„Jdou nám příkladem": španělské městečko vítá uprchlíky

13. 9. 2024

 
Koncem srpna se v obci Monterroso, která má 3 600 obyvatel, začalo ozývat, že přijme 120 lidí, kteří uprchli před násilím a politickou nestabilitou. Poté, co riskovali jednu z nejsmrtelnějších migračních tras na světě, aby se dostali na španělské Kanárské ostrovy, byli převezeni na pevninu. Jejich příjezd byl prvním případem, kdy město zastrčené ve vnitrozemí Galicie hostilo žadatele o azyl. „Viděli jsme, že někteří lidé ve městě je začínají stigmatizovat, lidé začínají být trochu nervózní,“ řekl Balbino Martínez, prezident místního fotbalového klubu Sociedad Deportiva Monterroso. „Chceme těmto uprchlíkům pomoci, ale také uklidnit atmosféru.“

Klub se dal do akce a vydal prohlášení, že je ochoten udělat cokoli, aby příchod těchto nově příchozích ulehčil, od umožnění přístupu do svého zázemí až po spuštění sbírky oblečení. „Chtěli jsme, aby si lidé uvědomili, že jsou to lidé, kteří opouštějí své domovy, aby přežili a hledali lepší život,“ řekl Martínez. „Nejsou to zločinci ani špatní lidé.“

Klub naopak zdůraznil, že příchod desítek mladých lidí, kteří touží po práci, je obrovskou příležitostí v regionu, který se neustále vyprazdňuje. „Nejde o charitu, ale o vytváření příležitostí,“ poznamenal v prohlášení.

Reakce lidí byla veskrze pozitivní, řekl Martínez, a mnozí se brzy ozvali s vlastními nápady, jak pomoci.


To, co následovalo, se dostalo na titulní stránky novin po celém Španělsku. Na prvním ligovém zápase klubu byla novým sousedům vzdána pocta a nabídnuty jim volné vstupenky na sezónu, kadeřník nabídl bezplatné stříhání vlasů a další je pozvali na kávu.

Média pohotově postavila solidaritu města do kontrastu se snahou krajní pravice démonizovat žadatele o azyl. Konzervativní starosta města Eloy Pérez patřil k těm, kteří se proti jejich příjezdu postavili, označil počet převážených osob za „nepřiměřený“ a obával se zatížení místních zdrojů, přestože centrální vláda slíbila, že uhradí veškeré související náklady - stejně jako v případě příchodu ukrajinských uprchlíků.

Asi deset dní poté, co Monterroso začalo přijímat své nové sousedy, je Martínez označil za dychtivé po integraci. „Jsou to lidé, kteří přišli za prací, snaží se naučit jazyk, přizpůsobit se. S každým se zdraví,“ řekl. „Jdou nám příkladem.“

Byl nadšený, když viděl, jak se úsilí města objevuje ve zprávách po celé zemi. „Protože nakonec jsou média často plná negativních zpráv,“ řekl Martínez. „Například když jeden z těch 120 uprchlíků skončí s nějakým problémem, bude to více medializováno než 119 lidí, kteří dělají všechno správně.“

Podobné snahy probíhají v mnoha městech po celém Španělsku, která otevřela své dveře žadatelům o azyl, kteří se vylodili na Kanárských ostrovech. „Všichni nám gratulují, protože my jsme ti, kteří jsou na očích veřejnosti,“ řekl Martínez. „Ale o kolika takových iniciativách se nikdy neinformuje?“ dodal.

Mezi iniciativami, které zahájili lidé v Monterroso, byla i fiesta doplněná tradičními tanci a hudbou regionu. „Chtěli jsme jim ukázat, že jsou vítáni,“ řekla Tatiana De Azevedo, předsedkyně Asociación Sociocultural Falcatrueiros de Monterroso, která se snaží zachovat tradiční hudbu a kulturu Galicie.

„Chtěli jsme také ukázat městu - kde se určitě najdou lidé, kteří jsou proti jejich příjezdu - že jsou to lidé jako všichni ostatní,“ dodala. „Hudba byla způsobem, jak propojit kultury a země.“

Ona i ostatní s potěšením sledovali, jak se někteří z nově příchozích přidávají, zkoušejí si hru na nástroje, jako je pandereta, a tančí la muiñeira. „Pomohlo nám to také poznat se navzájem,“ řekla De Azevedo. „Někteří se, myslím, snažili vzbudit mezi obyvateli trochu strachu. Ale teď, když tihle kluci procházejí městem, vidíte, jak je všichni - mladí i staří - zdraví.“

V jistém smyslu viděla vřelé přijetí jako přirozené v regionu, který je již dlouho poznamenán migrací. „Tady v našem městě žije mnoho lidí, kteří odešli do Německa, do Švýcarska, do Argentiny,“ řekla De Azevedo, jejíž prarodiče se v 70. letech přestěhovali do severní Francie za prací. „Nyní se děje totéž. Jiní přicházejí do naší země, protože je na tom o něco lépe než ostatní.