Co kdybychom začali testovat výpadky elektřiny?

17. 9. 2024 / Jan Molič

 

Čím to vůbec je, že náš svět je jakoby vzhůru nohama? A bylo to tak vždycky nebo se to děje dnes nějak víc? Těžko říct. Předstíralo se určitě vždycky. Hry na BOZP se hrály za všech režimů. Vždycky šlo hlavně o to "uspokojit papír", ne o opravdovou bezpečnost. A tak se vyrábí čím dál víc bezpečnostních opatření, revidují se kotle a komíny, zkoušejí se sirény, měří se emise - co však naplat když všichni zároveň vědí jak skrz STK protáhnout vrak a že revize jsou zlatý důl pro revizory.

Smysl kontrol je tedy buď v byrokracii, byznysu nebo mají ještě třetí důvod, a totiž "vytváření bezpečného prostředí", čili redukci stresu. Třeba na letištích. Pokud chcete do letadla protáhnout celou sadu nožů, prostě je zamaskujte jako dětský kočárek. Ten se do skeneru nevejde a je to. (Přiznám se, že už jsem tím skenerem protáhl ledacos a limit 50 mililitrů na množství výbušniny v kelímku tak považuju spíš za způsob, jak cestující přimět ke koupi předraženého kafe na palubě.)

Přemýšlet o skutečně závažných nebezpečích a skutečných problémech znamená také to, že v době, kdy se pár set kilometrů dál střílí, nebudeme řešit genderově neutrální záchody, nálepky na lištách, jako spíš budeme uvažovat o tom co dělat, až to přijde sem. Nechci malovat čerty na zeď ani problematiku záchodů zlehčovat, nicméně jsou věci prioritní a věci marginální.

Navíc tady se pořád hraje na to, že je mír. Jako by Rusko nezbrojilo násobně víc než Západ a nebylo od Prahy vzdáleno dvacet hodin autem. Jako by se neharašilo zbraněmi dlouhého doletu. Přijde mi proto absurdní, když se dělá jakoby nic. Zřejmě bude důvodem nevytvářet paniku, vytvářet ono "bezpečné prostředí", ale taky vytěsnění. Strčit hlavu do písku a říkat si, že to nějak přejde. S tím asi souvisí zveličování těch marginálních témat, neboť není nic lepšího než zabývat se něčím nepodstatným než čelit nepříjemné realitě. Většina lidí nechce o válce ani slyšet, je to přirozené. Spoustu z nich nezajímá ani politika, ze stejného důvodu. Potom by ale ty, kteří o něčem rozhodují, tohle zajímat mělo.

Pseudobezpečnost

Co je to vůbec "bezpečnost"? Podle mě dnes to, o čem Foucault hovořil jako o "biomoci". O způsobu, jakým stát kontroluje život jednotlivce. S příchodem kapitalismu, podle něj, byla spojena nutnost rozvoje a racionálního přerozdělení zdrojů, která dala vzniknout nové "pozitivní" vládě, nové moci, která už nebyla založena na obavě národa ze smrti, ale na ochraně života.

Stát tak v rámci "bezpečnosti", biomoci, přebírá odpovědnost za dospělé svéprávné jedince, které kontroluje, aby tito snad neumřeli (i kdyby sami chtěli). Jenže to má i ten účinek, že lidé si pak odvyknou uvědomovat si nebezpečí a domnívají se, že stát je vždy ochrání. Třeba jako ta paní v Českých Budějovicích, co se šla koupat do Malše při povodni. Nebo ten pán, co si šel zaplavat do rozbouřené Vltavy a skončil dva kilometry dál. Nebo ti, co si dobrovolně ustřelili prsty rachejtlemi na Silvestra či si píchali steroidy a pak se nechali zadarmo ošetřit v nemocnici, protože jim při posilování rupla šlacha. Vždycky někdo přispěchá na pomoc, ať už lékař, hasiči nebo strážníci. Stát je jako rodič, občan jako dítě. (A určitě s tou biomocí proto souvisí všeobecná infantilizace.)

Upozorňuji, že tedy nejsem zastáncem toho, aby si každý mohl dělat co chtěl! Například s prohibicí alkoholu souhlasím, protože konzumace alkoholu není svobodnou volbou jedince umřít, nýbrž ožralý jedinec je hrozbou pro všechny ostatní. Mantinely musí být, přesto to co se dnes nazývá "bezpečností" považuju spíš za tu biomoc než za opravdovou ochranu a bezpečí. Opravdová ochrana by byla, kdyby se třeba okamžitě pozavíraly všechny STK, které umožňují falšování. Jenže v praxi to dopadlo jako vždycky: dvě exemplární potrestání, pokuty v řádu desetitisíců a jede se dál. Předstíráme.

