Sebezničující proroctví dialogu s Ruskem

25. 6. 2021

čas čtení 4 minuty
Narativ ohledně "dialogu s Ruskem" byl v Evropě vždycky populární, píše Anton Šechovcov. Zvlášť populárním se stal po roce 2014, když se vztahy mezi Ruskem a Západem začaly kvůli anexi Krymu a ruské invazi v Donbasu rapidně zhoršovat. - Jenže Kreml je přesvědčen, že si EU dialog s Ruskem nezasluhuje.

Narativ "dialogu" je prezentován jako příklad pragmatického a realistického přístupu k mezinárodním vztahům. Vždycky je předkládán v pozitivním světle, jako protikald konfrontace mezi Ruskem a Západem.

Ovšem že mír a spolupráce jsou lepší než spory. Evropské národy to údajně na základě svých historických zkušeností vědí nejlépe.

Řada evropských politiků, i když na dialogu s Ruskem trvá, zároveň připouští, že není snadný. Jenomže Putinovo Rusko neprojevuje o dialog s EU prostý nezájem. Kreml je přesvědčen, že si EU dialog s Ruskem vůbec nezaslouží.

Jediná země, s níž Moskva opravdu chce jednat, je USA. Putinův režim definuje své místo ve světě prostřednictvím odmítnutí globálního vedení Spojených států a napodobování toho, co považuje za americké chování na mezinárodní scéně. Vlastní ruské podvratné chování na mezinárodní scéně lze do jisté míry považovat za pokus o získání pozornosti, jehož cílem je přinutit Washington, aby požádal Moskvu o spolupráci.

Naproti tomu EU v kremelské optice není globálním hráčem. Putinské Rusko se nedefinuje vztahem k EU. Považuje unii za slabou, nerozhodnou a na pokraji zhroucení - čemuž se samo nadšeně snaží napomáhat podporou protievropských stan na Západě.

Pro Putina je Západní Evropa nákupním centrem, které o sobě tvrdí, že má hodnoty, ale když je podplaceno, rádo je zradí. Postkomunistické země jsou bezpáteřnými vazaly, kteří jen vyměnili sovětské pány za západní.

Pokud Evropu vidíte takto, jaký smysl by mělo navazovat s ní dialog? Dává větší smysl hovořit s loutkovodičem, USA, než s jeho údajnými loutkami, které nemají ambici na globální vedení. Nebo si prostě můžete vliv koupit.

Málokdo neví o tom, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder pracuje pro ruské energetické společnosti. Avšak hlavním centrem koupeného ruského vlivu je zřejmě dnes Rakousko. Bývalý kancléř Wolfgang Schüssel, je členem rady ředitelů Lukoilu od roku 2019. Bývalý kancléř Alfred Gusenbauer je členem dozorčí rady ruské organizace Dialog civilizací založené bývalým důstojníkem KGB a bývalým ředitelem ruských železnic Vladimirem Jakuninem kvůli prosazování ruské zahraniční politiky v Evropě. Bývalý ministr financí Jörg Schelling je poradcem kontroverzního projektu Nord Stream 2 od roku 2018. Bývalý kancléř Christian Kern je členem rady ředitelů Ruských železnic od roku 2019.

Kromě nákupů sítí a vlivu bývalých ministrů Kreml také investuje do zpráv o tom, jaký typ chování evropských politiků bude Moskva odměňovat.

To je případ bývalé rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové. Než koncem roku 2017 vstoupila do vlády, byla lektorkou a ministerská pozice představovala její první politickou pozici. Když se vláda po dvou a půl letech zhroutila, Kneisslová nedisponovala ani politickým vlivem, ani politickými sítěmi. Ale začala vydávat prokremelská prohlášení ještě když byla v úřadě a po rezignaci publikovala komentáře na webu ruské propagandistické televize RT.

Letos na jaře byla jmenována nezávislou ředitelkou rady ředitelů ruské společnosti Rosněfť. S ročním příjmem 500 000 dolarů Kreml vysílá také signál: Pokud hraješ podle našich pravidel, odměníme i ty, kdo nemají žádné sítě kontaktů a vliv.

Pokud jde o Evropu, předmětem jednání je cena vlivu a kontaktů určité osoby spíše než politický dialog. Tak podle Moskvy vypadá nejefektivnější způsob komunikace. Navíc Kreml považuje samotnou artikulaci potřeby dialogu s Ruskem ze strany evropských politiků za známku slabosti, za signál připravenosti prodat se, ať už ve skutečnosti za takovým prohlášením stojí cokoliv. V tomto smyslu se narativ "dialogu s Ruskem" mění v sebezničující proroctví.

Archetypální sebenaplňující proroctví představuje šíření pomluv o nevyhnutelném bankrotu konkrétní banky. Masy pomluvám uvěří, ztratí důvěru v banku a vyberou svá aktiva, v důsledku čehož banka zbankrotuje.

Mýtus "dialogu s Ruskem" představuje protiklad. Když ho Evropané artikulují, posílí to v Kremlu přesvědčení, že si Evropa žádný dialog nezaslouží.

Jednat s Kremlem a komunikovat s ruským vedením je důležité. Ale jde tu o vynucování dialogu spíše než o artikulaci jeho potřeby. Jen to první funguje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1889

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2021