Hasíme extremismus. Ale čím?

17. 9. 2018 / Pavel Urban

čas čtení 2 minuty

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Od dob komunismu, a aspoň zčásti od dob c. k. monarchie v českých zemích platí, že kdo chce legitimizovat a nelegitimizovat názory, metody i subjekty ve veřejném prostoru, ten musí mít autoritu morálního vůdce. Skutečnost, že Vás lidé čtou (a jsou za to případně ochotni i platit) a v ledačems s Vámi souhlasí ještě nezaručuje, že takovou autoritu máte.

Pokud skutečný či domnělý establishment pokouší definovat legitimitu bez této autority, vnímají to ne zcela věřící lidé jako akt mocenské zvůle. Nejen vůči ostrakizovaným, ale především vůči čtenáři, divákovi, či posluchači, který je chráněn, aniž by o takovou ochranu měl zájem. To vyvolává odpor vůči koniášům a sympatie ke kacířům.

Andrew Stroehlein tvrdí, že „nemá moc smysl snažit se přesvědčovat tu část veřejnosti, která propadla bělošskému nacionalismu a etnickému nacionalismu.“ Já si myslím, že to smysl má. Ale je pravda, že by to vyžadovalo kompromisy, ke kterým lidé typu A.S. zjevně nejsou ochotni. Bez záruky, že se tyto kompromisy podaří do budoucna udržet pod kontrolou.

Dobrá. Co tedy s tím zbytkem? Z 80 % amerických voličů, kteří v posledních prezidentských volbách nepodpořili Donalda Trumpa se jich jen čtvrtina nechala zmobilizovat k volbě proti Trumpovi. Ti ostatní buď měli opravdu velký odpor k Hillary Clintonové nebo pro ně liberální elity zjevně nejsou dostatečnou autoritou. Pokud se A.S. chce zaměřit především na tyto lidi, má to logiku. Otázka je, zda jím doporučované metody (včetně odmítání diskuse s ultrapravicovými oponenty) zachrání, co se dá nebo naopak co se dá zničí.

V případě Čechů je to evidentní. Pomyslný průměrný Čech byl vždycky soft rasista. Stal objektem výchovy vyznavačů stoehleinovských metod. Vyznavačů s tak velkým historickým sebevědomím, jaké by jim mohli závidět i stalinští politruci. (Ti si byli vědomi aspoň toho, že to, co se jim jeví jako samozřejmé nemusí být samozřejmé pro ty, které měli přesvědčit.) Výsledkem je, že za posledních deset patnáct let se onen český průměr posunul mnohem blíže k rasismu tvrdému. Kdyby to byl záměr, bylo by to na pořádný metál od Ku-klux-klanu.

Milosrdný Bůh dal českým liberálům Parlamentní listy. Takže mají své selhání na koho hodit. Jenže na výsledku to nic nemění.

Američané ovšem nejsou Češi. Takže mohou na stejné či podobné podněty reagovat jinak. Situace v USA je také jiná, než v České republice. Uvidíme.

0
Vytisknout
8567

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2018