Blahobyt na vlásku

Před několika generacemi bylo všem jasné, odkud se bere mléko a vejce. Na venkově běžně chovali krávu, prase a slepice. Dnes? Když nakupuju v Lidlu, tak ani neuvažuju o tom, že by měl jogurt nějakou souvislost s krávou. Beru za normální, že má Lidl otevřeno v neděli a pouze nečekaný státní svátek mě rozhodí. 

Nikdo se asi už vůbec nepozastavuje nad tím, že zásobování celé ČR potravinami závisí na pěti cizích firmách. Co kdyby z nějakého důvodu skončily? Byl by stát schopen převzít kontrolu a zajistit zásobování? (Takové uvažování je paranoidní, člověk nemá uvažovat, nýbrž nakupovat.)

Všimněte si toho, jak velké sklepy se nacházejí pod každým domem ve městě. Asi byli naši předci paranoidní, když jim nestačil pocit, že v nějakém skladu kdesi tlí zásoba masa prý na týden. Žijeme ve 21. století a kráva, prase, slepice (a zásoby) jsou old school. Nechceme přeci špinavou krávu, ale čistý selský jogurt.

Mimochodem, za druhé světové války dokázal venkov zásobovat města. Dokázal by současný venkov podržet Prahu?

Fungování potravinových řetězců, čerpacích stanic, vlastně veškerého obchodu závisí na počítačových sítích. Ty běžný občan nevnímá až do okamžiku, kdy mu nejde internet. Nevidí komplikovaný systém distribuce, který je často vyladěn tak, aby se obešel téměř bez skladovacích prostor, protože ty jsou drahé. 

Občan platí v obchodech kartami a neuvažuje nad tím, že také platební terminály závisejí na počítačových sítích. A ty se neobejdou bez sofistikovaného hardware - a elektřiny.

Současné povodně ukazují, že když vypadne proud na celý den, nikam se nedovoláte. Běžná BTS (vysílač mobilního signálu) má totiž záložní baterii na osm hodin provozu. Dřív, okolo roku 1920, v době rozvoje telefonie, byly telefonní okruhy drátové a dokonce v počátcích autonomní natolik, že dokázaly fungovat celý rok bez externího napájení. Doba pokročila, takže dnes po pár hodinách bez proudu už nefunguje ani rozhlas!

Dalo by se pokračovat.

Tím chci poukázat na to, na jak tenkém vlásku visí náš blahobyt, o němž jsme skálopevně přesvědčeni, že ho nic nerozhodí.

Úzké hrdlo systému

Bohužel ten tenký vlásek je ještě tenčí než jsem si myslel. Zjistil jsem, že by mi stačilo přibližně padesát tisíc korun k tomu, abych provedl takový útok, že byste se minimálně čtrnáct dní nikam nedovolali, do aut si nic nenatankovali, v supermarketu nenakoupili a z bankomatů nevybrali. Rusku by tudíž stačila jediná dobře cílená bomba k tomu, aby náš blahobyt náhle skončil.

Falešnému pocitu bezpečí propadlo celé Německo, když si zavřelo jaderné elektrárny předtím než mělo postavenu náhradu. V době míru se cítilo silné - a pak mu Rusko fakticky zavřelo energie a teď Němci dělají co mohou, aby nebyli ekonomicky v háji. (O reálném stavu Německa podle mě vypovídá nejvíc ten spadlý most v Drážďanech, vlastně nějak ty mosty vypovídají o stavu společnosti, nejen v Česku.)

Sebeklam se projevuje taky tím, že se dělají ramena. Kdyby nás teď napadlo Rusko a paralyzovalo (třeba tím útokem za padesát tisíc korun, který může provést opravdu kdokoli), následky by byly pro EU mnohem tvrdší než následky sankcí pro Ruskou federaci. Protože my nejsme zvyklí na nedostatek (snad kromě pár dnů, kdy v krámech neměli špagety a mouku), kdežto Rusko už si dlouho na nedostatek a rány zvyká. Po počátečním fiasku se probudili a uvažují realisticky, zbrojí, zatímco u nás se stále tančí a uvažuje se tak nějak mimo. 

Jsem si jistý, že cizí služby o našich bezpečnostních dírách vědí. Neznamená to, že by jich hned pan Putin využil. Proč by to dělal? Naopak, jestli budou využity, tak až tehdy, když tím něčeho dosáhne. Proč plýtvat zbraněmi, když by to mělo mít dočasný efekt a tím efektem by byla naše lepší připravenost? Proto lze očekávat, že kdyby k útoku došlo, tak k více útokům současně na více bezpečnostních děr. Spíš by to byl taky blitzkrieg než že by nás varovali dopředu.

Hrát a vyhrát se dá ovšem jedině tehdy, když člověk ví, jaké má karty a ne když si namlouvá, že má samá esa.

