Překvapivě dobrý

Z tvýho odkazu zbyde, žes dal fašounům první slovo

27. 9. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Rap bývá více než často jen onanie nad vlastní nedomrlým egem, v lepším případě vtipná alegorie na nepodstatná témata. Občas se vyskytne výjimka, lidé, kteří otevírají politická či sociální témata, jako Public Enemy, Everlast nebo Roots Manuva. Český rap je navíc postižen tím, že si většinou nějaký středostavovský fracek, který chodí každý den v sedm večer na teplou večeři od maminky, hraje na gagnsta, nebo aspoň na dekadentního frajera. O to příjemnější překvapení je před pár dny zveřejněný single rapera Lipa, který napsal a zhudebnil osobní vzkaz Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi: "Cítim stud a vztek, co nejde nacpat do jedný sloky. Dolů to jde rychle, zpět se dostat trvá roky... S Babišem jednou zmizíte, ale co přijde potom?"
Text nejen že poměrně dobře vystihuje varování, které nejen v České republice, ale po celém světě přináší posouvání hodnotového dna, kterého se dopuštějí populisté, otevírající tak dveře nehumánním, xenofobním a rasistickým postojům, jež se opět začínají normalizovat pod přiblblou nálepkou "rebelování" proti politické korektnosti. "To gesto odmítnutí zrcadlí tvý hodnoty, možná ti davy tleskaj, nepřidám se do fronty," vzkazuje Lipo Babišovi, Zemanovi, Okamurovi a dalším lidem, kteří jsou ochotni hledat podlé, alibistické důvody, proč by Česká republika nemohla přijmout děti uvězněné už roky v nějakých záchytných táborech, v nichž by se každý z těchto hrdinů ochraňujících "hodnoty slušných Čechů" podělal strachy a zoufalstvím už po pár dnech. 

Lipo přidává reminiscenci na dobu před nástupem nacismu v Německu a varuje před tím, když se společnost nechá unášet báječným pocitem "dolce vita" s představou, že problémy, které se okolo hromadí, se týkají možná někoho jiného, ale ne jich samotných. To je oblíbený narativ, který svádí k paušalizaci, ale protestsong je protesong, ne vědecká studie. Ostatně, dolů to jde rychle, jak ukázal Orbán celé Evropě. Zpátky se budou Maďaři hrabat roky, pokud se vůbec v dohledné době odhodlají ke změně, což raper vystihuje zcela přesně. 

K nedávné diskusi o tom, jak přistupovat k politickému populismu, kterou otevřel Tomáš Klus svým odmítavým postojem k vystupování na akcích podporovaných firmami Andreje Babiše, k čemuž se přidalo pár dalších hudebníků, je myslím Lipův počin dobrou odpovědí. Je skvělé, pokud hudebníci dokáží promítnout politický protest do své hudby. Jeho protestsong nebude mít takový dosah jako méně adresná, zato velmi přesná analýza stavu společnosti od kapely Chinaski, nicméně třeba to probere i další. A nejlépe pokud to sdělí adresátům z pódia, nad kterým je reklama jejich holdingu. Bylo by skvělé, kdyby Lipa pozvali v roce 2019 na Colours of Ostrava...


Celý song vznikal v rozmezí od 21. září do 23. září 2018. Zatvrzele odmítavý postoj Andreje Babiše k možnému přijetí padesáti sirotků z válkou zdecimované Sýrie byl posledním impulzem, který mě přinutil vyjádřit se touto expresivní formou k danému tématu. Text písně se však týká společenských tendencí, které se odehrávají jak na našem území, tak ve zbytku Evropy, již delší dobu. Politická uskupení, která dříve byla - i díky fungující demokratické kultuře - odkázána na okraj politického spektra, se nově stávají politickým mainstreamem. Procházíme cestou od Evropy poválečného konsenzu, založeného na humanistických ideálech, Evropy sebevědomé a přitom solidární, k Evropě, kterou nově charakterizuje vzmáhající se nacionalismus a populismus, těžící ze strachu a předsudků. Dobový výjev, o kterém se zmiňuji v refrénu, je pro mě určitým silným mementem k možnému opakování historie. Ani tenkrát, v Berlínském hotelu Adlon, nikdo pravděpodobně netušil, jak celý proces skončí. Nenechme sebou manipulovat, nedávejme prostor obchodníkům se strachem.
1
Vytisknout
4089

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2018