Trump a jeho podpora Rusku: Pokud nejste u stolu, budete pravděpodobně na jídelním lístku

16. 2. 2025

čas čtení 4 minuty

Evropané se právem zlobí na Donalda Trumpa, ale měli by se zlobit i sami na sebe, míní Andrew Rawnsley

Bylo to Trumpovo charakteristické pohrdání tradičními spojenci jeho země, když je americký prezident překvapil oznámením, že zahájil mírová jednání s Vladimirem Putinem přes hlavy Ukrajiny a evropských členů NATO. Pete Hegseth pak zasadil další ránu na solar plexus evropské bezpečnosti, když veřejně prohlásil, že Ukrajina bude muset přijmout odstoupení velkých částí svého území a měla by zapomenout na to, že se stane členem NATO. Dále prohlásil, že budoucí obrana Ukrajiny bude záviset na Evropě, protože Spojené státy nepošlou žádné své vojáky, kteří by udržovali bezpečnostní záruky.

 

Ponížení a roztrpčení evropští představitelé volají „zrada“. Panuje údiv nad tím, že americký prezident bezstarostně ustoupil několika ruským požadavkům ještě před zahájením jednání. „Kam se podělo umění dohody, jeho kniha Art of the Deal?“ ptá se jeden zaražený ministr. Kreml projevuje neskrývanou radost z toho, co si vykládá jako souhlas s barbarstvím, které svému sousedovi způsobil. Panují obavy z důsledků, které by pro pobaltské a další státy mělo odměňování ruské dravosti. Existuje zděšení z následného Trumpova návrhu, aby byl Putin pozván k opětovnému vstupu do skupiny G7, jako by bylo možné krvavý štít válečných zločinů spáchaných Rusy jednoduše vymazat.

Ohavná myšlenka, která se šíří, je, že Trump uskuteční státní návštěvu Moskvy načasovanou na prvomájovou přehlídku, která oslavuje ruskou armádu. Jaká groteskní podívaná: údajný vůdce svobodného světa sedí s kremelským tyranem a sleduje pochod armády, která spáchala tolik zvěrstev na Ukrajině, přes Rudé náměstí.

Největším překvapením je, že tolik lidí tvrdí, že jsou překvapeni. Věděli jsme, že tento americký prezident pohrdá historickými spojenci Ameriky z řad evropských demokracií, stejně jako pohrdá architekturou mezinárodní bezpečnosti, kterou vybudovali jeho předchůdci. Jeho geopolitika je taková, v níž si masožravé velmoci mezi sebou uzavírají dohody a ty menší se buď přizpůsobují, nebo se nechávají drtit pod nohama. Pokud jste tímto vývojem skutečně šokováni, mohu jen předpokládat, že jste nedávali pozor.

Nebezpečí jsou akutní. Nadiktovaný mír povzbudí Putina a další dravce, protože posvětí překreslování mezinárodních hranic silou. Pokud by USA ve shodě s Ruskem rozparcelovaly Ukrajinu přes protesty Kyjeva a evropských hlavních měst, transatlantické spojenectví by bylo smrtelně rozbito.

Evropané se právem zlobí na Trumpa, ale měli by se zlobit i sami na sebe. Je jejich vina, že svůj kontinent nechali tak zranitelný vůči tomuto nebezpečím nabitému obratu ve světových událostech. V líném domnění, že jim USA nakonec vždy budou krýt záda, vydávaly evropské země příliš málo na vlastní obranu. Ruská invaze na Ukrajinu byla často označována za budíček, ale příliš velká část Evropy na ni reagovala stisknutím tlačítka „budeme dál spát“. Po třech letech nejnovější autoritativní zpráva Mezinárodního institutu pro strategická studia uvádí, že Moskva do své válečné mašinérie vkládá více prostředků, než kolik celá neruská Evropa vynakládá na obranu. Některé země na frontě NATO, zejména Polsko, v reakci na pustošení Ukrajiny zvýšily své vojenské rozpočty. Poláci chápou, že se vyplatí zaplatit cenu odstrašení, aby se vyhnuli mnohem vyšší ceně za to, že se nechají vystavit devastaci. Ostatní stále ještě spí. V loňském roce osm z 32 členů NATO stále neplnilo skromný závazek vydávat alespoň 2 % HDP.

Nejde o to, že by Evropa neměla prostředky na svou ochranu bez pomoci USA. Rusko má asi 144 milionů obyvatel. Celkový počet obyvatel zemí NATO bez USA je více než 636 milionů a jejich celková ekonomická síla je asi dvanáctkrát větší než ekonomická síla Ruska. Prostředky jsou k dispozici, chybí jen vůle.

Posunout se bude vyžadovat velké úsilí, ale potřeba to udělat začíná být naléhavá. Existuje stará diplomatická poučka: „Pokud nejste u stolu, budete pravděpodobně na jídelním lístku.“ V této éře mezinárodních vztahů, jejímž příkladem je Trumpova snaha uzavřít s Putinem dohodu mezi silnými muži o rozdělení Ukrajiny, začíná převládat zákon džungle. Pokud Evropa nechce, aby jejich životní zájmy byly na jídelním lístku, budeme muset zaplatit náklady na místo u stolu.

2
Vytisknout
2084

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2025