"Trump měl problémy s matkou". Jak se stal Trump infantilním, impulzivním a nevhodným pro prezidentský úřad

1. 10. 2018

čas čtení 4 minuty


Když byly Donaldu Trumpovi dva roky, jeho matka  Mary Anne MacLeod s hebridského ostrova Lewis ve Skotsku, se po porodu svého posledního, pátého dítěte hned nevrátila domů. Trpěla krvácením, čtyřikrát ji operovali a málem zemřela.

"Vzhledem k tomu, že se Trump snaží, abychom cítili jeho úzkost, a externalizuje odpovědnost, je z toho zjevné, že jako dítě neměl pocit, že se o něho jeho matka stará. Neměl v životě silnou matku," konstatuje psycholog Justin Frank ve své nové knize Trump na pohovce.

 
"Jednou věcí, kterou uděláte, když máte pocit, že vás ignorují a že jste opuštěný, je to, že si vytvoříte pohrdání pro tuto  část sebe. Nenávidíte svou vlastní slabost, a tak se stanete násilníkem  a chcete způsobit, aby měli ostatní lidé pocit, že jsou slabí, anebo se druhým lidem posmíváte, abyste dal najevo, že vy jste ten silný a nemáte žádné potřeby.

Proto si myslím, že jeho vztahy se ženami nejsou založeny jen na sexu. Má to mnoho co společného s opravdovým pohrdáním pro to, kde mají ženy hranici a autonomii, protože je tak rozhněvaný a tak opuštěný a tohle se všechno děje hluboce podvědomě.

Na Trumpa měl také vliv jeho otec, který byl skutečný tyran a vnucoval všem v domácnosti nejrůznější pravidla a předpisy. Trump se svého otce bál. Ten mu neustále vnucoval: "Musíš být silný. Musíš být tvrdý. Nikdy se neomlouvej. Nikdy si nestěžuj. Musíš se naučit být zabiják. Musíš být král."

Avšak ve škole to nefungovalo.

"Lidé podvědomě opakují vnitřní konflikty, které měli, když ty konflikty nebyly vyřešeny v jejich mladším věku. Trump nyní opakuje svůj strach z mládí, že ho vyhodí ze školy, a nyní se bojí Roberta Muellera, že ho vyhodí z prezidentského úřadu."

"Trump je infantilní. Dominují mu pudy, podezřívání, potřeba neustále vítězit, fantazie, že musí dělat všechno sám, což vidíte u dětí, když říkají: 'Mami, nepomáhej mi. Já si ty tkaničky zavážu sám.' Pak čekáte tři čtvrtě hodiny, než si dítě zaváže boty. Trump je proti závislosti.

Má Trump schopnost cítit lásku? "Ne. Potřeboval svou první ženu, Ivanu, ale pak potřeboval, aby mu byla naprosto podřízená, tak, jak to potřebuje mnoho mužů. Láska znamená, že máte soucit, že nejste krutý. Musíte být schopen mít o lidi starost a dělat něco pro ně, a já si nemyslím, že to Trump má."

"Nemyslím, že se kdy cítil být milován, a proto také pořád píše na Twitteru, jaký je vynikající prezident - neočekává lásku zvnějšku, tak si lásku uděluje sám sobě.  "I když mě vy nemilujete, stejně vím, že jsem nejlepší."


Psycholog Frank zaznamenává, že Trump řekl modelce Karen McDougalové a pornohvězdě Stormy Daniels, s nimiž měl poměr, že mu připomínají jeho dceru Ivanku. Tím Trump realizoval "podvědomou incestní fantazii" a používal obraz své dcery jako "psychologické viagry". Trumpovo chování a výrazivo v přítomnosti Ivanky jsou znepokojující.

"Myslím, že má na ni erotickou vazbu," říká Frank. "Avšak je ovlivňován svým podvědomím, takže nemusí  mu to dominovat. Pokud se toho dokáže zbavit tím, že to řekne a že o tom vtipkuje, nemusí s tím žít. Má odvahu své neurózy."

A pak je tu jeho bájná lhavost. Podle deníku Washington Post pronesl od převzetí prezidentského úřadu více než 5000 lží.

"Myslím, že po většinu doby věří tomu, co říká, protože na nejhlubší úrovni se sám systematicky obelhává. Účelem lhaní je skrýt se, nejprve před ostatními, ale pak na hlubší úrovni před samým sebou."

A co se týče neustálého používání Twitteru, Frank to charakterizuje jako "fekalizaci" prostředí. "Trump nás všechny pošpiňuje svými fekáliemi. Rozmazává fekálie po celé své dětské ohrádce. Toho jsme často svědky u malých dětí, které jsou plné energie a zároveň rozhněvané."

Trump hovoří o "hovno zemích", mluví o "hovnech", mluví o špinavých Mexikáncích, o lidech, kteří jsou tmaví a špinaví. Všechno to má vazbu na strach z bacilů a je to spojeno s jeho vlastními fantaziemi, vázanými na fekálie.

Trump je docela dvourozměrný. Myslím, že bych se jím nikdy vlastně pořádně nezabýval. Nemyslím, že by byl dobrým pacientem či námětem na román. Nemá potřebnou hloubku a kdyby nebyl prezidentem, nevěnoval bych mu ani minutu," uzavírá Frank.


Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
9057

Diskuse

Obsah vydání | 3. 10. 2018