Jak dlouho ještě Západ hodlá krmit krokodýla?

8. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Podle známého Churchillova výroku je appeaser "ten, kdo krmí krokodýla v naději, že ho sežere jako posledního". 

V úterý 7. prosince odpoledne provedli americký prezident Biden s ruským protějškem Putinem videokonferenci věnovanou na prvním místě otázce Ukrajiny. Po dvou hodinách byla ukončena a Biden neprodleně informoval lídry Francie, Německa, Británie a Itálie o průběhu jednání. Kreml ani několik hodin po "virtuálním summitu" nevydal žádné veřejné prohlášení k jeho případným výsledkům, což působí poněkud zlověstně.

Ukrajina, jíž se celá záležitost týkala zdaleka nejvíce, musí počkat. Bidenův rozhovor s Volodymyrem Zelenským je naplánován teprve na čtvrtek.

 

Podle Bidenova poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana prezident neslíbil Kremlu žádná omezení ohledně NATO ani další ústupky. Avšak nezmínil ani žádné konkrétní kroky týkající se pomoci Kyjevu při případné invazi.

Mezitím několik na sobě nezávislých zdrojů potvrdilo CNN, že USA zkoumají možnosti evakuace svých občanů z Ukrajiny.

***

V roce 2014 napadlo Putinovo Rusko neutrální Ukrajinu usilující o integraci s Evropskou unií, třebaže vůči ní mělo na základě Budapešťského memoranda právní závazky ohledně územní integrity, a připravilo ji o Krym a Donbas. Nyní z některých evropských zemí obzvláště promořených ruskými vlivovými operacemi slyšíme, že kdyby prý Putin tentokrát dostal právní záruky zachování ukrajinské neutrality (= že si s ní dál může dělat, cokoliv se mu jen zlíbí), přestane na ni útočit.

Potíž je v tom, že politika appeasementu u agresorů s rozsáhlými expanzívními plány v minulosti nikdy nefungovala. A to ani pokud jde o nepřiznané nečestné postranní záměry, jakým bylo v roce 1938 v Mnichově francouzské úsilí získat čas na výzbrojní program zanedbávaný kvůli snaze nejprve vybudovat sociální stát.

Francouzi měli tehdy "na skladě" opravdu velkorysé plány vyzbrojování, především pokud se týče budování mohutného letectva ve spolupráci s Brity. Potíž ale spočívala v tom, že dokončeny měly být kvůli jiným prioritám až koncem 40. let. A Hitler neměl vůbec v úmyslu poskytnout Francii čas dohnat jeho náskok ve zbrojení. Udeřil už za rok a půl po Mnichově a navzdory místy rozhořčeným bojům prošly jeho pervitinem nadopované elitní obrněné jednotky francouzskou obranou jako nůž máslem. Daladierova vláda si pod vlivem Chamberlaina vybrala hanbu, aby se vyhnula válce, a dostala obojí.

***

V Rusku je nyní stále více mediálně viditelný ministr obrany Sergej Šojgu. Vystupuje i s agendou, která mu v jeho ministerské funkci naprosto nepřísluší, jako jsou například megalomanské plány budování nových "milionových" měst na Sibiři. Spekuluje se proto, že si jej Putin zřejmě vybral za korunního prince, ale musí se ještě více osvědčit. Jednou z takových příležitostí bude nepochybně probíhající ukrajinská krize, kterou Moskva letos promyšleně vyvolala. Dost možná, že spíše než Putin sám za ní stojí právě Šojgu a jeho příznivci.

Připomeňme, že v Putinově případě se záminkou k hromadění nekontrolované moci kdysi staly zaranžované "čečenské" bombové útoky z roku 1999, na něž "silný lídr" odpověděl novou dobyvačnou válkou na Kavkaze.

Vzorec je snad zřejmý.

