Rusko v Sýrii eskaluje. A může na to doplatit

25. 9. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Izraelská strana vynaložila bezprecedentní úsilí vysvětlit incident kolem sestřelení ruského výzvědného letounu Il-20M syrskou protivzdušnou obranou. Velitel izraelského letectva Amikam Norkin osobně odletěl do Moskvy se čtyřicetistránkovou zprávou. Navzdory všemu Moskva svaluje veškerou vinu na Izrael, přičemž v pondělí oznámila "odvetné" kroky: Dodá Asadovi pokročilé systémy PVO S-300 a elektronické systémy třídy IFF (rozlišující vlastní letouny od cizích). Bude také rušit satelitní navigaci a palubní elektronické systémy v syrském vzdušném prostoru a přilehlých oblastech Středozemního moře ZDE. - Navzdory ruským formulacím ohledně "chlazení horkých hlav" představují ohlášené kroky Moskvy jednoznačnou eskalaci syrského konfliktu, na kterou může Kreml nakonec vážně doplatit.


Začněme ruským systémem protivzdušné obrany S-300. Obklopuje jej takřka mýtická aura, ovšem jde o zařízení, které již rozhodně nelze označit za nějaký výkřik nejmodernější techniky. Kromě toho izraelští letci jsou s tímto systémem relativně dobře obeznámeni a dokážou využívat jeho slabin. Mohou za to především dlouhodobě mizerné řecko-turecké vztahy a dále roztržka mezi tehdejšími spojenci Izraelem a Tureckem po incidentu s lodí Máví Marmara v květnu 2010. Řecko nakoupilo v Rusku systém S-300 ve verzi PMU-1 v roce 1999. A izraelští letci měli v minulých letech možnost podrobného studia systému během společných manévrů v Řecku. Není pochyb o tom, že se této hrozbě dovedou účinně vyhýbat, případně dobře vědí, jakou operační proceduru použít, pokud je třeba S-300 zničit. Každý další izraelský nálet v Sýrii směřující na íránské zásilky moderní výzbroje pro libanonský Hizballáh tedy napříště zahájí fáze ničení syrské PVO, v prvé řadě nejnovější akvizice z Ruska. A může se samozřejmě stát, že pokud bude na syrské S-300 dohlížet ruský personál, nešťastnou náhodou přijde k úhoně.

Pokud jde o informaci, že Syřané teprve nyní, tři roky od začátku ruské intervence, obdrží elektronické systémy umožňující identifikovat ruská letadla, v prvé řadě to vypovídá o úrovni "důvěry" mezi ruským a syrským spojencem. Riziko sestřelení dalších ruských letounů syrskou PVO se samozřejmě sníží. Pokud však dosud existoval vážný důvod Syřanům takové zařízení nedodat - například kvůli riziku, že ho rádi předají do nepovolaných rukou a dojde k jeho okopírování - nepochybně i nyní trvá.

Rušení GPS signálu a palubní elektroniky v dosavadním operačním prostoru IAF nad Sýrií a Libanonem ve skutečnosti představuje pro Izrael nejvážnější výzvu. Izraelci si skutečně nemohou dovolit umožnit Teheránu, aby dodával Hizballáhu a šíitským milicím v Sýrii moderní přesně naváděné zbraně. Řeč je o existenční hrozbě. A ruské elektronické rušení dokáže vážně zkomplikovat izraelské letecké operace, které až dosud účinně narušovaly zbraňové transfery z íránského území.

Zemí, která v posledních letech nasbírala zdaleka nejvíce zkušeností s moderními ruskými systémy radioelektronického boje (REB), je ovšem Ukrajina. Zároveň jde také o zemi, jež by nepochybně velmi uvítala izraelskou pomoc při stále ještě probíhající modernizaci svých postsovětských ozbrojených sil. V případě, kdy Rusko přes veškerou vstřícnost protistrany de facto nedodrží vzájemné dohody ohledně koordinace v Sýrii, bude mít Izrael motivaci přiměřeně posílit spolupráci s Kyjevem. Za prvé má Kyjev něco, co Izrael nezbytně potřebuje - informace a know-how o novějších ruských systémech REB. Za druhé by pomoc Ukrajině byla pěkným odvetným opatřením za ruské posilování íránsko-asadovské aliance moderní výzbrojí a za faktické včlenění Moskvy do této aliance coby třetího, politicky nejslabšího člena.

Zhoršující se vztahy s Izraelem poškodí Kreml u některých západních konzervativců, kteří dosud vůči němu přinejmenším zůstávali neutrální, případně dokonce chovali omezené sympatie. To dále prohloubí mezinárodní izolaci Ruské federace.

Podle prohlášení ruských představitelů doprovázející oznámení kroků vůči Izraeli mají uvedená opatření posílit bezpečnost ruského kontingentu v Sýrii ZDE.

Avšak o tom, že by ruští vojáci v Sýrii, na Ukrajině nebo kdekoliv byli po takových opatřeních opravdu bezpečnější, lze ve skutečnosti s úspěchem pochybovat.

0
Vytisknout
12071

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2018