Politika jako gramatika

6. 2. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Zdroj: Pixabay.
 

Prezident Biden je toho názoru, že by exprezident Trump nadále neměl dostávat zpravodajské svodky. V minulosti bývalo zvykem, že vysloužilí prezidenti měli k takovým informacím nadále přístup; ti se však nechovali tak, aby tajné informace prozrazovali představitelům cizí nepřátelské mocnosti - což Trump prokazatelně nejméně v jednom případě učinil, ještě když byl v úřadě.


Letitý zvyk by mohl být nadále dodržován, kdyby ovšem exprezident dodržoval politická pravidla. Bez této podmínky nedává smysl, protože by vedl jen k ohrožování národní bezpečnosti.

Kauza názorně ukazuje důležitost dodržování pravidel v demokratické politice. Pravidla tu totiž rozhodně nejsou od toho - jak je v národě Švejků velmi rozšířeným názorem - aby si "lepšolidi" připadali povzneseně nad vyčůrané Švejky, ale jednoduše z toho důvodu, aby politika vůbec fungovala. Nejde zdaleka jen o to, že politika bez pravidel je morálně špatná. Potíž spočívá v tom, že se pak vyznačuje celou řadou neodstranitelných dysfunkcí a nedokáže dosahovat výsledků, které slibuje.

Už jste viděli "nádhernou zeď" na hranicích Spojených států, kterou zaplatilo Mexiko? Já také ne. Od počátku ale bylo zřejmé, že takový politický projekt nebude fungovat.

Už jste viděli, jak politická formace ANO vlastněná člověkem, který je v ČR z principu největším korupčníkem současnosti, potlačilo korupci? Já také ne. A od počátku existence této "strany" bylo zřejmé, že leda v nesmírně naivním snu by bylo možno něco takového očekávat. Politická gramatika takto nefunguje. Ne proto, že to říkají namyšlení "lepšolidi", ale proto, že střet zájmů je prostě střet zájmů - a Babiš šel do politiky právě proto, aby mohl lépe vykrádat veřejné rozpočty ve prospěch Agrofertu. A v této disciplíně snadno dohnal a předehnal žabařské předchůdce z oposmluvní ČSSDODS.

Dělbu moci nezavedli tvůrci ústav proto, že by chovali pro Švejky nesrozumitelné archaické morální předsudky, ale z toho důvodu, že bez rozdělení moci směřuje politika samospádem k autoritářství a absolutismu. Až takto jednoduché to bývá. Systém dělby moci, pakliže by byl dodržován, zpřehledňuje a vyjasňuje, co kdo má a může dělat. Pakliže je destruován nebo sabotován, výsledkem bývají dalekosáhlé dysfunkce nejen co se týče stanovení politických cílů, ale dokonce i na úrovni obyčejné administrace každodenního fungování státu. Jedinou relativní výhodu autoritářství představuje schopnost rychle rozhodovat - děje se tak ovšem za cenu ohromných chyb, které v dlouhodobém horizontu podkopávají politickou stabilitu.

Jak ovšem pozorujeme na "krizovém managementu" v podání Babišova ANO, rodící se české autoritářství nedokáže předvést dokonce ani jedinou právě zmíněnou výhodu, poněvadž i na to je ještě příliš neumětelské. Dovede suprově "prichvatizovat" stát, ale jinak už nic.

***

Čeština na rozdíl od většiny světových jazyků nemá striktní gramatiku. Sestavit větu můžete takřka libovolně, žádné slovo v ní nemá předem určené místo, jediným rizikem tak zůstává, že výsledek bude z logických důvodů nesrozumitelný. To ovšem opravdu neznamená, že by o gramatiku také v češtině vůbec nešlo. Když ji ignorujete, sestavujete často věty beze smyslu a la Andrej Babiš. Možnost přehazovat slovní pořádek ve větě má dokonce i ve švejčím jazyce své meze.

Výsledek bude z logických důvodů nesrozumitelný, že žádné slovo v ní nemá předem určené místo, sestavit větu můžete takřka libovolně, jediným rizikem tak zůstává.

Pokud je ústava koncipována ústavodárcem tak, že stanovuje pravidla parlamentní republiky s poměrným volebním systémem, nebude fungovat za podmínek masového předstírání, že je ústavou poloprezidentského systému se systémem většinovým. Výsledkem snah cokoliv veřejně sdělovat v této pazgřivecké politické pagramatice nezbytně musí být chaos, ve kterém vůbec nic nedává smysl.

Ne, nejde tu o Voskovcův a Werichův Pochod optimistů z roku 1937, o fiktivní jistotu, že "pravda vítězí".

Jde o vědomí, že mezi fungující demokracií a plnokrevným autoritářstvím existuje jako přechodný mezistupeň pouze nezměrný a chronicky nefunkční chaos, v němž nic nedává smysl; "je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic".

0
Vytisknout
8971

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2021