Putin nemá na výběr. Musí Izraeli umožnit operace v Sýrii

21. 9. 2018

Putin je expert na delikátní rovnováhu. Zatímco veřejnost krmí antisemitskými konspiračními teoriemi, udržuje s Izraelem osobní vztahy, píše Anshel Pfeffer. Tyto protiklady mu pomáhají - a jsou pro jeho syrskou strategii klíčové.

Existuje starostlivě udržovaná disonance mezi způsobem, jak kanály kremelské propagandy, Russia Today a Sputnik News, hovoří o Izraeli - a tónem jejich vlastníka Vladimira Putina.

Zatímco RT a Sputnik nasazují a pravidelně zvou konspirační teoretiky, popírače holokaustu a židobijce a la George Galloway, Putin je na veřejnosti k Izraeli takřka vždy uctivý. Od doby, kdy se takřka před dvaceti lety dostal k moci, dával si pozor, aby se opakovaně setkával s izraelskými lídry: S Ehudem Barakem, Šimonem Peresem, Arielem Šaronem, Ehudem Olmertem a Benjaminem Netanjahuem.

Ti kdo mají blízko k Putinovi tvrdí, že je filosemita a že jeho analýzy úpadku a pádu sovětského impéria dospěly k závěru, že jedním z největších omylů jeho lídrů bylo, že si udělali z Izraele a světového židovstva nepřátele. Ale pokud Putin chválí a obdivuje Židy, proč propagandistům dovoluje na ně plivat?

RT a Sputnik hrají ústřední roli v Putinově kampani za podkopání západních demokracií a jejich aliancí. Jejich publikum tvoří sílící nativistická pravice a "antiimperialistická" levice. Antisemitismus byl využíván k posilování paranoie mas už v carských dobách. Putin nicméně závisí na osobních vztazích s židovskými a izraelskými lídry, aby tohle vyvážil.

Jedním z nepochopení ruské intervence v Sýrii je, že jde o symbol vzkříšení vojenské moci Ruska. Pravdou je, že v hrubých vojenských termínech je ruský kontingent poněkud malý - na vrcholu šlo o sotva dvacet stíhacích bombardérů podporovaných pestrou sbírkou jednotlivých exponátů v podpůrných rolích. Podobné americké nasazení by zahrnovalo desítky podpůrných strojů, letadlovou loď nedaleko s takřka 50 letouny F-18 a úplné zdroje supervelmoci schopné operovat a bojovat po celé planetě.

Rusko takové zdroje nemá. Jeho letectvo a námořnictvo stále procházejí modernizací po mnoha letech postsovětského zanedbávání. Nasazení v Sýrii napnulo tyto kapacity na maximum a sestřelení Iljušinu není jen lidskou tragédií, ale také ztrátou vzácného aktiva. Podle dostupných odhadů má Rusko jen deset těchto takřka padesát let starých strojů, které vyžadují mezi misemi dlouhou údržbu. Pokusy o vývoj náhrady se nedaří.

Ruská intervence v Sýrii dosáhla cíle v podobě zachování Asadova režimu nikoliv kvůli nějaké unikátní vojenské výhodě, ale prostě proto, že neexistoval významnější protivník. Vše co bylo třeba byla relativně malá investice do ruského letectva zálohovaná šíitským kanonenfutrem poskytovaným Íránci. Kdyby se Spojené státy, či dokonce Británie nebo Francie, rozhodly, mohly nasadit mnohem kvalitnější síly, aby se pokusily zachránit životy civilistů na straně povstalců, jako to udělaly v Libyi. (Zvýrazněno BL.)

Putin moc dobře ví, že Sýrie má dva dobře vyzbrojené sousedy, Izrael a Turecko, kteří mohli snadno narušit jeho plány, pokud by chtěli. Samozřejmě, Benjamin Netanjahu i Recep Tajjip Erdogan mají malý zájem na vojenské konfrontaci s Ruskem. Ale fakt, že obě regionální mocnosti mají kapacitu nasadit v Sýrii větší palebnou sílu než Rusko může zajistit, že s nimi Putin zachází s respektem a usiluje o vzájemné přizpůsobení.

Proto v pondělí v Soči Putin přijal Erdoganův požadavek ukončit plánovaný syrsko-ruský útok na zbývající povstaleckou enklávu v provincii Idlíb u turecké hranice. A proto byl připraven k telefonickému rozhovoru s Netanjahuem, i když jeho ministerstvo obrany právě obvinilo Izrael z usmrcení patnácti ruských vojáků.

Je pochopitelné, že si Rusko nemůže dovolit ztratit tvář, takže veřejně neobviní syrského spojence - ačkoliv nepotvrzené zdroje v Sýrii hlásí, že ruská vojenská policie unesla a brutálně vyslýchá důstojníky a vojáky syrské protivzdušné baterie, která vystřelila osudovou raketu. Proto je nutná ruská novořeč a Izrael musí vyslat velitele svého letectva do Moskvy, aby prezentoval jeho verzi událostí. Ale to je hlavně kvůli efektu.

Fakta se nemění. Pokud sestřelení Iljušinu něco dokázalo, pak jen zdůraznilo, jak je ruské nasazení v Sýrii zranitelné a jak málo může Moskva věřit syrským spojencům. Izrael bude možná muset na čas utlumit své operace v Sýrii, ale nemůže dovolit Íránu a Hizballáhu volně pašovat zbraně. Podezíravý Putin se musí ujistit, že Izrael režimu neuškodí a nezničí jeho plány. A tak nemá na výběr než dovolit Izraeli, aby v operacích pokračoval.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8396

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2018