Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Sidney Farber a Jaroslav Dušek

21. 7. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Když se americký patolog židovského původu Sidney Farber v roce 1947 rozhodl najít lék proti dětské leukemii, prakticky všichni pacienti s tou nemocí umírali. Přístup lékařů byl prostý: dítě se musí nechat v klidu zemřít, nic jiného nelze dělat.

Farber nebyl ošetřující lékař, byl patolog. V té době se stal vedoucím patologem dětské nemocnice a profesorem patologie na Harvardu. Nicméně jeho nápad, že by mělo být možné leukemii léčit, nebyl jeho kolegy sdílen ani podporován. Byla to bizarní situace: lékaři, kteří měli na starost pacienty a byli zkušenými kliniky, nechtěli dělat nic, zatímco patolog kdesi z podzemí budovy kliniky „zešílel“ a stále myslel na léčbu.

Přece to musí být léčitelné nějakou chemikálií! Farber byl dědicem prvních úspěchů léčby nemocí pomocí syntetických farmak, nakazil se tím v Německu. Na základě analogie mezi projevy leukemie a anemií použil k léčbě prvních dětských pacientů kyselinu listovou, používanou právě k léčbě anemie. Výsledek byl strašný: nemoc se zhoršila a několik pacientů Farber fakticky zabil.

Ačkoli to posílilo odpor kolegů vůči Farberovi, mohl fakticky ve svém úsilí pokračovat. Postupně také začínal mít podporu veřejnosti. On jediný dával jakousi naději, že by tu nemoc bylo možné porazit. Strašná zkušenost s kyselinou listovou ho přivedla na myšlenku, že by bylo dobré vyzkoušet nějakou chemikálii, která by efekt kyseliny listové blokovala.

Shodou náhod se mu podařilo k takové sloučenině (aminopterin) dostat. Když ji aplikoval v roce 1947 několika dětem, pozoroval asi jako první člověk v dějinách lidstva vůbec, že leukemie zmizela. Děti dosáhly remise. Bohužel jen dočasné. Po několika měsících se nemoc vrátila a zabila je. Od té doby trvalo několik desítek let, než se našla taková kombinace léků, chemoterapeutických jedů, která udělala z dětské leukemie nemoc prakticky vyléčitelnou.

Farber založil mohutné společenské hnutí, které lobovalo za výzkum rakoviny a osvětu. Věřil tomu, že rakovinu bude možné zcela porazit. Zemřel pár let poté, co Nixon vyhlásil právě pod vlivem Farberova hnutí válku proti rakovině. Ty největší úspěchy v léčbě ale byly dosaženy paradoxně už před vyhlášením války.

Dnes můžete v Bostonu v Longwood Medical Area najít velikou budovu Farberova institutu (dnes Dana-Farber Cancer Institue), kde se dělá desítky let obrovský výzkum rakoviny za obrovské peníze. Paradoxně v posledních asi 15 letech je obecně kvalita výzkumu rakoviny vážně zpochybňována například farmaceutickými firmami: firma Amgen podle zprávy, již vydal Nature v roce 2012, byla po deseti letech testování schopna zopakovat pouhých 11 procent z 53 studií v oblasti výzkumu rakoviny, včetně těch z velmi kvalitních časopisů.

Herec Jaroslav Dušek dodnes vidí pacienty umírající na rakovinu. Vidíme je všichni. Ano, prakticky žádnou rakovinu, která metastazovala, s výjimkou rakoviny varlat, neumíme stále vyléčit. Zkušenost s touto beznadějí žene lidi do náruče léčitelům nebo mudrlantům, jako je pan Dušek. Za nimi skutečná změna v životě onkologických pacientů ale nikdy nebude.

Mohou to udělat jenom lidé, jako byl Sidney Farber a kterých je v dějinách výzkumu rakoviny více, ať už jde o ty, kteří přímo navazovali na jeho chemoterapeutický program, nebo o ty, kteří ukázali sílu jiných přístupů: Henry Kaplan dokázal jako první vyléčit Hodgkinův lymfon pomocí ozařování, vědci a lékaři stojící za úspěchem herceptinu pro léčbu rakoviny prsu prorazili cestu cílené léčbě, jiní zase demonstrovali závislost některých rakovin na hormonech a možnosti léčby tímto způsobem. Před pár lety byla udělena Nobelova cena za úspěch imunoterapie v léčbě rakoviny. Toto obrovské úsilí není možné pochopit ani docenit, ani podpořit, pokud bychom brali rakovinu a umírání na ni za projev pacientovy slabé vůle žít nebo dokonce jako projev toho, že žít nechce.

Sidney Farber věřil, ba byl tím posedlý, v něco, co bylo v jeho době a jeho okolí považováno za naprosto nemožné. Chceme-li vyléčit dnes beznadějně neléčitelné nemoci, musíme ho následovat, musíme hledat léky, které dokáží to, co je dnes nemožné, ba nepředstavitelné. Naopak budeme-li si myslet, že problém je v pacientech a jejich postojí k životu, nic nezměníme, pokud tím nemyslíme jen prevenci ve smyslu třeba nekouření a včasného screeningu. Bavíme-li se o lidech, jak to udělal pan Dušek, kteří jsou už v pokročilém stádiu nádorové nemoci, potřebujeme léky.

Lidské zdraví