Německo, Rusko, USA, Merkelová a Evropa. Diskuse Ladwig - Dolejší

9. 12. 2021 / Uwe Ladwig, Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Uwe Ladwig, Hamburk: Co zbývá po Angele Merkelové?

 - Zbývá poděkovat USA za to, že posílily USA tím, že brání spolupráci mezi EU a Ruskem pod "společným evropským deštníkem".
- Zůstávají posíleni maďarští populisté, protože Merkelová neprezentovala záchranu uprchlíků jako pomoc Maďarsku.
- Zůstává slabá německá sociální politika, protože socialisté se nedokázali prosadit silněji.
- Propast mezi chudými a bohatými se prohloubila.
- Sociální kontinuita vzdělávacího systému se ještě zhoršila.
- Katastrofa v oblasti dostupnosti dat a přenosové rychlosti přetrvává ve velké části Německa.
- Zbývá rozšířit zelenou energii a její přenos ze severu na jih.
- Zbývají důsledky izolacionistické politiky Merkelové vůči Rusku a Turecku, jejichž představitelé se chtěli otevřít EU a byli odmítnuti, zůstávají. 
- Zústává politováníhodný stav EU, protože za Merkelové neexistovala žádná cílená německá evropská politika, která by EU posílila.
- Konflikt mezi zastánci a odpůrci očkování se prohlubuje, protože nebylo včas poukázáno na to, že až budou k dispozici léky, může být zavedeno povinné očkování pro všechny, kteří mohou být z lékařského hlediska očkováni.
- Zůstává dojem, že média svůj výše zmíněný neúspěch do značné míry uvítala.

S pozdravem lítostivého člověka.

Karel Dolejší:
 
Pane Ladwigu, pochopte prosím, že žádná pořádná spolupráce EU-Rusko nikdy nepřipadala v úvahu, protože to by ruský mafiánský režim nejdřív musel dodržovat nějaká pravidla jiná než ta, která si určuje sám. Což zásadně nedělá.

Vždyť oni jsou celí na větvi z toho, že "vlastně" nepatří do Evropy, že jsou "eurasijská země" hluboce ovlivněná mongolskou nadvládou.


Uwe Ladwig:

Máte pravdu, ale před negací spolupráce byla  situace v Rusku byla úplně jiná než potom. A je zajímavé, že něco takového se stalo i v Turecku. Merkelova nesouhlasila k členstvím Turecka v EU a tak Erdogan změnil svou politiku náhle o 180%.

Vnitrozemský politicky plán v obou zemích musel být změněn, jestliže chtěli vládnoucí politikové zůstat u moci. Tak to udělali. A to dost nepříjemně.

(Jan Čulík: Můj dobrý známý, někdejší několikaletý reportér televize BBC v Moskvě Angus Roxburgh,  byl po ukončení své vysoce viditelné mediální práce v televizi najat Kremlem jako poradce pro styky Moskvy se Západem. Roxburgh mi vyprávěl, jak se ho v Kremlu pořád ptali, co mají dělat, aby jim šel Západ na ruku. Roxburgh jim říkal: Je to jednoduché. Chovejte se demokraticky, dodržujte lidská práva, chovejte se eticky, dodržujte uzavřené dohody. Neposlouchali ho. Z Kremlu odešel. Napsal o tom knihu.)

Karel Dolejší:

To by byl ale bezva společný dům, ve kterém by nám ruská FSB vraždila nepohodlné novináře, trávila opoziční aktivisty novičokem a pohůnci Ramzana Kadyrova zabíjeli Čečence v exilu.

Děkuji, až bude mít Rusko nějakou jinou vládu méně připomínající romány Maria Puza z mafiánského prostředí, rád bych to zkusil.

Musí být těžké být Němec a uvažovat o válce s Ruskem. Češi to mají snazší, reflexivně utečou do své ulity "bezmocné oběti okolností", když přijde na násilí. Vymluví se na ni i v kauze divokého odsunu, za který nikdo jiný nemohl.

