Čeho se Putin bojí? Mrtvých synků z Petrohradu a Moskvy

22. 9. 2022

čas čtení 7 minut
Vladimir Putin ve středu ráno ohlásil částečnou mobilizaci a anexi obsazených částí Ukrajiny. Je teď úplně lhostejné že v případě mobilizace "vyhověl naléhání ministerstva obrany" a v případě anexe bude formálně přikryta zfalšovanými referendy, píše na sociální síti Petr Jan Vinš.

Tomuhle nemůže věřit snad ani Severokorejec na houbičkách. Nicméně několik poznámek si k tomu dovolím.

Přijde mi až komické, že ten fíkový list referenda ještě drží. Ano, už se hovoří o tom, že to bude možná online referendum, aby nehrozilo, že ruské jednotky budou utíkat rychleji, než kompars odehraje komedii s lístkem a urnou. Je to ale každopádné jednoznačný výkladový rámec, jak nahlížet zmanipulované referendum na Krymu v roce 2014, u kterého někteří naši demokraté lavírovali, zda je nebo není autentickým výrazem vůle lidu.

Tady je odpověď: referendum (nebo volby) už pro diktátora Putina nejsou ničím jiným, než prostředkem, kterým volně disponuje a kterým zarámuje cokoli, co předem rozhodl.

Pozn. k ilustraci: Putinova mobilizace okamžitě vyhnala ceny letenek do Dubaje na neuvěřitelných 17 800 dolarů.

Druhým pozorováním je zaklínadlo eskalace. Mnoho komentátorů, politiků a dalších veřejných osobností u nás i v Evropě se jím neustále ohánělo. Jestli náhodou nebude eskalace to nebo ono. Jestli bude eskalace to, když dodáme Ukrajině zbraně teď a ne za půl roku. Jestli bude eskalace, když dodáme rakety s takovým nebo makovým dostřelem. Jestli bude eskalace, když dodáme místo transportérů tanky, a podobně.

A jedním dechem se dodávalo, že Rusko nesmíme dráždit, ponižovat nebo ho zahánět do kouta, protože by mohlo eskalovat samo. Proruská dezinformační média tuhle linku konsekventně točila a neustále varovala před různými údajnými červenými čarami které by Západ mohl překročit. A spousta lidí v politice i v občanské sféře pořád hledala nějaký konsensus a brblala, že zbraně jsou ošklivé a jejich dodávky prodlužují utrpení. A je teď jedno, jestli z naivní lidumilné blbosti, nebo proto, že aktivně kopou za Kreml. Motivace může být různá, ale efekt byl stejný.

Tak tady je na to odpověď. Žádné červené čáry Západu. Rusko eskaluje prostě tehdy, když začne - dámy prominou - dostávat na prdel! Brát teď ohledy na jeho jemnocit je jako hrát Člověče, nezlob se s mým vzteklým sedmiletým já a zvažovat, že když mi vyhodíte figurku, tak možná převrátím hrací desku.

Třetí pozorování se pak týká toho, jestli je to opravdu takový game changer. Myslím si, že není. Nebo ne na frontě. V Rusku teď možná víc lidem dojde, že jim lhali a co hlavně - začne se jich to osobně dotýkat. Ono totiž kdo chtěl jít bojovat na Ukrajinu, ten už tam je. A jen se už paběrkuje mezi odsouzenci a podobně. Takže teď tam půjdou ti, co nechtějí. Záložáci, lidé kteří mají své civilní životy. Tátové od rodin. Lidé, kteří budou chybět ve fabrikách, ekonomice.

To bude změna. Ne nadarmo v ruských online vyhledávačích raketově vystřelilo vyhledávání frází "jak se vyhnout odvodu" a "jak vypadnout z Ruska".

Vzpouru nečekám, ale čekám masivní vyhýbání se odvodu. Vzpomeňte na historky našich otců, jak se zuby nehty honila "modrá knížka". A to šlo jen o základní službu v ČSLA, teď to je válka - a aktuálně ne zrovna vítězná. A Rusové sabotovat umí, když jim jde o ně samotné. Když vypukla v roce 1993 ozbrojená střetnutí v Moskvé mezi prezidentem a parlamentem, najednou ohromné množství policistů onemocnělo. Asi foukalo...

Britští i němečtí komentátoři, které čtu a poslouchám, se celkem shodují, že není reálné touto mobilizací získat víc než 100 až 150 000 mužů. A ty bude ještě potřeba vybavit a dovycvičit. Což bude proces na minimálně 2-3 měsíce, během nichž se ješté může mnoho stát. A i pak to budou bojové jednotky v lepším případě třetího řádu, vystrojené výbavou ze 70. a 80. let.

Samozřejmě, že jsou lepší a horší záložáci. Paragáni, průzkumáci, speciálové, i ti mají své záložníky. Ale v těchto "lepších" jednotkách je velký podíl etnických Rusů a jestli se něčeho Putin bojí jak čert kříže, tak jsou to mrtví moskevští a petrohradští synci. Dosud tíhu ztrát nesly nejvíc neruská etnika z Kavkazu, Uralu a střední Asie. Z chudých krajů bez politického vlivu. Je proto pravděpodobné, že i mobilizace dopadne jako první sem - ale to se pak znovu odrazí na bojové hodnotě takových vojáků.
A byli to právě takoví špatně vycvičení a demoralizovaní vojáci, kteří na východě u Izjumu při ukrajinském průlomu zahazovali zbraně, opouštěli tanky a zanechávali za sebou sklady munice, sotva zmerčili žluto-modrou vlajku.

Navzdory velkým vlnám se tedy v důsledku mobilizace zatím nic moc neděje a týdny a možná měsíce ještě dít nebude. Mezitím se ale děje a bude dít něco jiného - a to je mé poslední pozorování.

Putin aktuálně konvenčně vojensky asi nedokáže nic, bude rád, když se mu fronta nezhroutí. Pokusí se tedy zaútočit na to, co může - na ukrajinskou civilní infrastrukturu a na naše odhodlání Ukrajinu podporovat. V tom mu má pomoci odvěký spojenec prohrávajícího Ruska - zima.

Viděli jsme a ještě uvidíme cílené útoky na civilní infrastrukturu - vodu, elektřinu, teplo. Takové útoky jsou samozřejmě válečným zločinem, ale to už nikoho nemůže překvapit. A budou se snažit zlomit vůli ukrajinské populace k odporu. Jenže Ukrajinci nejsou asi Napoleon, ani Paulus. Zimu znají a Rusa také. O ty starost nemám, pokud se k nim neobrátíme zády.

Spíš se ale právě bojím o nás. Na nás sice Putin nedostřelí, ale použije proti nám něco, co bychom mohli nazvat weaponizací pohodlí. Jak u nás, tak v Evropě se na politické rovině jak vyslovení kolaboranti (SPD, KSČM), tak cyničtí populističtí oportunisté (Babiš) snaží rozjíždět linku "musíme myslet nejprve sami na sebe." A prakticky tím říkají, že máme Ukrajinu hodit přes palubu výměnou za o dva stupně víc v obýváku. Důležité je, že teď už je fakt hodně jasné, za koho kdo kope - přímo nebo nepřímo.

Všímejte si toho, prosím. Pamatujte na to i ve volbách tento týden, hlavně v těch senátních, které mají více možnost promlouvat do zahraniční politiky naší země. Mobilizace v Rusku ukazuje, že je Putin slabý. Že může být poražen. Musíme ale vydržet - jak my, tak Ukrajinci, kteří bojují i za nás a za svět, jak ho známe.

3
Vytisknout
5954

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2022