoce lišit, způsoby, jimiž usiluje o získání a vybudování moci, jsou víceméně vždycky stejné. Je ale asi férové říci, že i když dnešní politika je velmi podobná fašismu, není to totéž. Bude se vyvíjet jinak a bude se jmenovat jinak.

Trumpova a Johnsonova politika má určité charakteristické rysy, které byly typické pro fašismus, jako jejich neustálé vyvolávání vzrušení a mobilizace jejich voličské základny prostřednictvím polarizace, kulturních válek, promiskuitního lhaní, vytváření neexistujících nepřátel a rétoriky o zradě. Avšak existují i klíčové rozdíly. Ani Trump, ani Johnson nespoléhají na polovojenský teror, i když Trump nyní tweetuje svou podporu pro ozbrojené aktivisty a nabádá je, aby okupovali státní budovy a ohrožovali pokojné demonstranty. Není obtížné předpokládat, že některé americké polovojenské bojůvky se změní ve vlivné ozbrojené násilníky, pokud bude Trump znvuzvolen na druhé funkční období, nebo možná i pokud zvolen nebude. Naštěstí nic takového nevzniká v Británii.

Trump a Johnson šíří doktrínu neregulovaného individualismu: to je téměř opakem fašistické doktríny absolutní podřízenosti státu. (I když ve skutečnosti se Trump i Johnson snaží omezit svobody minorit.) Ve dvacátém století vykvetl fašismus v důsledku ekonomického kolapsu a masové nezaměstnanosti. Dnes nejsme v situaci Velké hospodářské krize, i když naše země nyní čelí velkému hospodářskému úpadku, kdy by miliony lidí mohly přijít o zaměstnání.

Ne všechny ty rozdíly jsou uklidňující. Mikrocílení na lidi na sociálních sítích, peer-to-peer textování a nyní možnost lživých videí, které lidi budou mást a manipulovat, to všechno  nás bude  bombardovat lžemi a konspiračními teoriemi, bude to likvidovat důvěru a vytvářet alternativní reality rychleji a daleko efektivněji, než jakékoliv nástroje, které měli k dispozici diktátoři z dvacátého století. V kampani za brexitové referendum, v amerických prezidentských volbách r. 2016 a v kampani, jejímž prostřednictvím se dostal k moci Bolsonaro, vidíme základy nové formy politické indoktrinace a autoritářství, které nemají jasné precedenty.

Je obtížné předpovídat, jak se to bude vyvíjet. Pravděpodobně nebudeme svědky tisíců ozbrojenců okupujících naše náměstí, protože nové technologie způsobily, že takových brutálních metod už není pro ovládnutí společnosti zapotřebí. Jak Trump usiluje o znovuzvolení a Johnson o brexit bez dohody, můžeme očekávat, že oba budou zneužívat nových technik na sociálních sítích způsobem, jakým se o tom diktátorům nikdy nesnilo. Jejich manipulace odhalí dlouhodobá selhání našich politických systému, které dosavadní vlády neodpovědně ignorovaly.

I když to, co vzniká, má s fašismem mnoho společného, není to fašismus. Je to něco jiného, něco, co dosud nemá jméno. Měli bychom se však toho obávat a bojovat proti tomu, jako by to fašismus byl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
11795

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2020