Přehnaná britská reakce na otravu Skripalových hraje do Putinových rukou

7. 9. 2018



Britská reakce na tento pokus o vraždu je infantilní

"Žádné představení není tak absurdní jako britská veřejnost v jednom ze svých pravidelných záchvatů morálky," napsal básník Thomas Babington Macaulay a mohl mít na mysli reakci britské vlády na pokus o vraždu bývalého agenta Sergeje Skripala a následnou smrt náhodné ženy. Reakce na tuto záležitost byla cynická, přehnaná a pokrytecká, píše Simon Jenkins.


Že se chtějí příslušníci tajných služeb pomstít někomu, koho považují za zrádce, není překvapivé. Britové by reagovali naprosto nevzrušeně, kdyby se něco ošklivého stalo v Moskvě britským double agentům Guyi Burgessovi, Donaldu Mcleanovi či Kimu Philbymu. Jsou dlouhodobě živeni historkami o mimosoudním zabíjení špionů a předpokládají, že v tomto temném, pseudo-celebritálním světě se zrádcům dostává zasloužené odplaty.
 

Nikdo nepředstírá, že zabíjení lidí je přijatelné, či cestování s falešnými pasy nebo doprava jedovatých nervových látek přes mezinárodní hranice. Bylo také nemoudré, že Rusové porušili dohodu o výměně špionů, v jejímž rámci Skripal skončil v Británii.

Realitou je, že nikdo nemá čisté ruce v této pochybné formě téměř války. Někdo v britské vládě pravidelně schvaluje mimosoudní vraždění britských občanů, kteří urazili vládu Jejího britského Veličenstva tím, že přešli k údajnému nepříteli, ať už je to Islámský stát, al Kajda nebo Taliban. Pokud při tom jsou usmrceni i další náhodně přítomní lidé,  to je holt smůla, je to ospravedlněno tím, že "celá kauza je dobrá". V roce 2015 byli dva Britové, Reyaad Khan a Junaid Hussain, usmrceni drony v Sýrii, a usmrcena byla  v roce 2017 také Hussainova manželka Sally Jonesová a její dvanáctiletý syn. Jakkoliv "vinní" byli ti zavraždění muži, jejich poprava byla mimosoudní, bylo provedena v zahraničí a byla hrubým porušením mezinárodního práva. Ovšem města Mosul, Raqqa a Idlib nejsou milované anglické město Salisbury.

Britská spravedlnost miluje geografii. Málokteří Britové si uvědomují, do jak obrovské míry se Londýn stal pro Moskvany jejich druhým hlavním městem. Jak Tony Blair, tak David Cameron stoprocentně tolerovali propírání ruských špinavých peněz v Londýně. Londýn se tak stal druhým Monakem či Kajmanskými ostrovy, útočištěm pro obrovské množství ruských oligarchů, kde nebyly vznášeny žádné otázky a mluvily vždy jen peníze.  Pro Rusy, představa, že britské úřady nyní hovoří o zákonnosti a rozčilují se nad zraněním špiona v penzi je směšná.

Nejde o spravedlnost, ale o přiměřenou reakci. Kolik pokusů o vraždu v jižním Londýně vyšetřuje 250 policistů půl roku a kolik takových vražd vyvolává prohlášení premiérky v parlamentu?  Je jasné, že od začátku se pokus o otravu Skripalových měl vyšetřovat jako místní trestný čimn. Je jasné, že policie podezřívala dva Rusy a je jasné, že neexistuje žádná možnost je pohnat k soudu. Vyšetřování se mělo uzavřít a Putin měl být obviněn, že je zoufalec, který nedokáže zvládnout ani své vlastní mafiány.

Namísto toho to britská vláda proměnila v obří mezinárodní krizi s Putinem jako arciďáblem obrovského zla. Útok na Skripalovy se stal mezinárodní existenční hrozbou, vyžadující mezinárodní sankce.

Neexistují žádné důkazy, že tato hysterie vedla k jakékoliv změněm ruské politické strategie. Přesně tak, jak Putinovy zlovolné akce, jeho prolhanost a jeho předvádění se dokazují, že jde o předáka, který touží po machistické publicitě, totéž dělá Západ. Je to politika gest, urážek, palcových titulků a pokryteckého rozčilení. Je to infantilní.

Od pádu Sovětského svazu v roce 1989 zahnaly evropské demokracie Rusko na cestu, kudy nyní jde Putin. Ochromily jeho předchůdce Borise Jelcina. Odepřely Rusku pomoc a obchod. Rozšířily NATO až na hranice Ruska a provokují Rusko obklíčením. Londýn přijal ruské kleptokraty a připravil Rusko o miliardy finančních zdrojů. Pro předáka, jako je Putin, je Evropa Leninův užitečný idiot.

Teď Moskva vítězí. Navzdory domácím problémům ohledně důchodové reformy je Putinova zahraniční politika nesmírně úspěšná. Nekompetence Evropské unie mu umožňuje obnovit loajalitu zemí z doby studené války. Putin má dnes obdivovatele v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku, v České republice, v Srbsku a dokonce i v Německu. Jeho ekonomika je sice v chaosu, ale je mu to jedno, vždyť má Ameriku a Británii jako loutky, které tančí na provázku. Tak nějaký vrah něco zvoral v Salisbury. Oplátkou za to my dovolujeme, aby se nám Putin posmíval a prezentoval svou zraněnou nevinnost celému světu. Všechno, co děláme - všechno - mu pomáhá.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 
0
Vytisknout
5613

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2018