Golfský proud se může zhroutit již v roce 2025

25. 7. 2023

 
Nová analýza odhaduje časový horizont kolapsu na roky 2025 až 2095, přičemž hlavní odhad je rok 2050, pokud nedojde ke snížení globálních emisí uhlíku. Důkazy z minulých kolapsů ukazují na změny teploty o 10C během několika desetiletí, k nim docházelo v dobách ledových.

Další vědci uvedli, že předpoklady o tom, jak by se bod zvratu projevil, a nejistoty v podkladových údajích jsou příliš velké na to, aby bylo možné spolehlivě odhadnout načasování bodu zvratu. Všichni však konstatují, že vyhlídka na kolaps Amoc je velmi znepokojivá a měla by podnítit rychlé snížení emisí uhlíku.

Amoc přenáší teplou oceánskou vodu na sever k pólu, kde se ochlazuje a klesá, čímž pohání atlantické proudy. Příliv sladké vody ze zrychlujícího se tání grónského ledovce a dalších zdrojů však tytp proudy stále více dusí.

Kolaps Amocu by měl katastrofální důsledky pro celý svět a vážně by narušil deště, na nichž jsou závislé potraviny miliard lidí v Indii, Jižní Americe a západní Africe. V Evropě by to vedlo k zesílení bouří a k poklesu teplot a na východě Severní Ameriky ke zvýšení hladiny moří. Dále by to ohrozilo amazonské deštné pralesy a antarktický ledový příkrov.

"Myslím, že bychom měli být velmi znepokojeni," řekl profesor Peter Ditlevsen z Kodaňské univerzity v Dánsku, který vedl novou studii. "Byla by to velmi, velmi velká změna. Amok se nezhroutil už 12 000 let."

Amoc se v cyklu dob ledových, který se odehrával před 115 000 až 12 000 lety, opakovaně zhroutil a znovu spustil. Je to jeden z klimatických zlomových bodů, kterého se vědci nejvíce obávají, protože globální teploty stále rostou.

Výzkum v roce 2022 ukázal, že v důsledku dosavadního globálního oteplení o 1,1 °C již mohlo dojít k překročení pěti nebezpečných zlomových bodů, včetně hroucení Amocu, kolapsu grónského ledovce a náhlého tání na uhlík bohatého permafrostu.

Nová studie, publikovaná v časopise Nature Communications, použila údaje o teplotě mořské hladiny sahající až do roku 1870 jako zástupný ukazatel změny síly proudů Amoc v čase.

Vědci pak tyto údaje zmapovali na dráhu, která je patrná v systémech, jež se blíží určitému typu bodu zvratu zvanému "sedlovo-uzlová bifurkace". Podle Ditlevsenové se data "překvapivě dobře shodovala". Výzkumníci pak byli schopni extrapolovat data a odhadnout, kdy k bodu zvratu pravděpodobně dojde. Další statistická analýza poskytla míru nejistoty odhadu.

Analýza je založena na předpokladu, že emise skleníkových plynů porostou stejně jako doposud. Pokud by emise začaly klesat, jak zamýšlí současná klimatická politika, měl by svět více času na to, aby se pokusil udržet globální teplotu pod bodem zvratu Amoc.

Nejnovější hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu dospělo k závěru, že Amoc v tomto století nezkolabuje. Divlitsenová však uvedla, že použité modely mají hrubé rozlišení a nejsou schopny analyzovat nelineární procesy, což je může činit příliš konzervativními.

O možném kolapsu Amocu vědci intenzivně diskutují a již dříve uvedli, že je třeba se mu vyhnout "za každou cenu".
 
Prof. Niklas Boers z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu v Německu odhalil první varovné příznaky kolapsu Amoc v roce 2021. "Výsledky nové studie znějí alarmujícím způsobem, ale pokud zahrneme nejistoty v silně zjednodušeném modelu [bodu zvratu] a v podkladových údajích [o teplotě moře], pak je zřejmé, že tyto nejistoty jsou příliš velké na to, aby bylo možné provést jakýkoli spolehlivý odhad doby zvratu."

Prof. David Thornalley z University College London ve Velké Británii souhlasil, že studie má velké výhrady a neznámé, a uvedl, že další výzkum je nezbytný: "Pokud jsou však statistiky robustní a relevantním způsobem popisují, jak se chová skutečný Amoc, pak je to velmi znepokojivý výsledek."

Dr. Levke Caesar z univerzity v německých Brémách uvedl, že použití teploty mořské hladiny jako zástupného údaje pro sílu proudů Amoc je klíčovým zdrojem nejistoty: "Přímé údaje z pozorování Amoc máme k dispozici pouze od roku 2004."