Jak bojovat proti šiřitelům lží?

15. 9. 2018



Jestliže politikové a jejich pomahači dnes drze lžou, vyžaduje to jinou reakci. Znamená to jít k jádru věci a zabývat se skrytým, hnusným názorem mluvčích - nezaměřovat se na fakta či gagy, které leží na povrchu.

Znamená to reagovat na Trumpa nikoliv daty, ale morálním argumentem, že veškerý lidský život má stejnou hodnotu - a na Putina, morálním argumentem, že je obscénní používat chemické zbraně.

Začíná to být naléhavou otázkou naší doby: Jak ubráníme pravdu ve světě lží?



Jonathan Freedland se ve svém komentáři v deníku Guardian vrací k rozhovoru dvou ruských špionů, který odvysílala televize Russia Today, kteří tvrdí, že do Salisbury v březnu (dvakrát) přijeli podívat se na věž tamějšího kostela, ale pak je odradilo, že bylo v ulicích trochu tajícího sněhu. (Naše spolupracovnice Amy Mackinnon se na Twitteru zajímavě ptá, proč, vzhledem k tomu, že RT má mnoho dokonalých studií, natočila rozhovor se špiony kdesi u stolu?:)




Odvysílaný rozhovor byl tak absurdní, že z toho zjevně vyplývá, že Putin si s Británie prostě dělá legraci. Je to docela obscénní, protože umřela jedna paní a další tři lidi málem. Tentýž názor zastávají mimochodem i obyvatelé města Salisbury: rozhovor by byl komický, kdyby nešlo o bezpečnost a zdraví lidí. Faktem zůstává, že Rusko použilo na britském území chemické zbraně.

Obdobnou lež jako Putin a televize Russia Today spáchal právě Donald Trump, když tvrdil, že není pravda, že v Portoriku po dopadu hurikánu v důsledku skandální absence americké státní pomoci postiženým lidem zemřelo 3000 lidí.

Máme se těmto výrokům a obdobným dalším jen smát? Třeba posedlosti tolika Čechů s údajně hrozící muslimskou invazí do Evropy? Pobavení nad lžemi riskuje, že vlastně vstupujeme do spiknutí s nimi.

Rozumným pokusem je věcně vyvracet lživá tvrzení. Potíž je, že ani to nefunguje - lháři začnou naprosto drze šířit další a další alternativní verze "skutečnosti". Hlavní metodou dnešní ruské propagandy je vytvořit ve faktech takový chaos, že si nikdo nemůže být jist ničím.

Média si musejí uvědomit, že k šíření lží přispívají, když publikují titulek jako: "Trump: 3000 lidí v Portoriku nezemřelo".

Ve své nové knize Denial: The Unspeakable Truth píše Keith Kahn-Harris, že zatímco dříve popírači pravdy "budovali složité stavby pseudovědecké argumentace", dnešní lháři prostě bezostyšně tvrdí a opakují drzou lež.

Putin ohledně Salisbury a Trump ohledně Portorika jsou dokonalými příklady tohoto přístupu. To, co dělají, je, že "zneužívají své moci k přetváření reality podle toho, jak oni chtějí".  

Lháři se dnes přibližují říkání toho, co si opravdu myslí. Zatímco dříve rasisté tvrdili, že k holocaustu nedošlo, dnes prostě tvrdí: "K holocaustu došlo, a bylo to správné." Stejně tak Putin dnes říká: "Jasně, spáchali jsme útok v Salisbury, no a co?" A Trumpův výrok o Portoriku znamená: "Na životech obyvatel Portorika mi nezáleží, protože to jsou barevní."

Jestliže se tohle děje, vyžaduje to jinou reakci. Znamená to jít k jádru věci a zabývat se skrytým, hnusným názorem mluvčích - nezaměřovat se na fakta či gagy, které leží na povrchu.

Znamená to reagovat na Trumpa nikoliv daty, ale morálním argumentem, že veškerý lidský život má stejnou hodnotu - a na Putina, morálním argumentem, že je obscénní používat chemické zbraně.

Začíná to být naléhavou otázkou naší doby: Jak ubráníme pravdu ve světě lží?


https://www.theguardian.com/commentisfree/2018/sep/15/lies-russia-rt-salisbury-suspects-putin?CMP=Share_iOSApp_Other
0
Vytisknout
3169

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2018