Dalším důkazem absolutní likvidace svobody projevu v Hongkongu a
tvrdého porušení někdejší dohody Británie-Čína o budoucnosti Hongkongu
byla nyní likvidace vysoce nezávislého a nesmírně populárního deníku
Apple Daily a jeho televize - zatčení jeho majitele, několika manažerů,
šéfredaktora a redaktorů.
Mírnější formou usiluje, zdá se, o
likvidaci plurality na britské mediální scéně populista Boris Johnson.
Oznámil, že zprivatizuje televizní stanici Channel 4.
Channel 4
začal vysílat v Británii dne 2. listopadu 1982, v den třicátých narozenin
Jana Čulíka (který to tehdy považoval za symbolickou událost, která snad
má znamenat, že jeho profesní budoucnost bude po zbytek jeho kariéry
spojena s touto televizní stanicí. Splnilo se to asi na deset let).
Úvahy o vzniku této televizní stanice nás vedou k uvědomění, jak obrovský rozdíl je mezi tehdejší vládkyní Británie Margaret Thatcherovou a nynějšími ultrapravicovými, nekompetentními a autoritářskými populisty kolem Borise Johnsona. Thatcherovou tehdy mnozí kritizovali jako omezenou housewife, ženu v domácnosti (zvlášť pikantní bylo, upozorňoval mě na to tehdy bohemista a překladatel Igor Hájek, s jakou láskou Thatcherová v jednom televizním programu předváděla "umělecké předměty" z porcelánu, umístěné na její krbové římse - byly to naprosto neuvěřitelné kýče). Jenže nikdy by si nedovolila omezovat pluralitu a demokracii a založení televize Channel 4 bylo jedním z jejích nejosvícenějších činů.
Vznik televize Channel 4 se líbil jak levici, tak pravici. Pravici se líbil proto, že televize Channel 4 vlastně nebyla samostatnou televizní stanicí, ale jen úřadem tzv. commissioning editors, redaktorů-zadavatelů. Když jste měli námět nebo nápad na televizní pořad nebo sérii pořadů, napsali jste do Channel 4 a dostali jste peníze na výrobu těchto filmů. Rázem tak vznikla síť malých nezávislých televizních výrobců po celé zemi. Levici se Channel 4 líbil proto, že jeho úkolem bylo provokovat a otřásat mainstreamem a přinášet netypické, kritické názory a pohledy.
Začátkem osmdesátých let vyrobila animátorka Lesley Keen, manželka Jana Čulíka, pro Channel 4 film Taking a Line for a Walk (S čárou na procházku) A Homage to the work of Paul Klee, a televize Channel 4 zároveň vysílala dokumentární film o vzniku této animace a konceptech, které ji podkládaly. Jan Čulík dělal u všech těchto filmů pro Channel 4 produkci. Zde je ukázka: (lidé neustále dávají na YouTube i celý film, ale ve strašné technické kvalitě):
S animovaným filmem Lesley Keenové, natočeným pro Channel 4, Orpheus and Eurydice, byli Lesley Keenová a Jan Čulík v soutěži na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, seděli tam v první řadě vedle Ingmara Bergmana a Wima Wenderse, jehož film Paris, Texas, měl tehdy v Cannes premiéru. Jan Čulík pro Channel 4 tehdy napsal dokumentární film Orpheus through the Ages, o proměnách orfeovského mýtu v kultuře během staletí, a animovaný film spolu s dokumentem pak získal jednu britskou televizní cenu.
(I film Orpheus and Eurydice lidé pořád dávají celý na YouTube, ve strašné technické kvalitě.) Zde je ukázka:
Channel 4 pak financoval výrobu celovečerního animovaného filmu Lesley Keenové Ra: The Path of the Sun God, který vizualizoval filozofické koncepty staroegyptského náboženství, které mají kupodivu velkou blízkost moderní kvantové fyzice.
Channel 4 je celostátní televizní stanice, která žije z televizní reklamy (jednou z opravdu chytrých opatření Margaret Thatcherové bylo, že televizní reklamu pro Channel 4 byla donucena prodávat normální, bulvární komerční britská televize, a pokud by jí neprodala dost, musela by Channel 4 dotovat z vlastních zdrojů), jenže ji nikdo nevlastní, takže televize neplatí žádnému majiteli dividendy. Veškerý zisk generovaný reklamou musí televize investovat do vzniku pořadů.
Tento vynikající systém chce Boris Johnson a jeho kumpáni nyní zničit. Zlikviduje to existující síť stovek malých nezávislých filmových společností, protože obří majitel, jako americký Viacom, nebude mít zájem, ani nebude už nucen podporovat tyto filmové a televizní pracovníky. Zlikvidována bude také aktivita Channel 4 v regionech a televize se stane jen jednou z desítek nudných mainstreamových komerčních televizních stanic. Zmizí povinnost Channel 4 přinášet nové, neotřelé, nemainstreamové pohledy. Zřejmě budou zlikvidovány i slavné, každodenní, analytické, hodinové Channel 4 News.
Komentátoři poukazují na to, že Johnson se chce Channel 4 pomstít za to, že zaprvé je parodován v některých jeho pořadech a hlavně proto, že při loňské televizní diskusi tuším o covidu odmítla, jako obvykle, Johnsonova Konzervativní strana poslat do diskuse jakéhokoliv toryovského ministra, a tak produkce namísto konzervativního politika do studia umístila skulpturu znaku Konzervativní strany, vyrobenou z ledu, která během vysílání tála.
Konzervativní ministři tvrdí, že se Johnson Channel 4 "nechce pomstít". Zdá se, že je to ale podobné chování bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tento týden vyšlo najevo, že Trump zuřil nad satirickými šlehy ironických amerických televizních komentátorů a žádal americký regulační orgán pro média a ministerstvo spravedlnosti, aby proti nim zasáhli. Zejména usiloval o to, aby ministerstvo spravedlnosti nalezlo na jednoho televizního satirika, zesměšňujícího Trumpa, nějakou zásadní špínu.
Diskuse