Zrada Donalda Trumpa na Ukrajině povzbudila Vladimira Putina a podrazila NATO

16. 2. 2025

 

Myslí si, že je skvělý obchodník. Nikdy nepřestane vytrubovat svou genialitu. Přesto byla jeho severokorejská „dohoda století“ fiaskem. Afghánistán předal  bez skrupulí Talibanu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ho bezostyšně manipuluje. Nyní Trump-Pyle navrhuje další nesmyslnou dohodu - prodej Ukrajiny. Trump-Pyle je užitečným idiotem Vladimira Putina.  Trumpovy ústupky, učiněné ještě před zahájením rozhovorů o příměří s Ruskem, jsou katastrofální především pro Ukrajinu, ale také pro bezpečnost Evropy, transatlantickou alianci a další zranitelné cíle, jako je Tchaj-wan.   Trumpovy ústupky - souhlas se ztrátou suverénního ukrajinského území v důsledku ruské agrese, odmítnutí členství Kyjeva v NATO, odmítnutí amerických bezpečnostních záruk a vojáků - jsou hanebným ústupkem, který se rovná zradě.

Připomeňme, že to byl Putin, kdo před třemi lety zahájil nevyprovokovanou, vražednou invazi v plném rozsahu. Trump však naznačuje, že prezident Volodymyr Zelenskyj a statečný, bitý ukrajinský lid jsou nějakým způsobem vinni. Dokonce opakuje kremelské výzvy k novým volbám v Kyjevě. Takové pokrytecké kecy od režimu, který běžně rozvrací volby v jiných zemích, jsou více než nechutné. Ale Trump jako obojetný hlupák to Putinovi ochotně žere. Putin jistě nemůže uvěřit, jaké má štěstí. Tím, že si s ním 90 minut kamarádsky telefonoval, pochválil „geniálního“ ruského tyrana za jeho „zdravý rozum“ a pozval ho na summit do Saúdské Arábie, rehabilitoval Trump vyvrhele a podrazil spojence v NATO. Putin mu nic nenabídl. Myslí si, že vyhrává, na bitevním poli, politicky i diplomaticky. Má pravdu. A co hůř, Moskva nadále požaduje, aby jakákoli trvalá dohoda řešila „strukturální problémy“. Mezi ně patří odzbrojení Ukrajiny, status nezařazené země, „denacifikace“ jejího vedení, a dokonce i její existence jako nezávislého státu. Rusko chce změnit uspořádání evropské bezpečnostní architektury, což je zkratka pro oslabení, rozdělení a odsunutí NATO.

Pete Hegseth, americký ministr obrany a Pyleův klon, minulý týden Putinovi výrazně pomohl, když zdůraznil, že evropská bezpečnost již není „hlavním cílem Washingtonu“. Evropa musí platit více za svou obranu - navrhuje 5 % HDP - a „poskytnout drtivou část budoucí smrtící i nesmrtící pomoci Ukrajině“. Americké jednotky v Evropě by mohly být sníženy, navrhl. To vše vyvolává širší otázku ohledně transatlantického spojenectví za Trumpovy zlovolné vlády. Američané rozbili jednotnou frontu NATO v otázce Ukrajiny. Porušili své slovo. Zradili Zelenského a jeho přední stoupence - Británii, německého prezidenta Olafa Scholze, polského Donalda Tuska a spojence Kyjeva v pobaltských republikách a Skandinávii, kteří, jak se ukazuje, vložili do amerického vedení svou důvěru, a to byla chyba.

K čemu je tedy NATO? Tím, že Trump upřednostňuje Čínu a Indopacifik před severoatlantickou oblastí - a zároveň vyhrožuje, že napodobí Putina a napadne suverénní země, jako je Kanada, Panama a dánské Grónsko -, podkopává smysl existence NATO a ničí globální pravidla, k jejichž dodržování bylo NATO vytvořeno. Již dříve pohrozil, že z aliance vystoupí. Možná by měl. Mohlo by to Evropu donutit, aby vzala svůj osud do vlastních rukou.

Evropané byli dostatečně varováni, že takovéto změny v otázce Ukrajiny a obrany přijdou. Trump už dlouho považuje evropské vlády, s výjimkou ultrapravicových politiků, jako je maďarský Viktor Orbán, za příživníky. Vůči EU chová iracionální nepřátelství a dosud odmítal s Bruselem hovořit. Jeho cla na ocel odrážejí toto niterné opovržení. Proto výkřiky šoku a bolesti od lidí, jako je Kaja Kallas, šéfka zahraniční politiky EU, a britský ministr obrany John Healey, kteří trvají na tom, že musí mít ústřední roli v jakémkoli jednání mezi USA a Ruskem, přicházejí trochu pozdě. Měli vůči Trumpovi od počátku zaujmout tvrdší veřejný i soukromý postoj, aby mu zabránili vydat se na cestu unilateralismu. Místo toho byla a stále je Evropa rozdělena v názoru na to, jak nejlépe jednat jak s Trumpem, tak s Ukrajinou, přičemž někteří vedoucí představitelé, jako například italská Giorgia Meloniová, se snaží Trumpovi lézt kamsi a jiní, jako Keir Starmer, mlčí. To zrazuje Emmanuela Macrona, který opakovaně vyzýval, většinou marně, k tomu, aby EU vytvořila a financovala vlastní kolektivní obranné síly, zbrojní zakázky a výrobu, které nejsou součástí NATO. Toto úsilí je třeba okamžitě zintenzivnit.

Globální důsledky přelomové americké kapitulace z minulého týdne budou široce pociťovány. Čína bude tímto  sebepoškozujícím rozchodem uvnitř západní aliance povzbuzena. Pravděpodobně lze říci, že invaze na Tchaj-wan, kterou hrozí prezident Si Ťin-pching, se znatelně přiblížila. Západní rozvrat si vychutnají i darebáčtí spojenci Ruska, Írán a Severní Korea. Je příliš pozdě na zvrat? Nároky Evropy na roli globálního hráče byly torpédovány. Pověst Ameriky jako garanta míru, bezpečnosti a právního státu založeného na Chartě OSN je v troskách. Pro osu autokratů a autoritářů všude na světě je to den červených písmen. Trumpova doktrína byla odhalena: síla znamená právo, slabí jdou ke zdi.