Ojedinělá reflexe doby v popmusic

Kapela Chinaski zpívá o společenském rozpadu a psychopatech, kteří z toho těží

7. 9. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

"Je šedivé sychravo, údolí tiše zalehl chlad, po zemi táhne se lezavá zima." Část z refrénu písničky Venku je na nule od vpravdě mainstreamové kapely Chinaski. Celá titulní píseň z posledního alba je velmi trefnou reflexí současné atmosféry. "Venku je na nule, milujem minulé, tak nějak zdánlivě tady žijem," je srozumitelnou interpretací baumanovské retrotopie spočívající v sentimentu vůči neexistujícímu zlatému věku i rozpadu diskursu do podoby alternativních realit stále více "zdánlivého" světa. Vše úhledně zabaleno pro masové publikum. Je otázka, kolik lidí to skutečně pochopilo, jakkoliv je text i videoklip k písničce metaforicky návodný. Posluchač je evidentně často zmaten, jak naznačuje diskuse pod videoklipem. Možná proto, že se jedná o výjimku z pravidla. Není zvykem, aby česká popmusic hlavního proudu poskytovala lidem více než utěšitelskou levnou drogu, která více či méně podporuje establishment bez ohledu na to, jaký je.  
Ve videoklipu nastupuje kapela k vystoupení před jakýmsi zhýralým zbohatlíkem na jeho zámku. Když přicházejí, míjejí mima, který odchází s výrazem zoufalé bezútěšnosti. Zbohatlík, kterého velmi dobře sehrál Čtvrtníček, je více Trump, ale trochu i Zeman. Psychopat, kterého baví "rozmrdat" ke své deviantní potěše cokoliv, co jde. Hraje si s lidmi okolo, protože si je může zaplatit, nemá ani sebemenší zábrany, je ochoten udělat cokoliv, co mu zrovna projde jeho chorým mozkem a vyžaduje přitom naprostou poslušnost.

Když kapela nastupuje, dává najevo pohrdání, které říká "jste jen figurky, s nimiž si já budu dělat co chci, vaše drnkání mě zbla nezajímá, hlavně už začněte, já se pobavím raději po svém". Kapela hraje, psychopat si nechá přinést dort, rozvrtá ho v nechutném gestu prstem a pak ho po kapele hodí. Protože je to ale málo, nechá se obléct do maskáčů (Chovanec a banda blbů z domobrany) a přinést paintballovou pušku a začne po kapele střílet. "V mezích zákona", když před tím nechal muzikanty vybavit ochrannými maskami. Přeci jen nemůže úplně všechno, ačkoliv by asi rád...

Kapela to vydrží jen chvíli, pak začne agrese působit i na ně. V zuřivosti začnou rozbíjet své nástroje a vše kolem. Teprve nyní je psychopat uspokojen. Podařilo se mu donutit muzikanty k tomu, aby se chovali stejně jako on. Jde za nimi a obdivuje trosky a zkázu, kterou způsobil, beznadějně zamilovaný do své vlastní choromyslnosti. Muzikanti, konsternovaní absurditou celé show, které se sami zúčasnili pro potěchu psychopata, stojí okolo v beznaději, kterou jim dával najevo mim.

Jde o trefnou alegorii současné společenské atmosféry nejen v ČR. Společnost vynesla do vrcholných pozic blázny, kteří ukájejí své pošetilé touhy a ambice tím, že hrají se společností nebezpečné hry. Jedno se jim skvěle daří, a to ničit společnost zevnitř, vytvářet v ní konflikty, které následně začínají žít vlastním životem. Stačí jen lidi postavit proti sobě navzájem, vyprovokovat je a z pozice vlastní beztrestnosti sledovat jejich faktickou bezmoc cokoliv s tím z pozice jednotlivců dělat. S neustálým pocitem vlastního podílu na tom všem, kterého se kapela nezbavuje ani v textu ("těžší o své hříchy"),, ani ve videoklipu. Přeci jen, nechali si za to zaplatit, mají rádi "stálý příjem".

Melancholie a naléhavost písničky jsou vlastní hlavnímu proudu, tak to prostě je. Ale proč ne. Kdyby česká rádia hrála více takových věcí, možná by se podařilo i mase zprostředkovat, jak to tady vlastně dnes máme a co je toho příčinou. Nejen psychopati nahoře, ale i vlastní alibismus a netečnost. Jak se ale zdá z reakcí pod videoklipem, nalézt pochopení není jednoduché...
0
Vytisknout
11610

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2017