Stále existuje šance na Korejský poloostrov bez jaderných zbraní

10. 9. 2018 / Daniel Veselý

Navzdory tradiční skepsi klasických médií týkající se nevypočitatelného chaota úřadujícího v Oválné pracovně a neústupnosti severokorejské diktatury stále existuje naděje na zachování míru na Korejském poloostrově. A třebaže pochybnosti a námitky jsou vždy na místě, je naprosto klíčové, aby se místo kladení ultimativních požadavků a víření válečných bubnů dostalo sluchu diplomacii – byť jde o diplomacii dosti neohrabanou. V sázce je totiž příliš mnoho. 

Zatímco Trumpovým Bílým domem otřásá jeden skandál za druhým, přičemž není zcela jasné, kdo řídí zahraniční politiku Washingtonu, lídři Severní a Jižní Koreje se dohodli na uspořádání třetího společného summitu. Vrcholná schůzka se uskuteční 18. až 20. září v Pchjongjangu, kde budou Kim Čong-un a Mun Če-in hovořit o „praktických krocích“ směřujících k denuklearizaci Korejského poloostrova. Severokorejský lídr dokonce prohlásil, že jeho země je odhodlána "odstranit nebezpečí ozbrojeného konfliktu a válečné hrůzy z Korejského poloostrova", jejž míní "přeměnit na kolébku míru bez jaderných zbraní a atomové hrozby“.

Pchjongjang v neděli uspořádal vojenskou přehlídku k 70. výročí vzniku KLDR, aniž by se pochlubil sbírkou mezikontinentálních balistických raket. Dokonce i Donald Trump pochopil, že jde o vstřícné gesto adresované Bílému domu. Podle korespondenta televizní stanice CNN Willa Ripleye, který v současnosti pracovně pobývá v Pchjongjangu, chce Severní Korea dohodu s Trumpovým Bílým domem zachovat. Pchjongjang však nejdříve po Spojených státech požaduje trvalé bezpečnostní záruky, tj. uzavření mírové dohody, a teprve poté provede praktické kroky směřující k denuklearizaci.

Ačkoli je záhodno vnímat proklamace vrcholných politiků - a zvláště pak bezskrupulózních autokratů - se značnou skepsí, je zároveň nutné porozumět jejich motivaci k progresivním politickým krokům. Kim Čong-un nechce dopadnout jako Saddám Husajn nebo Muammar Kaddáfí a cítí, jak mezinárodní ekonomické sankce dopadají i na jeho hlavu. Diktátor dozajista s obavami sleduje turbulence v Bílém době, jsa si vědom nevypočitatelnosti amerického prezidenta, jakož i neochoty některých Trumpových spolupracovníků k vyjednávání s KLDR. Ať tak či onak, nejde o šlechetné gesto zčistajasna osvíceného státníka, ale o pud sebezáchovy. Je-li však v sázce deeskalace neúnosného napětí na Korejském poloostrově, účel světí prostředky.

Zatímco Donald Trump a Kim Čong-un nejsou důvěryhodnými a protřelými diplomaty, jihokorejský prezident Mun Če-in se v diplomacii pohybuje jako ryba ve vodě. Na jeho bedrech tedy leží téměř gargantuovský úkol: zvládnout se ctí třetí mezikorejský summit a zároveň působit jako třecí plocha mezi excentrickým Kimem a Trumpem.

Korejští analytikové zdůrazňují, že veřejnost na rozdíl od předchozích summitů nyní očekává konkrétní kroky, jež by měly nastartovat proces denuklearizace. Klíčové jsou podle nich také podzimní volby do amerického Kongresu. Pokud Kongres ovládnou demokraté, může se Trumpova nekonvenční diplomacie ocitnout v ohrožení.

Jenže Trumpův dům dělá všechno možné, jen ne smysluplnou diplomacii. V ideálním světě by o míru na Korejském poloostrově měli výhradně rozhodovat představitelé obou Korejí (ostatně jak stojí psáno v Pchanmundžomské deklaraci, ratifikované během prvního mezikorejského summitu v dubnu tohoto roku) a nikoliv planetární supervelmoc. Nadto Trumpova maniakální posedlost „skvělými dealy“ je, jak se zdá, jednou ze zásadních překážek k vyřešení jedné z nejpalčivějších světových krizí.

0
Vytisknout
1251

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2018