Řízené výpadky elektřiny

Pokud máme všechny tyto vstupní informace, proč nedovedeme zareagovat racionálně a dělat aspoň něco dopředu? Je naše společnost opravu až tak nahlavu, že paralyzovala sebe samu? Že upřednostňuje tanec na palubě, ještě chvíli si užít blahobytu, než se trochu uskrovnit a připravit se na studenou vodu?

Pakliže komunikace, zásobování a byznys tolik závisejí na elektřině, proč se netestují její výpadky? Byl by to takový problém shodit proud na dva dny, když za covidu jsme byli schopni zastavit ekonomiku na několik měsíců?

(Ano, jistě, máme mír a proud musí jít. Stát nemůže firmám něco přikazovat, natož omezovat zisky ČEZu a oligarchie, že.)

Paradoxně právě to, co je nejkritičtější, se netestuje. Pouze se předstírá že se to testuje, třeba když různé organizace zkoušejí, zda jim naběhnou dieselgenerátory. Jenže to je málo. To nejsou reálné podmínky, shodit proud na dvě hodiny. Je potřeba vyzkoušet co se stane, když vypadne na dva dny. Aspoň jednou ročně to zkusit - nebo aspoň jednou to zkusit - zejména když válka je za humny a může se přihodit přesně tohle i z jiných důvodů. 

Je naopak naprosto exemplární stupidita to nezkoušet a hledat racionální důvody, proč to nezkoušet.

Vzpomeňme ještě zatopení metra. To mělo taky vydržet jaderný výbuch, jenže pancéřové dveře nebyly včas zavřeny nebo se zjistilo, že nad nimi jsou kabelové průchodky, které někdo zapomněl zalepit. Tomu se říká úzké hrdlo systému. Je naprosto lhostejné, jak tlusté ty pancéřové dveře jsou, když dovnitř mohla proniknout voda dírami nad nimi. Copak to soudruzi netestovali? Vždyť metro by jako kryt nefungovalo vůbec! 

Mám pak věřit tomu že mě stát ochrání v případě, kdy celkově selže komunikace nebo plošně vypadne proud? Komu se dovolám, když už po osmi hodinách se nikam nedovolám? Půjde aspoň rádio? Mají tam aspoň drátové vedení nebo už je to celé digitálně křehké? Opravdu budou všechny záložní mechanismy fungovat, když jsme se je ani neodvážili otestovali v reálných podmínkách? Jinak řečeno, bude to metro jako kryt fungovat?

Řekl bych, že i soudruzi kryt testovali, jenže přesně tím způsobem jako když my teď testujeme dieselgenerátory. Jde o předstíranou bezpečnost, nikoli bezpečí. Namlouváme si že jsme silní a uspokojuje nás, když polepíme všechny rozvaděče stovkami vykřičníků. No fajn.

Závěr

Nejsem úplný škarohlíd. V praxi se ukazuje, že společnost je mnohem odolnější, než to vypadá. Nelze na ni pohlížet jako na statický systém. To, co v jednom okamžiku vypadá jako tragédie, další den se opraví. Přežili jsme ekonomickou uzávěru na několik měsíců, tudíž výpadek zásobování a komunikačních sítí na dva týdny by jistě nebyl fatální. Existuje spousta záložních mechanismů, o nichž člověk ani neví, že jsou. Existují i mechanismy jako stanné právo nebo zákazy vycházení.

Také je fakt, na který poukázal v článku pan Hlavenka, že stát je nyní daleko lépe připraven na povodně, než byl v roce 1997. Jenže povodně neovlivnily celou ČR, komunikace nevypadla plošně a hlavně nevypadla komunikační centra. Nevypadl plošně proud na dva dny.

Je navíc očividné, že teprve katastrofa, povodně nebo pády mostů, donutily politiky se na ně připravit. Připravili se však na povodně a pády mostů, nikoli na plošné výpadky proudu a komunikací. Asi je to v nás, tohle optimistické naladění. Bylo by plýtvání, připravovat se na všechny možné katastrofy, z nichž většina ani nenastane. Člověk zřejmě lépe katastrofy zvládá, než by se na ně připravoval. Náš imunitní systém nefunguje jinak; naučí se zabíjet konkrétní bakterie, leda trochu vzdálenější kmeny, ale i to po čase zapomíná. Z hlediska přežití je zřejmě výhodnější si katastrofy pravidelně zkoušet a znovu se učit na ně reagovat, protože výchozí podmínky nikdy nejsou stejné.

Přesto si myslím, že bychom měli dělat to minimum co můžeme a ne pouze čekat "že to samo přejde" a tančit, zatímco Rusko zbrojí. Testy výpadků elektřiny jsou tím naprostým minimem, které by zároveň velice efektivně prověřilo odolnost téměř všeho. Ty testy by neznamenaly víc než nadávání, tak jako když mají ve svátek v Lidlu zavřeno.

Zatím mám ale dojem, že při katastrofě budou sirény tím jediným funkčním zařízením.