K sestřelení ruských velmocenských ambicí v Sýrii

19. 9. 2018 / Karel Dolejší

Pokud ruská raketa sestřelí ruské letadlo, avšak navzdory tomu poškozený tvrdí, že za to mohou Židé ZDE, něco je tu hodně špatně. V tomto případě jde především o Putinovy velmocenské ambice na Blízkém východě.

Pozn. red. Putin posléze prohlásil, že se sestřelení letadla bylo souhrou nepříznivých okolností a že se Rusko soustředí na zabezpečování svých jednotek a vojenské infrastruktury. ZDE

Sovětský/ruský elektronický výzvědný letoun (ELINT) Il-20M ZDE nepatří rozhodně k nejmladším strojům. Výroba základního typu Il-18 začala v roce 1957 - a skončila v roce, kdy byl generálním tajemníkem KSSS zvolen do té doby nepříliš známý funkcionář Michail Sergejevič Gorbačov.

Ze syrské oblohy letoun smetla střela sovětského/ruského systému protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-200 Angara ZDE pocházejícího ze 60. let. Tato zbraň byla dodána do Sýrie ještě před rozpadem sovětského bloku (1982-1985), podle informací uvolněných letos na jaře před pár měsíci prošla podstatnou modernizací. V syrských službách ji kromě samotných ruských modernizačních balíčků potkalo také začlenění do integrovaného systému PVO severokorejského původu, který je někdy označován názvem Pluto.

O zániku jeho jsou dvě verze. Podle jedné se izraelské letouny F-16 na příletovém kurzu kryly za přistávající ruský turbovrtulový stroj, který je na své přistávací rychlosti výrazně pomalejší, než kolik činí minimální letová rychlost izraelských Suf. Při té příležitosti prý syrská PVO zaměřila rozměrný ruský letoun a sestřelila jej ZDE. Podle druhé ke střelbě syrské PVO na Iljušin došlo dávno po odletu útočících izraelských letounů, které bombardovaly íránské vojenské kapacity v dané oblasti - přesněji v době, kdy se již Izraelci nacházeli na základně ZDE.

Co se tedy vlastně stalo? Kde nastal problém? Možností je samozřejmě hned několik, přičemž se nutně vzájemně nevylučují.

Za prvé, Iljušin neměl zapnutý či měl jen porouchaný systém známý v anglické terminologii jako Identification Friend or Foe (IFF). Tento systém umožňuje spolehlivě rozeznat spřátelené letouny od nepřátelských. Což byl právě úkol, který se syrské protivzdušné obraně zjevně nepovedl.

Za druhé, Syřany provozovaný systém S-200 ani po nedávné modernizaci nedokáže spolupracovat s novějším ruským systémem IFF na letounech.

Za třetí, ať už Rusové na letité S-200 provozované Syřany instalovali jakákoliv vylepšení, pes je zakopán v severokorejském integrovaném systému PVO a jmenuje se Pluto.

Za čtvrté, selhala obsluha konkrétního syrského systému PVO.

Za páté, Syřané ruský letoun sestřelili zcela záměrně.

Možnosti 1-4 (a dost možná i některé další) se v příštích týdnech a měsících stanou předmětem vášnivých debat na technicistně orientovaných veřejných fórech, kde jde zpravidla o to ukázat, kolik jste se naučili vojenských zkratek a odborných termínů. Pátou se budou o to více zabývat osoby, které zajímá strategický rozměr celé věci.

Pokud v případě sestřelení ruského Il-20M šlo o technické selhání, lidské selhání, nebo o kombinaci obojího, patří celý incident, jakkoliv potenciálně nebezpečný, v podstatě do dějin vojenských kuriozit.

Teprve poslední možnost by mohla být opravdu zajímavá, pakliže by na ni došlo. Jenomže už předem slyším pochybovačné hlasy: Jaký zájem by vůbec mohl Asad mít na sestřelení spojeneckého ruského letounu?

Stručná odpověď zní: Existuje (pro někoho) překvapivě silný zájem. Protože izraelské letectvo při útocích na íránské cíle v Sýrii postupně rozvrací a demoralizuje syrskou PVO, stejně jako velice negativně ovlivňuje morálku pozemních jednotek, zejména těch spojeneckých, jimž jsou dodávky íránských zbraní určeny. V Sýrii působí nějakých 80 000 íránských žoldáků pocházejících především z Libanonu, Iráku, Afghánistánu nebo Pákistánu, ale také vlastní íránské jednotky Revolučních gard. Pokud Izraelci mohou po libosti bombardovat sklady zbraní určených i k budoucímu útoku na ně a umístěných v Sýrii, přičemž ani vlastní íránské, ani syrské systémy PVO tomu nedovedou účinně zabránit, pak je třeba zaútočit na izraelsko-ruské dohody o zamezení konfliktu - a dosáhnout toho, že Rusové, kteří kdysi slíbili Tel Avivu omezit íránský vliv v Sýrii, začnou používat svůj pokročilý systém protivzdušné obrany proti izraelským letounům, na obranu íránských základen.

Kdyby k tomu došlo, stane se konečně Putinovo Rusko v Sýrii i veřejně tím, čím už dávno v principu je: Hráčem druhé kategorie, jenž je plně začleněn do plánů íránské expanze na Blízkém východě v rámci protiizraelské koalice.

Nečekejme, že by se Putin s takovou pro jeho velikášství nesporně potupnou rolí v Sýrii nějak snadno smířil.

0
Vytisknout
6540

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2018