12. 9. 2017 / Martin Horut
Když vnímám, s jakým až vulgárním nezájmem a opovržením v Česku mluvíme o politicích, a jak se politika redukuje na spor o to, kdo kdy co nakradl, dere se mi často na mysl srovnání s dobou, kdy se státnictví těšilo daleko většímu respektu jako vážená aktivita privilegovaných. Snad nikdo si v Anglii 19. století tolik neuvědomoval hodnotu a význam politiky jako historik a státník Thomas Babington Macaulay. Mějme na paměti naše internetové diskuze, když čteme, co napsal o Edmundu Burkovi a jeho působení v Parlamentu: „Promlouvat pod starobylými klenbami Westminsterské haly, ve jménu anglického národa, u tribunálu anglických lordů […] se mu zdálo být vrcholem lidské slávy.”
Politiku Macaulay chápal jako “řídící disciplínu” a její studium nemohlo mít větší důležitost: „Toto je ona vznešená politická věda, [...] která ze všech věd je tou nejdůležitější pro blaho národů.“ Není divu, že v takovémto intelektuálním klimatu byla kariéra ve veřejném životě tužbou každého, kdo svým společenským a hlavně ekonomickým postavením na ni mohl dosáhnout.
Naše situace je jiná a Macaulayho svět je nám cizí. Přestože dnes máme všichni možnost být politiky, o tuto poctu nestojíme. Politika klesla na významu a prestiži. Pociťujeme, že už není řídící disciplínou, ale sama se musí podřídit neúprosným ekonomickým zákonům. Nikdy jsme neměli, jako Anglie za Burka, moc nad lidmi na druhé straně planety, sami jsme se stávali oběťmi politických rozhodnutí učiněných „o nás bez nás“. Naše politika často bývala v cizích rukou, a tak i nyní, kdy už je v rukou našich, ji stejně vnímáme jako cizí. Není ale teď, bezmála 30 let po převratu, už pozdě na neustálé výmluvy?
Jan Čulík a Boris Cvek debatují o úloze (a selhání) elit ve formování naší politiky https://blisty.cz/art/88015.html , https://blisty.cz/art/88060.html , https://blisty.cz/art/88061.html. Mám za to, že má-li jednou naše politika být větší než vulgární zápas o moc, je třeba, abychom k tomu cíli všichni dělali aspoň malé kroky; aby elity v širším slova smyslu, lidé, kteří nabyli přiměřeného vzdělání a úctu k slušnému a logickému argumentování, šli ostatním příkladem. Příklady totiž táhnou více než slova. Takové přemýšlení klade nárok nejen na špičkové intelektuály, přední politiky a „pražskou kavárnu“. Vyžaduje něco více – spoustu práce a sebeovládání od nás všech.
Diskuse