Ženy nikdo neposlouchá

27. 9. 2018

čas čtení 6 minut
Je mou vlastní zkušeností a zkušeností mé generace, že jsme museli tolerovat určitou míru sexuální šikany, sexuálních jakoby-útoků a znásilnění jako cenu za to, že jsme pracovaly, cestovaly, chtěly jsme mít svůj vlastní život, chtěly jsme být nezávislé, píše v deníku Guardian Suzanne Moore v souvislosti s třemi obviněními soudce Kavanaugha, republikánského nominanta do amerického Nejvyššího soudu, že na ně v mládí agresivně sexuálně zaútočil. Moorová svědčí o své někdejší zkušenosti mladé ženy - která se až tak neodlišuje od zkušenosti mladých českých žen - které v nejlepším případě musejí zápolit s tím, že je nikdo nebere vážně, od řemeslníků až po jejich zaměstnavatele.

Úvaha Suzanne Moorové je velmi závažná. Posuďte sami. Autorka pokračuje:

 

Vždycky jsme věděly, že usilovat o rovnost je riskantní. Děly se nám pravidelně věci, sexuální věci, urážky a otevřená sexuální šikana, a bylo známkou síly, že jsme si nestěžovaly. Ponížení jsme internalizovaly. Ponižování jsme spolkly. Vyplivnout to nebylo možné. Hodně žen si své zranění zakrývalo, pak jsme ale zjistily, že se k tomu pořád vracíme, často v nevhodnou dobu. Nikdy se mi nelíbilo slovo trauma: zdálo se příliš dramatické pro popis toho, co muži dělali, anebo se nám snažili dělat. Učili nás, abychom se nechovaly dramaticky.

Když jsem si přečetla obvinění Christine Blasey Fordová proti Trumpovu nominantu pro americký Nejvyšší soud Brettu Kavanaughovi, vzpříčilo se mi to v hrdle. "Když mi Kavanaugh zacpal ústa rukou, začala jsem mít strach, že mě omylem udusí," řekla. Bylo jí patnáct, Kavanaughovi sedmnáct. Kavanaugh ji zamkl v místnosti se svým kamarádem Markem Judgehm. Lehl si na ni a snažil se z ní servat šaty. Judge ho v tom povzbuzoval a občas mu říkal, aby přestal.  Kavanaugh byl silně opilý. Od zveřejnění tohoto obvinění se ozvala Deborah Ramirez, které studovala s Kavanaughem na Yale University, že jí Kavanaugh na univerzitní party strčil svůj penis do obličeje.  Další žena, Julie Swetnik, nyní svědčí, že se účastnila "více než deseti" mejdanů, kde byli i Kavanaugh a Judge. Viděla, jak se Kavanaugh chová "násilně a fyzicky agresivně vůči dívkám, tlačí se na ně bez jejich souhlasu a snaží se z nich servávat šaty, aby odhalil jejich genitálie". Zároveň Judge a Kavanaugh a další dívky opíjeli a snažili se je dezorientovat, aby potom mohly být skupinově znásilňovány "vlakem" různých chlapců. Sama byla znásilněna na party, na níž byli přítomni Kavanaugh a Judge.

Zdá se, že to byly nepodařené snahy projevit svou sexuální schopnost a potenci. Ženy v těchto situacích byly pasivním materiálem, používaným k stmelení mužského přátelství. To je tak časté, až je to obyčejné. To prostě chlapi dělají. Málokterá žena se neotřese, když čte tato obvinění, instantní pas k incidentům, které se děly v jejích vlastních letech dospívání.

Mnozí vznášejí rétorickou otázku: "Který kluk tohle nedělal na střední škole?" Praxe lehnout si na dívku a způsobit, že se bojí, že ji dotyčný omylem udusí, je zjevně naprosto normální. Odpovědí zjevně je, že mnoho kluků tohle prostě nedělalo a nedělá a že to není v pořádku ani teď a nebylo to v pořádku ani v sedmdesátých či osmdesátých letech.

Víme, že v současnosti mnoho náctiletých dívek nosí pod sukní šortky, aby je kluci ve škole neosahávali. Záběry z hardcorového porna se dnes běžně používají jako screensavery, dívky se běžně obávají, že je někdo zostudí na sociálních sítích. Víme, jak naprosto nepravděpodobné je, že by byl pachatel znásilnění odsouzen, a jak se u soudu likviduje pověst žen, které svědčí, že byly znásilněny. Víme, že některým ženám úřady prostě nevěří. V Británii charakterizovala policie určité dívky v Rotherhamu jako "neznásilnitelné" - děti, kterým tekla po nohách krev.

Je zajímavé, že proti Kavanaughovi vystupuje i mnoho konzervativních žen. Chápou, proč se ženy vždycky hned nevytasí s obviněním ze znásilnění a ze sexuálního útoku. Ta nejistota vzníká, když se do konfliktu dostanou zkušenosti a systém hodnot. Pro mnoho žen je tohle obtížné - je daleko lehčí držet hubu a nemluvit o tom, co se stalo. Hnutí #MeToo zahájilo rozhovor o bolesti, o obyčejné bolesti, kterou tolik z nás akceptuje, když se prostě určité věci dějí. Nechceme, aby se to dělo našim dcerám. To víme.

Takže stále ještě jsme v situaci, že ženám nevěříme, protože je pořád ještě nepříjemné je dokonce i vyslechnout. O tom, zda bude mít tento muž právo zasednout u Nejvyššího soudu a bude tam rozhodovat o tom, co budou smět ženy dělat se svým tělem, rozhodnou nyní muži.

Ten člověk se hájí, že se choval slušně, zatímco někteří jeho spolužáci si ho pamatují jako agresivního opilce. Nevím, zda opravdu zacpal dívce rukou ústa, když na ní ležel. Vím ale příliš dobře, jaké to je.

Tohle není jen o Kavanaughovi. Je to o umlčování žen, zatímco se o nás rozhoduje. Je to o moci - Pánbůh chraň aby měly ženy právo říkat při těchto slyšeních přenášených televizí pravdu. Voličky to ale sledovat budou. A budou pečlivě pozorovat ty muže u moci, kteří budou rozhodovat, komu věřit a koho umlčet.


Podrobnosti v angličtině ZDE

 




 

0
Vytisknout
10048

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2018