***

Ať jsou plány Washingtonu ohledně čerstvé evropské bezpečnostní krize jakékoliv, současná opatření ohledně odstrašení Ruska evidentně nefungují. S ekonomickými sankcemi Kreml rozhodně počítá - a varování, že pokud Moskva napadne Ukrajinu, USA vyslyší volání po posílení východního křídla NATO, může dokonce vést i k tomu, že Rusko plány napadení baltských států a Polska, pokud je má, maximálně uspíší.

Ve skandinávské veřejné debatě se mezitím objevují výzvy, aby neutrální Švédsko a Finsko v případě nového přepadení Ukrajiny Ruskem okamžitě podaly žádost o vstup do NATO. Co si s tím počnou všechny hlasy v české veřejné debatě mnoho let systematicky dezinterpretující skandinávské postoje k ruskému imperialismu ovšem není nejdůležitější starost.

Vidíme v chodu dynamiku, kterou zřejmě appeaseři naprosto nechápou, ačkoliv by jim od napadení Gruzie v roce 2008 měla být už zřejmá: Čím bezohledněji a panovačněji se Rusko chová k sousedům, které považuje za pouhé "kolonie na vandru", tím větší u těchto sousedů panuje touha zajistit si bezpečnost členstvím v Severoatlantické alianci. Následně Kreml obviňuje NATO z ohrožování Ruska, jestliže dělá co musí, tzn. žádosti těchto zemí formálně projednává...

***

USA se během minulého týdne povedlo rozsáhlým sdílením zpravodajských podkladů přesvědčit váhající Evropany, že předmětem debaty už nemá být otázka, zda Kreml chystá invazi na Ukrajinu, ale otázka, co Západ udělá proto, aby Rusy od válečného dobrodružství odradil.

Tento posun je důležitý a významný, ale bohužel vůbec nezaručuje, že se úkol také podaří vyřešit. V mnoha ohledech může být pozdě.

Posilování východního křídla NATO už mělo probíhat a vázat je na chování Kremlu vůči Ukrajině ničemu neprospěje - dokonce možná naopak.

Jestliže Kreml slyší, že po novém přepadení Ukrajiny ho čekají maximální západní sankce, může k věci přistoupit také tak, že za tuto cenu - když se už tedy nestane nic horšího - se mu vyplatí ihned maximálně rozšířit plán vlastní vojenské expanze v Evropě o další území. Čekat také nemá na co. Ruský program vyzbrojování je plus mínus dokončen, původně plánovaný termín vypršel v loňském roce. Dalšími masivními prostředky na zbrojení Moskva nedisponuje. Bude-li čekat, dočká se jedině toho, že ji Západ postupně začne ve zbrojení dohánět.

Současná námitka, že se Kreml přece nepustí do náročné války, protože "logisticky by ji nezvládl", připomíná totéž tvrzení, které se ozývalo po zahájení intervence v Sýrii v roce 2015. Podle bohorovných komentátorů Moskvě údajně chybí kapacity pro úspěšnou "force projection", takže celý plán se měl brzy zhroutit. Pozorovatelé intenzivního provozu ruských vojenských plavidel v Bosporu a Dardanelách ale záhy získali poněkud jiný dojem. Kromě toho došlo i na využití méně ortodoxních logistických metod. V Dánsku právě probíhá soudní proces s firmou Dan-Bunkering, která ještě letos dodávala ruským interventům v Sýrii letecké palivo.

Absurdní "argumentační" směs ruské páté kolony, podle níž je Rusko "naprosto mírumilovné", ale Západ se ho má bát a neustále mu ustupovat, aby ho náhodou nerozčílil, je třeba definitivně vyhodit z okna - a přijmout fakt, že pro Kreml je vojenská síla v mezinárodních vztazích v Evropě 21. století něčím naprosto normálním, že ji považuje za svou klíčovou výhodu v soupeření se "shnilými" demokraciemi, které se rozpakují válčit. Ti kdo mu vycházejí vstříc jsou pak z pohledu "tradiční" toxické maskulinity glorifikované mafiánskými strukturami považováni za zbabělé a vystrašené ubožáky, které je radno příště zmáčknout o to tvrději.

1
Vytisknout
4895

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021