Právě proto byste měl vědět, že posun k tomu, kde je Rusko teď, začal v kruzích KGB ještě na konci Gorbačovovy éry.

Po roce 1999, když proběhla válka v Jugoslávii, pak začal v Rusku široký zájem o jejich vlastní eurasianisty nepřátelské k Evropě, ale také o německé teoretiky z doby nacismu, jako byl Carl Schmitt. Za to druhé hodně může evropská ultrapravicová misie, kterou do Ruska vyslali Belgičané a Francouzi. Němci ne.

To co bylo do té doby záležitostí jakéhosi vnitřního kruhu kágébáků, se začalo učit i na akademii generálního štábu.

Kde byla tehdy Angela Merkelová, víte nejlépe sám.

Mám k ní zcela opačné výhrady než Vy, ale rozhodující je, že Putin kalkuluje s oslabením Evropy poté, co Angela odejde do penze.

Uwe Ladwig:

Proč by mělo být pro Němce ve Spolkové republice těžké představit si válku s Ruskem? Vždyť ještě nedávno jsme s Rusy bojovali, pak jsme v době železné opony denně čekali na jejich útok (tedy ne od pátečního odpoledne do pondělního rána, kdy většina našich vojáků odjela domů ke svým rodinám). A když jsem byl sám vojákem, často jsem slýchával, že máme znovu dobýt Gdaňsk a Leningrad (klíčová slova: Východní Prusko se musí stát opět německým!).

Už tehdy mě překvapilo, že Rusům na Rýně nabízeli jaderné elektrárny jako dobré cíle, aby si udrželi francouzské vojáky od těla. Později se ukázalo, že USA považovaly oblast na východ od Rýna za vyloučenou zónu, kterou je třeba zničit, aby ochránily Francii, Španělsko a Portugalsko před ruskými útočníky.  Všichni měli své plány, samozřejmě včetně Sovětů. Ale vyčítat dnes USA, že byly ochotny obětovat Spolkovou republiku, by bylo opravdu neužitečné.

A ano, KGB nejenže dělala plány, ale snažila se poslat Gorbačova do háje, ale on sám přišel s myšlenkou Evropy pod jednou střechou od Lisabonu po Vladivostok, která by možná mohla Rusko ekonomicky zachránit a kterou Kohl jako Evropan přijal, Schröder s ní souhlasil a koordinoval ji s Putinem. Němečtí průmyslníci byli tehdy touto novou evropskou cestou nadšeni stejně jako ruští oligarchové, kteří od ní očekávali prosperující budoucnost.

Přišla Merkelová a všechno dopadlo jinak. Po rozšíření EU tak již ve skutečnosti neexistoval žádný skutečný cíl Unie. Američané, kteří chtěli ve skutečnosti rozdělit evropský kontinent na tři části (západní země, bývalé satelity SSSR jako nárazníkový stát mezi EU na západě a Ruskem na východě).

Ztrátu perspektivy do budoucna bylo možné řešit zaměřením se na vnitřní spolupráci EU. Merkelová, která přešla od "vždy na straně SSSR" k "vždy na straně USA", však na posílení tohoto postoje příliš nemyslela, protože USA, a tedy i evropští atlantisté, nechtěli "silnou Evropu", ale "Evropu jako loajálního vazala po boku USA".

A Merkelová k tomu významně přispěla. Medaile Američanů a atlantistů jí patří, ale Evropané, kteří doufali v "silnou Evropu" jako nezávislou třetí sílu ve světových záležitostech, byli během působení Merkelové v úřadu těžce zklamáni. Nacionalistický populismus vystřídalo možné posílení alespoň EU, ale Merkelová si nejspíš myslí, že s tím nemá nic společného.

S unavenými pozdravy

UL

 

1
Vytisknout
5483

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021