O sexuální revoluci a mravnosti

28. 5. 2021 / Boris Cvek

Pozn. JČ: Podobně, jak se jedna postava filmu Nuda v Brně pozastavuje nad špatnou kávou slovy "Je neuvěřitelné, co se dneska prodá", chci řici "Je neuvěřitelné, co se dneska nekriticky vysílá v českých sdělovacích prostředcích a píše v českém tisku."  ČRo vysílal nedávno bláboly jakési Höschlové, která tvrdila, že je údajně lékařka a že se v žádném případě nenechá očkovat proti covidu. Každý lékař ovšem ví, že je životně důležité se nechat očkovat proti covidu a že nebezpečí úmrtí u neočkovaných osob je nesmírně silné.  Nemluvě o tom, že mezi neočkovanými osobami se šíří varianty, které mohou být smrtící, protože se mohou vakcínám vyhnout. Neočkovaní neohrožují jen sebe, ale i lidi kolem nich a jejich komunitu. V Británii se šíří názor, že by se to mělo trestat podobně jako řízení automobilu v opilosti - ohrožujete životy druhých lidí.

Znám případ jedné sedmdesátileté paní, která se právě kvůli tomuto "rozhovoru" nechce nechat očkovat, přitom hrozí vysoce nakažlivé a smrtící varianty, především ta z Indie, a je životně důležité, aby byli lidé co nejrychleji očkováni oběma dávkami. Český rozhlas a Česká televize, stejně jako další média, mají krev na rukou a měly by nést kriminální odpovědnost za vysílání a šíření nebezpečných nesmyslů, které ohrožují životy lidi. Velmi podobně totéž šílenec Kroupa, viz níže příspěvek Borise Cveka.


Daniel Kroupa se včera na Českém rozhlase Plus v pořadu Názory a argumenty vyjádřil ke skandálu pana Dominika Feriho. Bylo tam řečeno mnoho rozumných věcí, nicméně velmi mi vadil jakýsi samozřejmý předpoklad, že sexuální zneužívání žen souvisí se sexuální revolucí, avšak dříve mu bránila mravnost. To bývala tak úžasná mravnost, že neumožnila ženám studovat na univerzitách, samostatně se živit, rozvádět se, mít volební právo.

  

Sexuální revoluce je součástí procesu emancipace žen, vědeckého poznání sexuality (před sexuální revolucí se věřilo naprostým nesmyslům o lidské sexualitě) a veřejné debaty o sexualitě. Obecně platí, že zneužíváni, i sexuálně a právě sexuálně, jsou slabí lidé, lidé bez práv, bez silného hlasu ve veřejném prostoru. Sexuální zneužívání a tyranizování žen před sexuální revolucí bylo samozřejmě běžné – stejně jako prostituce není něco, co by se na světě objevilo až s „úpadkem mravnosti“. Myslím, že už i Vatikán jasně uznává, že problém sexuálního zneužívání v katolické církvi souvisí s tzv. klerikalismem, tedy mocí kléru nad věřícími. Kdyby se oběti mohly účinně bránit, žádné zneužívání by nebylo.

Problém je moc a nemožnost se účinně bránit. Daniel Kroupa líčí dystopii, kdy dojde v důsledku uvolnění mravů k zavedení kamer do každé ložnice, aby se monitorovalo, zda sex probíhá tak, jak má (posedlost správným průběhem sexu je ostatně středověká). Ne, to jistě není zapotřebí. Stačí vytvořit společnost, kde se oběti nebudou bát ozvat, kde nebudou zesměšňovány, ale naopak budou mít důvěru v policii a jiné veřejné instituce.

Pokud je někdo sexuální predátor, není třeba k jeho usvědčení soustředění na nějaký jeden skutek: jde o systematické, nezřízené chování, které se provalí, o němž existují mnohá svědectví a jasné důkazy. Nejdůležitější je ovšem ale právě to, aby oběti nebyly mocensky utlačovány, což jim stará mravnost nejen nezajistila, ale naopak legitimizovala vrchnostenský systém pomocí bajek o správném uspořádání světa a poslušnosti vůči nadřízeným. Že by mohl mít každý člověk svá práva a rovnost před zákonem, tedy že by vrchnost měla být zrušena, s tím přišli libertinští osvícenci, kteří apelovali na rozum, nikoli na mravnost.

V Anglii po nástupu královny Viktorie na trůn došlo k pomalému ústupu od běžné praxe, že žena musí poslouchat muže, který ji může dokonce jako její poručník a vychovatel fyzicky bít. Bylo to ovšem v zásadě k ničemu, protože ačkoli se žena mohla domoci práva proti manželovi, který ji mlátil, nemohla žít bez něho. Dokonce ani zavedení rozvodů nepomohlo. Hlavní problém byl v ekonomické stránce věci: žena by bez muže zemřela hlady.

Jakmile se však ženám umožnilo, aby mohly existovat samostatně, aby mohly studovat na univerzitách, aby měly volební právo, přišla nutně sexuální revoluce. To emancipované ženy chtěly antikoncepční pilulku. O sexu se začalo mluvit vědecky a média mohla přinášet investigativní články. I tak trvalo desítky let, než se začaly otevírat reálné poměry z tzv. dob skutečné mravnosti. Například první odhalení ve věci tzv. Magdaleniných prádelen v Irsku (založených v 19. století) proběhla až v devadesátých letech. Do té doby se to tutlalo, na osudu těch „padlých žen“ ostatně prakticky nikomu vlivnému nezáleželo. Irský premiér pak v roce 2011 obvinil veřejně Vatikán, že kryje kněze, kteří sexuálně zneužívají děti. Někdo může říci, že Vatikán podlehl sexuální revoluci, to by ovšem už dávno bylo kněžské svěcení i pro ženy. Naopak klerikalismus v katolické církvi nevymyslela sexuální revoluce, ale vznikl v důsledku středověkého pojetí církevních hodnostářů jako vrchnosti.



0
Vytisknout
4366

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2021