Prezident Ali se obrací zády k justičnímu procesu a odzbrojuje přitom Guyanu

20. 12. 2023

Téměř v každém prohlášení k lidu Guyany před svým odjezdem na Svatý Vincenc a Grenadiny prezident Ali neustále opakoval, že neustupuje od procesu Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Neustále opakoval, že záležitost je u Mezinárodního soudního dvora a tam by se měla věc vyřešit. Z jeho bouřlivých tiskových brífinků člověk nabyl dojmu, že se jménem jako Mohamed Ali by tančil jako motýl a bodal by jako včela, když by byl v ringu s prezidentem Madurem. Místo toho se rozpustil jako sůl a obnovil do trvalé ohrožení územní celistvosti Guyany.

Obyvatelé Guyany, kteří byli informováni o tom, že Guyana je podporována CARICOM, CELAC, Brazílií a dalšími mezinárodními partnery, očekávali od Aliho bleskový úder, který by Madura srazil k zemi, jako to často dělal legendární boxer Muhammad Ali svým soupeřům. Tento pisatel může jen stěží uvěřit, že to byl amazonský válečník, kdo přistál na zádech, zatímco Bolívar zasadil těžké údery, které vyřadily Aliho a ICJ z vincentinského ringu. Je to urážka Grangerovy administrativy, zrada jednoty ve sporu o hranice a vážná překážka pro budoucnost Guyany, zejména proto, že Maduro se ničeho nevzdal.

Výsledky summitu jsou přinejmenším trapné a já chci být k prezidentu Alimu laskavý a říci, že se raději rozhodl vzdát se justičního procesu s očima otevřenýma dokořán, než aby se k tomu nechal nabádat. Ale ve formulaci ve společném prohlášení, zejména v odstavcích 2 a 4, prezident Ali odhalil svou naivitu, chabé vyjednávací schopnosti a učinil hodnotu jakéhokoli soudního rozhodnutí ICJ bezzubou. Není jasné, proč bylo naléhavé souhlasit s takovými výsledky summitu bez přispění opozice a guyanského lidu. Nebylo na škodu požádat o několik hodin, aby se ujistil, že chrání zájmy guyanského lidu tím, že řádně zachová svůj postoj k Mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Výraz "číst mezi řádky a ne jen to, co je v textu" je klišé, které je pro vyjednávání klíčové a je povýšeno na úroveň techniky, zejména při diplomatických jednáních. Použití tohoto klišé je ještě důležitější, když se zabýváme tak závažnou záležitostí, jako je územní celistvost země a suverenita nad tímto územím. Vzdát se území je to poslední, co by člověk chtěl dělat ve věci tak závažné, jako je hraniční spor, a v níž je jeho postoj nejen platný, ale i spravedlivý. Tyto znalosti zjevně unikly prezidentu Alimu, jak lze vyvodit z operativního odstavce 2 Společného prohlášení. Klíčovým slovem v odstavci 2 je "jakýkoliv", které definuje slovo "kontroverze".

Slova "jakékoli kontroverze" spolu se zbytkem jazyka v odstavci otevřela příležitost k tomu, aby se spor o hranice vrátil do bilaterálních rozhovorů. Prezident Maduro dal prezidentu Alimu slova "mezinárodní právo", která Alí všem předváděl. Ale pak prezident Maduro chytře zahrnul slova "včetně Ženevské dohody ze 17. února 1966" jako mechanismus pro takové rozhovory, čímž si udržel pozici, kterou vždy zastával. To, že Alí neupravil odstavec 2 slovy jako "kromě toho, co je před ICJ", znamenalo, že připustil, že se hraniční spor může vrátit k bilaterálním rozhovorům, jak si to přál Maduro.

Vyjednávací schopnosti prezidenta Madura se znovu projevily v odstavci 4, jehož obsah pečlivě distancoval od odstavce 2 a rafinovaně ho využil k tomu, aby přiměl prezidenta Aliho, aby svým vlastním přičiněním učinil jakékoli rozhodnutí ICJ proti Venezuele impotentním. Prezident Maduro ochotně uznal, že záležitost je před Mezinárodním soudním dvorem, jak si to Guyana přála. To prezidentu Madurovi nezpůsobilo tolik škody jako Alího uznání, že Venezuela má právo ignorovat rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora. Člověk by si myslel, že prezident Ali bude velmi ostražitý, pokud jde o formulaci v kterémkoli odstavci týkajícím se MSD, natož v jediném ve společném prohlášení. Skutečnost, že prezident Ali nezměnil výrok odstavce 2, znamená, že odmítnutí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora Venezuelou, jak je uvedeno v odstavci 4, by vyžadovalo, aby Guyana respektovala tento postoj a znovu okamžitě vrátila záležitost k dvoustranným rozhovorům, jak si Venezuela přeje. Smutnou skutečností je, že v souvislosti s tímto prohlášením nemá Guyana stejné právo odmítnout rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, pokud by toto rozhodnutí bylo v rozporu s jejími zájmy.

Objevila se provládní prohlášení, která naznačují, že výsledek summitu zaručuje deeskalaci napětí a region se stane zónou míru. Aby k tomu mohlo dojít, musela Guyana také akceptovat, že je stejně tak agresorem, schopným eskalovat konflikt, jako Venezuela. Obyvatelé Guyany si uvědomují, že i když si říkáme amazonští válečníci, nikdy jsme takový postoj vůči Venezuele neprojevili a rozhodně na to nemáme kapacitu. Je proto zklamáním, když vidíme, jak sesterské země CARICOM zdánlivě přenášejí naši agresi za vítězství v karibské Premier League (CPL) na hraniční spor s Venezuelou. Stejně neškodná jako slova "zdržet se ... před eskalací jakéhokoli konfliktu nebo neshody" v odstavci 6, Venezuela může snadno označit Guyanu za agresora, pokud by se snažila provést vojenská cvičení se zemí, jako jsou USA, nebo ještě hůře, pokud by souhlasila s dlouhodobou vojenskou přítomností USA. V podstatě prezident souhlasil s odzbrojením Guyany.

Stejně znepokojivá byla ochota souhlasit s používáním slova "spor" ve vztahu k územním záležitostem mezi oběma zeměmi. Vzhledem k tomu, že Ali nyní souhlasil s tím, že území je sporné, Venezuela může vznést jakékoli námitky proti rozhodnutím Guyany týkajícím se používání Essequiba. Námitka Venezuely se stává polemikou ve smyslu odstavce 2 společného prohlášení. Je úžasné, jak prezident Alí způsobil, že Guyana sklouzla zpět v čase a nad její hlavou neustále visí Damoklův meč.

Zdroj v angličtině: ZDE