Perspektivy současné Afriky

12. 9. 2018 / Kateřina Duchoňová

čas čtení 9 minut


Rozhovor s Yunusem Kommou, koordinátorem české neziskové organizace v Gambii, zabývající se podporou vzdělávání dětí. V minulosti Yunus Komma spolupracoval ve své zemi také na zdravotnických projektech, je občanským aktivistou a do budoucna plánuje i vydávání nezávislých novin. Yunus prožil v Gambii celý svůj život s výjimkou krátkých cest do jiných zemí západní Afriky a tříměsíčního pobytu v Evropě, kdy se zde věnoval především prezentaci rozvojových aktivit a rozšiřování povědomí o situaci v současné západní Africe.


Co si myslíš o současné politické situaci v Gambii a obecně i v jiných afrických zemích?

Moje země Gambie se po 22 leté éře diktatury bývalého prezidenta Jammeho, kdy docházelo k výraznému potlačování lidských práv, likvidaci opozice a obrovské korupci, konečně zotavuje. Zakládají se určité výbory, které by se měly zabývat politickými otázkami minulosti, jako je například Smírčí komise, která pátrá po křivdách minulosti a snaží se o nápravu. Zabývá se odkrýváním faktů politické represe, pronásledování a vraždění v Gambii. Stávalo se, že například někteří režimu nepohodlní novináři za nevyjasněných okolností zmizeli, byli vězněni a podobně.          

Další vyšetřovací komise je zaměřená na finanční aktivity určitých veřejných orgánů – státních podniků a úřadů - a také na akumulaci aktiv bývalého prezidenta Yahya Jammeho a jeho spolupracovníků.

Co se týče Afriky obecně, v otázce přírodních zdrojů je Afrika nejbohatším kontinentem na světě. Naleziště zlata se nacházejí z 50% v Africe, dále velké množství diamantů a chrómu, 90% nalezišť kobaltu, je zde velký potenciál vodní energie, dále také 65% nalezišť manganu, milióny akrů zemědělské půdy a dalších zdrojů. Někteří současní afričtí intelektuálové se snaží získat určitou nezávislost a kritický pohled na tyto skutečnosti. Ale u většiny vzdělaných lidí Afriky a pracovníků univerzit, atˇuž působí v Africe nebo i jinde ve světě, stále přetrvává určitá koloniální a dá se říct otrocká mentalita. Zároveň řada lidí nedosáhne na dostatečné vzdělání a všechny tyto záležitosti jsou základem chudoby a zaostalosti africké společnosti.

Africké vlády, složené především z té druhé sorty vzdělanců (viz výše) a takzvaných elit pořád věří tomu, že rozvoj kontinentu může přijít především díky pomoci zvenčí, a to zvláště z oblastí, které v minulosti ukázaly, že mají zájem spíš na nedostatečném rozvoji a zaostávání Afriky. Politika a hlavně socio-ekonomické programy afrických vlád jsou postavené na investicích z jiných zemí a rozvoji privátního sektoru, a to ještě tak, že je to pro samotné Afričany nevýhodné, což je ironické.

Protože mentalita zahraničních investorů a privátních korporací zůstává stejná jako stovky let předtím, což znamená maximální profit a prosazování vlastních zájmů bez ohledu na skutečný rozvoj a potřeby obyvatel.

Potřebovali bychom využívat vlastní bohatství k rozvoji svých zemí a společnosti a ne dále přispívat zemím, které už tak mají dostatečný kapitál. 

Jaká byla politická situace v Gambii po prezidentských volbách na konci roku 2016, kdy se prezident Jammeh odmítl vzdát moci, ačkoliv byl ve volbách poražen? Jak tuto situaci vnímali obyvatelé Gambie? Angažoval ses osobně nějakým způsobem v těchto událostech?  

Ano, tehdy byla situace vypjatá a dostali jsme se do sklepé uličky, musel zasahovat ECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických států), aby se mohl úřadu ujmout současný prezident Barrow, lidé se angažovali, účastnili se protestů. Nyní, s nástupem nové garnitury, se situace stabilizovala. Lidé začínají pociťovat svobodu, za kterou jsme bojovali, dokonce i někteří podporovatelé diktátora Jammeho si začínají uvědomovat, proč potřebujeme svobodu a demokracii. Každý skutečný patriot byl v boji proti tomuto tyranovi angažovaný, já jsem se zapojoval již v dobách svých univerzitních studií, založili jsme s dalšími spolužáky organizaci, která se jmenovala Panafrická studentská asociace. Začali jsme pořádat sympozia, v roce 2005 byla naše organizace obviněna, že protestujeme proti vládě, a škola nás brzy vyloučila. V roce 2016 jsem se účastnil protestů a také jako novinář, byl jsem v mediálním týmu, informovali jsme společnost o událostech.

 

Myslíš, že v současnosti jsou nějaké perspektivy ke zlepšení situace v zemi?

