Režisér Martin Scorsese o rasismu v USA

10. 2. 2024

Reportér: Ten film je fascinující právě pro vztah těchto dvou lidí. Můžete mi říct, jak jste se rozhodl zaměřit se na něj jako na příběh?

Martin Scorsese: Myslím, že se stalo to, že jak jsem se více zabýval knihou Davida Grahama, kniha byla určitě napsána z pohledu Vyšetřovacího úřadu, z něhož se později stala FBI, který přišel do Osage County a snažil se zjistit, kdo to udělal. A jak jsem ji četl, začal jsem si uvědomovat, že nejde o to, kdo to udělal. Jde o to, kdo to neudělal. A příběh, který jsem viděl, byl o spoluvině. Jak se jakákoli kultura nebo různé země, populace mohou stát spoluviníky něčeho, co se stane strašlivým, a to v průběhu postupného přijímání určitých věcí, které jsou morálně špatné.

Jak už bylo řečeno, na scénáři dlouho pracoval Eric Gross, který do něj vstupoval z hlediska vyšetřování Úřadu. Jak jsme na tom pracovali, začal jsem si uvědomovat, že jsem v podstatě takovou věc už viděl jako policejní procedurálku, a ta je docela dobrá. Jen nevím, jestli jsem měl zájem to dělat. A pak jsem se setkal s komunitou Osageů a začal jsem si uvědomovat, že ty postavičky v té knize, ta písmena, která hláskovala jména, že ta mají tvář. Černobílá fotografie je jedna věc, ale když ty lidi vidíte a když o nich mluvíte, lámete s nimi chleba a všechno ostatní, je to úplně jiný příběh. Zejména Margie Burkhardtová, která je vnučkou Ernesta a Molly, zdůraznila, že musíte pochopit, že Molly a Ernest byli do sebe zamilovaní. A tehdy jsem si uvědomil, že ten příběh není o lidech, kteří přicházejí zvenčí, ale je zevnitř. A jde o mikrokosmos tohoto milostného příběhu, který odráží makrokosmos celé tragédie, k níž došlo.

Reportér:  Vyprávíte příběh o děsivých událostech.  Přesto je ve vašem filmu věta, kde se říká, že dojde k rozhořčení, ale...

Martin Scorsese:  Ano. Ne, lidé zapomínají. To se stalo.  To se stává i ve skutečném životě. Podívejte se víte, natáčeli jsme to v roce 2021, myslím, že to bylo, a to bylo sté výročí masakru v Tulse. Jen pár mil odtud. O masakru v Tulse jsem slyšel možná teprve rok předtím. Tehdy jsem o tom slyšel poprvé. Podobná věc se stala v New Orleans se Siciliány a Afroameričany, na které útočilo obyvatelstvo. Šlo o  příchod outsiderů na místo, které v jistém smyslbylo vytvořeno bílým Evropanem.

Reportér:  Takže lidé se nepoučí.  

Martin Scorsese:  Ne.

Reportér:  Cítíte se, chci říct, když jsem s vámi naposledy dělal rozhovor, bylo to těsně po zvolení Donalda Trumpa a vy jste byl tak trochu ve stavu jakéhosi šoku, myslím, že v době, o které jste mi vyprávěl.  Teď jsme tady. Trump je opět ve hře.

Martin Scorsese: Ano.

Reportér:  A víte, ve velmi malém měřítku, víte, nezdá se, že by někdo bral vážně poučení z historie.

Martin Scorsese: Vůbec ne.  A myslím, že to hodně souvisí s kulturou. A má to co do činění s tím, pro co je Amerika vytvořena. Přišli běloši Evropané, běloši Angličané a založili ji, a byl to neustále boj, příchod  různých lidí, asimilace s různými skupinami z celého světa, a svět se teď mění, imigrace se mění. První přistěhovalci byli Irové. Podívejte se na ně v New Yorku. Házeli po nich kamením,  když vystupovali z lodí ve 40. letech 19. století, další kamení na Italy. Na Italy byly nakonec uvaleny kvóty, a jak říkám, zejména Sicilané, no  a Afroameričané, byli otroci.