Je nejvhodnější čas pro změnu životního paradigmatu

Dobrovolný minimalismus?

4. 2. 2021 / Beno Trávníček

čas čtení 3 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Kamiony s těžkou nohou na plynu zamořující silnice ve válce o peníze jako zbraně hromadného ničení. Nebo – letos musíme na hory, letos musíme k moři! Nebo – jaký obyčejný auto? Pro mne jedině prémiová značka! Nebo – jeden řízek v neděli, pche, aspoň tři! Nebo – když barák, tak „sausfork“, když bazén, tak vytápěnej - to všechno za hradební zdí! Že to není žádný minimalismus? Správně! Pravý opak.

Proč dobrovolný minimalismus? Protože docházejí zdroje – environmentální, ekonomické... planeta nás má zkrátka tak alkorát plné zuby a viditelně začíná pracovat pomocí různých metod na naší dostatečné redukci (možností má evidentně vagóny).

Minimalismus samozřejmě neznamená trpět zbytečně hlady, bydlet pod mostem ani běhat každý den do práce 10 km. Minimalismus je přirozený přístup přírodního tvora, který ještě civilizačně nezblbl (chcete-li přístup většiny divokých zvířat), který sežere co musí, aby přežil, případně si nezbytné množství schová na zimu či na horší časy a zbytek nechá být. Jen málokterý organismus, který není omezován ve svém životě výrazně civilizací, si sám dobrovolně zdevastuje svůj životní prostor – svoji niku.

Samozřejmě má-li nám minimalismus skutečně nějak pomoci, logicky nemůže být nařizován ani vymáhán – to by byla sice přímá cesta, ale jen do jiných, obdobně kvalitních pekel jako jsou ta konzumní.

Jediný způsob jak může fenomén zdravého minimalismu zafungovat je návodný osobní přístup viditelných přirozených společenských autorit (dříve by se možná řeklo „osvícených lidí“:-) Pokud například známí umělci, filosofové, vědci budou prosazovat takový přístup a ukazovat ho veřejnosti na svém vlastním životě – máme šanci. Lidé jsou z opice a proto se opičí. Je vcelku lhostejno po čem. Když je „in“ třídit odpady - aspoň trochu třídí odpady. Navíc - pokud vznikne nepřehlédnutený společenský pohyb tímto směrem, budou na to muset reagovat i politici.

Když to přirovnáme ke kauze odpadů – bylo to kdysi tak, že někteří lidé už smetí chtěli tídit, i některé obce už chtěly třídit, ale bylo to jen nadšení „plebsu“. Pak postupně přišla legislativa odpadů a následně uzákonění penězovodu provozních prostředků na separaci ve směru od výrobců a dovozců (tedy emitetntů na trh) k těm co realizují třídění (například obcím). Lze říci, že po 30 letech je tu solidní právní a ekonomické prostředí pro řešení smetí. Není to na tancování, ale místo neřádu je tu jakýsi řád. V tomto podoboru se už dokonce začíná prosazovat i minimalistický přístup v podobě předcházení vzniku odpadů či jejich znovuvyužívání k původnímu či jinému účelu nebo nově ekomodulace, což bude například zákonný efektivní tlak na výrobce, aby své výrobky nebalili do environmentálně přihlouplých obalů. Zatím za uvedení obalů na trh jen platili do společné recyklační kasy, teď budou muset přehodnotit jaké obaly budou používat, aby si nezlikvidovali vlastní rozpočet.

Pojďme tedy v hierarchii s „minimalismem“ o řád výše a pokusme se ho vztáhnout na veškeré lidské činění. Pokud by snad chtěl někdo heslovitou definici – minimalismus by mohl být třeba zdravým opakem konzumismu (nebo též konzumerismu).

0
Vytisknout
7987

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2021