 

Současná situace je povzbudivá, máme lepší možnosti, i když stále čelíme výzvám v podobě zkorumpovaných a rigidních úřadů. Vláda stále neuskutečnila reformy ve veřejných službách a v bezpečnostních složkách. Co se týče bezpečnostních složek, tak tu máme pořád některé představitele, kteří jsou loajální k předešlé garnituře a udělali by vše pro to, aby současná vláda padla. Právě se chystáme s dalšími aktivisty v této situaci vyjednávat, pokud nebudou učiněny změny, tak přejdeme i k demonstracím. Samozřejmě je tu řada úkolů, co se týče infrastruktury, pracovních míst, vzdělávání a přístupu ke zdravotní péči.

Jako v mnoha posttotalitních zemích jsou problémem také konexe mezi lidmi a klientelismus, na důležitých místech potom sedí něčí známí a příbuzní, kteří nemají dostatečnou motivaci poctivě pracovat a usilovat o změnu k lepšímu. 

Jsou mladí Afričané motivovaní v zemi zůstat a zlepšovat v ní podmínky nebo chtějí spíše emigrovat pryč?  

Mladí lidé mají snahu se angažovat a podmínky zlepšovat, vidím tady vůli. Problém je u lidí, kteří si Evropu idealizují a nemohou zde najít odpovídající práci, což je frustrující. Přejí si zlepšit postavení své rodiny a odcházejí, protože mají třeba příbuzné, kterým se podařilo najít v Evropě práci a posílají do své domovské země peníze. To rodinám pomáhá, mohou se dále odrazit. Od státu nemohou lidé čekat žádnou podporu. Ale neuvědomují si, že během cesty do Evropy jde o život a dostanou se do velmi těžkých podmínek. Také někteří afričtí politici, kterým se nechce zlepšovat podmínky ve své zemi a stávající stav jim vyhovuje, potom nabádají lidi k emigraci.         

Jaké jsou negativní a pozitivní aspekty migrace?

POZITIVNÍ : Může usnadnit cestu ke vzdělání a práci, které se skutečně lidem v zemích původu nedostává a zvýšit jejich životní standard, jak už jsem popisoval. Emigranti pomáhají finančně svým rodinám, umožňují vzdělání svým dětem a příbuzným. A někteří se i vracejí po určité době a angažují se v užitečných projektech, snaží se o podnikání, o rozvoj školství nebo zdravotnických služeb.

NEGATIVNÍ : Některým lidem se nepovede najít slušnou práci, nesou si i některé negativní zvyky ze svých zemí, nedaří se jim začlenit. Je to samozřejmě hodně i o povaze jednotlivců a o okolnostech do kterých přichází. V každé společnosti se najdou lidé, kteří nemusí dobře fungovat, ale nedá se paušalizovat na základě některých negativních zkušeností.

 

Jak ovlivňuje EU, USA a Čína socioekonomickou situaci v Africe? Mohou tyto země nějakým způsobem pomáhat nebo spíše jen škodí?

 

Co se týče pomoci v oblasti vzdělávání, tak je důležitá. Ale jinak se Afrika ocitla v bludném kruhu. Nepotřebujeme stále nějaké zásahy zvenčí a i většina rozvojových projektů ze zahraničí si vybere svou daň. Zahraniční země nás potřebují kvůli přírodním zdrojům. Například Čína každý rok ukládá tříměsíční zákaz rybaření ve svých vodách, aby se obnovila populace ryb, protože jinak by ji zcela vyčerpali a i přesto nemají dost. Proto Číňané rybaří kolem celé Afriky a pokud tomu nezabráníme, tak nejspíš budou pokračovat a za chvíli nebudeme mít žádné ryby. Věnuje se tomu naše vláda? Nebo se o to nestará podobně jako vlády v Nigérii, Angole, Čadu, Kamerunu, Nigeru, Gabonu, Zambii a mnoha dalších zemích ?

Evropská unie každým rokem vydělá na Africe více než 150 billionů amerických dolarů, USA kolem 100 bilionů dolarů a Čína nejméně 200 bilionů dolarů ročně.

Experti informovali, že v roce 2014 Afrika vydělala ze sklizně kávy přibližně 2,4 bilionu amerických dolarů, zatímco Německo jako hlavní zpracovatel vydělalo na reexportu 3,8 billionu dolarů. Za tuto smutnou realitu jsou zodpovědné slabé a zkorumpované africké vlády a světový trh, který nedává rovné příležitosti. Neuvěřitelné množství kapitálu afrického kontinentu je neustále odčerpáváno. Zpráva Spojených národů z roku 2015 hovoří o průměrné finanční ztrátě mezi 50 a 148 biliony amerických dolarů ročně kvůli nedostatečnému oceňování přírodních zdrojů a afrických produktů a daňovým únikům zahraničních společností.



0
Vytisknout
10697

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2018