Jak se mají, sakra, tedy menší národy ubránit před okupací?

28. 9. 2018 / Jan Čulík


Nejsem úplně srozuměn s názorem pana Cveka, že "z hlediska Británie a Francie nedávalo žádný smysl kvůli právu československých Němců na sebeurčení vyhlašovat v Evropě válku a posílat umírat do války své lidi. To prostě žádná zrada nebyla, nýbrž racionální rozhodnutí." 

Potíž je, že obranné smlouvy mezi Československem, Francií a Velkou Británií existovaly, to je nesporný fakt, a nesporný fakt také je, že Francie a Británie je porušily.



Mimochodem, pokud ještě existovala v Británii generace lidí, která tuto zradu zažila, byla si velmi dobře vědoma toho, že to byla sprosťárna, a také hloupost, protože Mnichov Hitlerovi umožnil, aby se dále v Československu vyzbrojil, a pro Británii pak bylo obtížnější proti němu bojovat a porazit ho.

Ještě před deseti lety, v roce 2008, vysílal k tehdejšímu sedmdesátému výročí Mnichova rozhlas BBC analýzu, která si byla vědoma britské viny, i když pořad argumentoval, že v Británii vládly pacifistické nálady, všichni byli ještě ztraumatizováni vražděním první světové války a nikomu se nechtělo jít do nového vraždění. A hlavním, poněkud alibistickým argumentem pořadu bylo, že Británie nebyla v roce 1938 řádně vyzbrojena a nebyla tehdy schopna jít proti Hitlerovi do války.

Boris Cvek má ovšem pravdu, že malé a menší národy jsou v mezinárodní geopolitice vždycky znevýhodněny. Jestliže větší národy obranné dohody neplní, protože "nejsou ochotny posílat své mladé muže vykrvácet za někoho jiného", co sakra mají ty menší národy dělat?

(Mám velké pochybnosti, kdyby někdo, třeba Rusko, napadlo Českou republiku, že by NATO vůbec hnulo prstem. Určitě by nehnulo prstem, pokud by došlo k ruské invazi do pobaltských zemí, a v případě Černé Hory, která právě do NATO vstoupila, to mimochodem před několika týdny řekl Donald Trump docela otevřeně - že netuší, proč by Amerika měla takovou zemi vůbec hájit. )

Asi jediným řešením je, že by malé a menší země neměly existovat - a zde tedy nastupuje argument, zda se mělo rozbíjet Rakousko.

Ano, chápu, že měl Masaryk dobré důvody (podle Kosatíkova seriálu České století, vysílaného ČT,  se obával, že české země ovládne Prusko) a jistě to byla velká sláva, když po tři sta letech v roce 1918 vznikla nezávislá Československá republika. Jenže projekt to byl špatný, protože nevydržel ani dvacet let.

Ta epizoda seriálu České století, nazvaná Velké bourání, je zajímavá. Je ZDE.    Skládá se v podstatě z dvou dlouhých rozhovorů, Kosatíkova fiktivního Masaryka s Kosatíkovým fiktivním rakouským místodržícím v Praze r. 1914 hrabětem Thunem a pak z Masarykova rozhovoru s britským premiérem Lloydem Georgem. Oba jsou vůči Masarykovu projektu nesmírně skeptičtí. Pak následuje střih - a vidíme záběry nadšeného českého obyvatelstva na pražském Hlavním nádraží, jak vítají Prezidenta Osvoboditele. Vznesené kritické otázky už nikdo neřeší. Kosatík jaksi nepřímo argumentuje, že Masarykovo vítězství je přehlušilo.

Jenže ne na moc dlouho.

Meziválečná Masarykova Československá republika měla neřešené národnostní problémy, Češi měli ve státě dominantní postavení, i nad Slováky, Maďary a Němci, a to posléze vedlo k tomu, že tyto jiné národnosti povstaly, zneužily existence Hitlerova agresivního státu a československý stát zničily.

Ze zpětného pohledu z doby o sto let později - i z dnešního nového vzestupu nacionalismu, autoritářství a populismu, vyplývá, jak aktuální byly otázky, které dával podle Kosatíka Masarykovi v roce 1914 hrabě Thun:

"Miluji tuhle zemi. Bez ohledu na to, kdo v ní žije. Všechno může být zničeno. Nevěřil byste, jak lehké je všechno zničit. Nemůžete odhodit svůj stát, jako byste si zul boty. Vyvoláváte duchy z minulosti, které vás jednou zničí. 'Druzí jsou jiní, nebezpeční, já je musím porazit.' Slovník pod oběma pažemi, náruč knih, ale ve skutečnosti jste, Masaryku, jako divoké zvíře." od minuty 13.18

Nejsou to důležité otázky a neměl hrabě Thun nakonec pravdu? Masaryk na Thunovy výtky reaguje povýtce nacionalisticky: "Češi tu žijí tisíc let, mají výlučné právo na existenci, prosazuju jen zájmy českého národa, Rakousko a Rakušané nás nezajímají."

Mimochodem, po rozpadu Rakousko-Uherska upadl nový malý rakouský stát do hluboké ekonomické a politické krize a stal se netolerantní autoritářskou, hluboce konzervativní entitou, která se pak lehce stala obětí Hitlerovou. Byl to takový stát, který v roce 1936 (!!!) zakázal vdaným ženám chodit do zaměstnání.

Kde by dnes byla Česká republika bez Evropské unie? 
0
Vytisknout
6736

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2018