Pro zmatené české politiky: Existuje jasná Trumpova doktrína. Ti, kdo ji nevidí, nebudou mít možnost podílet se na přetváření světa
24. 2. 2025
Čím dříve si bývalí přátelé USA uvědomí, že starý globální řád skončil, tím dříve se mohou zorganizovat, aby znovu získali moc - jediný jazyk, kterému Trump rozumí, píše
Nesrine Malik.
Rezonující frází během prvního období vlády Donalda Trumpa byla rada, abychom ho brali „vážně, ale ne doslova“. Byl to mimořádně škodlivý výraz, hojně citovaný politiky a médii. Jeho přijetí odpovídalo pozici, kterou mnozí cítili jako nejpohodlnější: Trump je špatný, ale není chytrý. Nejedná úmyslně. Není vypočítavý a promyšlený. Říká šokující věci ale málokdy následují činy. Je v podstatě špatně střílející zbraní, která múže napáchat vážné škody, ale většinou náhodou.
Pozůstatky tohoto přístupu stále přetrvávají. Část problému spočívá v tom, že se lidé zdráhají Trumpovi přiznat nějakou soudržnost. Ale Trumpova doktrína se objevuje, nejostřeji v zahraniční politice. Má jasné rysy a jednotnou teorii konfliktu. Za prvé je transakční, zejména pokud jde o válečné konflikty, v nichž hrají roli USA. Nic nemá historii ani objektivní smysl pro dobro a zlo. Čas začíná Trumpem a jeho úlohou je věci ukončit, ideálně při zajištění nějakého bonusu pro USA.
Tento bonus je druhým rysem Trumpovy doktríny: financializace neboli redukce politiky na to, kolik věci co stojí, jaký je výnos a jak jej lze maximalizovat. Trump vidí konflikty a finanční pomoc, které USA nic hmatatelného nepřinesly. Z války v Gaze lze zachránit obchod s nemovitostmi. Na Ukrajině návrh na téměř čtyřnásobek hodnoty dosavadní americké pomoci v oblasti nerostných surovin připomíná rozebrání problémové společnosti novým investičním manažerem, který se snaží získat zpět prostředky vyplacené předchůdci.
Třetím rysem je smetení jakýchkoli představ o „měkké síle“ - o něčem, co je považováno za drahé, s pochybnými přínosy, které jsou abstraktní a nevyčíslitelné. V Gaze nebo na Ukrajině USA procházely akcemi bez definitivního řešení. Tam, kde jiní viděli měkkou sílu, Trump vidí chaos.
Evropské země jsou nyní jednoduše podřízenými národy, které se mohou buď zbavit svých zrušených představ o důležitosti porazit Vladimira Putina, připojit se k Trumpovi a ukončit válku za jeho podmínek, nebo to budou samy muset částečně řešit, až USA stáhnou svou podporu.
Následný hněv a řeči o „mnichovanství“ a „kapitulaci“ působí jako chybné čtení toho, co se děje, jako ozvěna doby, kdy panovala všeobecná shoda, že agresivním nepřátelům je třeba se postavit a cokoli jiného je morální porážkou a známkou slabosti. Trump však funguje v jiném hodnotovém systému, kde tyto pojmy ani neplatí nebo mají jiné definice.
Zatímco Evropané zuří, Trumpův plán pro Ukrajinu se vypracovává nejen mimo Evropu ve Washingtonu, ale i na Blízkém východě, v nových centrech moci, která byla vždy transakční. Sama se nacházejí v procesu redefinování svých vztahů s USA a nedělají si iluze o světě, který se rýsuje. Zdá se, že ti, jejichž vztahy s USA byly tvrdé, šlo jim spíše o vzájemné vlastní zájmy než o sdílené hodnoty a vždy museli USA ve větší či menší míře řídit, mají nyní nejlepší předpoklady k tomu, aby neztuhli v morálním zděšení.
Bývalí blízcí přátelé a bezpečnostní partneři USA mají nyní dvě možnosti: zbavit se všeho, zbavit se představ o evropské solidaritě, urychlit konec poválečného uspořádání a smířit se s obrannou zranitelností a politickou podřízeností. Nebo se pustit do kolosálního mapování moci. To obnáší rychlou, úzce koordinovanou akci na politické, byrokratické a vojenské úrovni, která buď nahradí USA, nebo alespoň ukáže, že tvoří blok, který má určitou sílu, akceschopnost a agilitu - a vyzve Trumpa jediným jazykem, kterému rozumí.
Diskuse