O Adventu, trpělivosti a rodině

1. 12. 2018 / Richard F. Vlasák

čas čtení 3 minuty



Tak se mi ten dojem nějak rozmlžil - jsou už zítra Vánoce nebo ještě čas očekávání? Je rodina to nejdůležitější na Vánocích? A kam zmizel čas rorátů a pokory?

Ano, zase je tady nálož moralizování, vzdechů a poznámek, které se nerady poslouchají. Vyjitím první hvězdy na obloze začíná Advent, tedy nikoliv podle toho, jak se panu primátorovi nebo kdejaké starostce podaří nebo nepodaří rozsvítit stromeček na Staromáku, nebo před kaplí na návsi.


Začátek Adventu tedy, přes naši úpornou snahu, není v lidských rukou, ale v silách nad námi. Občas si myslíme, že ten čas čekání lze ukrátit, že lze to "velké, krásné a skvělé" zažít už dnes. Tiše při takovém posouvání hodinek zapomínáme, že rozzářená dětská očka mohou nastat teprve tehdy, potemníme-li před rozsvícením stromečku pokoj. Jelikož v tom svícení Pánu Bohu do oken předháníme sami sebe, nemůže onen slavnostně překvapený okamžik nastat, leda tak ono ledabylé zívnutí a povzdech nad trapností rodičů, vždyť ve školce už všichni ví, že dárky nosí Amazon.

Četl jsem u svého velmi váženého a drahého přítele na Facebooku, že jeho potomek spojuje Vánoce s pojmem rodiny. Bez ohledu na nízký věk respondenta myslím, že tak to nemá jen on, ale většina českých domácností.

A vidíte, to je podobné jako s předčasnou radostí Adventu, který směšujeme s Vánocemi.

Rodina je důležitá, veledůležitá, ale rodina je rodinou, pokud plní svou úlohu vůči druhým lidem a Pánu Bohu, totiž rodina je rodinou tehdy, pokud vychová malého člověka k víře, lásce a naději.

Dobrá, k lásce a naději, to lze celkem chápat, ale k víře? To máme plnit kostely o půl šesté a zpívat v kleče rorátní písně, jak to dělali naši husitští nebo katoličtí předkové?

Proti gustu žádný dišputát, kdo chce, je srdečně zván.

Ale víra je trochu něco jiného, víra znamená odvahu nahlédnout sebe jako člověka milujícího i zraňujícího, víra znamená vyložit karty na stůl, odhalit, že nejsme středem všehomíra, ale že jím je to malé dítě v Betlémě. A to platí pro křesťany i machometány, židy i bezvěrce.

Víra je totiž universální a není spjatá jen s jedním výkladem nebo tradicí. Ano, uchovávejme, střežme si tu svoji, ale nezbavujme ji obsahu.

To malé dítě v Betlémě, jehož narození bychom v pokoře, tichosti a zamyšlení měli očekávat, není jen Ježíšem, je i bezbranným bezdomovcem, rozhodnutím mocných utečencem, chudým chlapečkem bez perspektivy, a přitom všem Božím Synem, jako i my všichni jsme Božími dětmi.

Pokojný Advent, přátelé.



0
Vytisknout
8789

Diskuse

Obsah vydání | 4. 12. 2018