Proč chce mít Británie více jaderných zbraní?

31. 5. 2021

čas čtení 3 minuty
V březnu Velká Británie překvapila řadu expertů na jadernou politiku oznámením, že zvyšuje limit pro svou zásobu jaderných hlavic z 225 na 260. Obrat v dekády trvající redukci byl oznámen ve vládní "integrated review" týkající se bezpečnosti a obranné politiky, napsali Wyn Rees a Azriel Bermant.

Když Británie počátkem 80. let získala z USA rakety Trident D5, její možnosti překračovaly britské vojenské potřeby a bylo přijato rozhodnutí nerozmísťovat na raketách maximální počet hlavic. Ponorky Trident mohou nést více hlavic a udeřit přesněji, než si Británie myslela, že je třeba.

Rozsah britských jaderných sil se řídil ohledy týkajícími se představ o tom, co znamená "minimální deterent". Británie usilovala o to vystavit riziku určitý počet nepřátelských cílů.

Protiraketová obrana v okolí Moskvy vedla Británii v 70. letech k vylepšení penetrability předchozí střely Polaris v rámci programu Chevaline, aby zajistila, že by její hlavice dokázaly touto obranou proniknout.

Rozsah britského deterentu byl stanovován s ohledem na mnohem větší americké možnosti. Británie a její spojenci byli historicky vzato znepokojeni možností, že by se USA mohly zdráhat použít své jaderné síly na obranu spojenců a věřila, že je nezbytné vlastnit "druhé centrum rozhodování", v němž její vlastní zbraně budou užity v případě nejvyšší národní nouze.

Britská vláda uvádí, že rozhodnutí rozšířit zásoby jaderných zbraní je vedeno zhoršováním strategického prostředí a technologickými hrozbami. Rusko modernizuje své jaderné síly od roku 2007 a investuje do nových technologií jako jsou podvodní jaderné bezpilotní prostředky a hypersonické střely. Čína zvyšuje své jaderné schopnosti a její současné nepřátelství vůči Tchaj-wanu zvyšuje riziko čínsko-americké konfrontace.

Kromě toho si je Británie vědoma potřeby odstrašovat nové jaderné státy a nové hrozby jako kybernetické útoky. Británie je odhodlána nahradit své čtyři ponorky Trident novou generací plavidel, aby si uchovala deterent do poloviny století.

Pro některé je překvapením, že v britském rozhodnutí sehrála svou roli ruská vylepšení.

Západní zpravodajské služby monitorují zásadní vylepšování protiraketové obrany Moskvy a přilehlých oblastí - není to poprvé, co protiraketová obrana ruského hlavního města ovlivnila britské strategické myšlení.

Nedávno odtajněné dokumenty ukazují, že takové obavy byly vyjadřovány již počátkem 80. let a dokonce vyvolaly spor mezi Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem. Hlavní příčinou napětí bylo odhodlání Reaganovy administrativy prosadit program SDI.

Američtí příznivci SDI považovali smlouvu o protiraketové obraně (ABM) z roku 1972 za překážku, která omezuje rozmisťování americké a sovětské protiraketové obrany. Nicméně britská vláda ji měla za zásadně důležitou pro udržení strategické stability a pojetí odstrašování založeného na hrozbě jaderné odvety. Považovala ji za klíčovou záruku stability a zabezpečení britského jaderného deterentu.

Británie se obávala, že možné zrušení smlouvy ABM a americké rozmístění protiraketové obrany v kosmu povede Rusy k vylepšení vlastních obranných systémů se škodlivými důsledky pro nezávislý britský jaderný deterent.

Bushova administrativa nakonec v roce 2002 od smlouvy ABM odstoupila. Pád smlouvy otevřel cestu vylepšování ruských protiraketových systémů i americkým programům protiraketové obrany.

Británie se svým minimálním deterentem je citlivá na vývoj ruských nebo čínských ofenzivních nebo defenzivních jaderných systémů, které by mohly podkopat její jaderné postavení.

Británie se rozhodla, že zvýšení ofenzívních jaderných kapacit poskytuje nejefektivnější způsob, jak vyvážit rizika, jimž čelí - a je připravena tolerovat břemeno rozšiřování jaderného arzenálu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
7018

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2021