Šokující pokus britské vlády zakázat protestní organizaci. Pokud je hození barvy terorismus, co tedy terorismus není?
25. 6. 2025
čas čtení
4 minuty
Pokus Izraelem placené britské ministryně vnitra Yvette Cooper zakázat protestní organizaci Palestine Action, protože trochu nasprejovala červenou barvou dva motory britských letadel, účastnících se vraždění Palestinců v Gaze, vyvolalo v Británii ohromení z pokusů britské labouristické (!) vlády zlikvidovat v Británii svobodu projevu a svobodu protestu. Prohlášení organizace, která sprejuje barvu, za organizaci teroristickou, totiž nyní v Británii znamená, že kdo jí vyjádří podporu, bude odsouzen do vězení na 14 let!
Označení přímé akce za teroristický čin kriminalizuje
nesouhlas, omezuje svobodu projevu a pod záminkou národní bezpečnosti
předefinovává obtěžování jako extremismus, argumentuje redakční komentář listu Guardian
Záměr
britské vlády zakázat organizaci Palestine Action na základě zákona o
terorismu z roku 2000 znamená významné zpřísnění přístupu britských úřadů k občanské
neposlušnosti. Skupinu známou házením červené barvy na budovy a vojenská
letadla tak staví na stejnou právní úroveň jako Al-Káidu a Islámský
stát. Pokud tito aktivisté představují vážnou hrozbu, zatím jsme ji
nezaznamenali – pouze ministerské prohlášení, které o občanské
neposlušnosti hovoří jazykem protipovstaleckých operací.
Pokud je to vše, z čeho lze Palestine Action obvinit, pak se vláda mýlí. Ministři vytvářejí nebezpečný precedens tím, že k zákazu protestů využívají protiteroristické zákony a trestají protestující nikoli za násilí, ale za obtěžování a vandalismus. Následky pocítí svoboda tisku, politická odpovědnost a právo na odpor. Prohlášení ministryně vnitra uvádí, že činnost Palestine Action „splňuje prahovou hodnotu“ pro terorismus podle zákona, ale neuvádí, jakým způsobem akce této skupiny – které spočívají především v poškození majetku, nikoli v ohrožení života – splňují zákonnou podmínku úmyslu ovlivnit vládu nebo zastrašit veřejnost prostřednictvím závažného násilí nebo výhrůžek.
Pokud to projde, bude prahová hodnota terorismu snížena z plánování bombových útoků nebo rukojmí na pomalování letadel nebo připoutání se k dveřím – činnosti, které byly kdysi spojovány s aktivisty proti jaderným zbraním a proti apartheidu. Palestine Action od roku 2020 vede kampaň přímých akcí zaměřených na firmy dodávající zbraně Izraeli, zejména Elbit Systems. Jejich taktika zahrnuje trestné činy, neoprávněné vniknutí a narušování provozu. Přechod od těchto přestupků k terorismu je morálně sporný. To však labouristické ministry neodradilo.
Teroristické zákony obsahují logiku, kterou by George Orwell poznal: nebezpečí nespočívá pouze v bombách nebo kulkách, ale také ve slovech, spojeních a myšlenkách. Zákaz kriminalizuje nejen činy, ale i sdružování. Trestným činem se stává podpora, přidružení se k skupině nebo dokonce vyjádření „morální podpory“. Pokud bude Palestine Action považována za teroristickou organizaci, mohli by být i spisovatelé a novináři, kteří ji jen mírně schvalují, stíháni a uvězněni až na 14 let.
Nejde o ochranu veřejné bezpečnosti, ale o potlačování nesouhlasu a omezování svobody myšlení a projevu. Pokud vláda může definovat nenásilné činy, s nimiž nesouhlasí, jako terorismus, hranice mezi občanskou neposlušností a extremismem se stává tím, co řekne ministr. Zákon již má nástroje, jak se s Palestine Action vypořádat – jak přiznává ministerstvo vnitra, některé případy týkající se této skupiny jsou stále před soudy. (Většinu souzených aktivistů skupiny Palestine Action poroty osvobosdily, pozn.red.) Proč tedy spěchat s zákazem? Co dosáhne označení terorismem, čehož nedosáhne trestní stíhání – kromě umlčení skupiny a ochlazení širšího aktivismu v otázce Palestiny a obchodu se zbraněmi?
Tato vláda se zdá být až příliš horlivá v prosazování kontroly nad protesty v době, kdy je její zahraniční politika hluboce nepopulární. Může se zdát cynické tvrdit, že předefinování viditelného nesouhlasu jako ohrožení národní bezpečnosti je způsob, jak potlačit veřejný hněv, ale účinek je stejný. Pokud jde o Gazu, ministři se snaží najít v zákoně oporu pro kroky Spojeného království nebo Izraele. Nemají však žádné potíže, když jde o ty, kteří proti nim protestují.
Labouristická poslankyně Horní sněmovny Shami Chakrabarti se správně zeptala: kdy se z trestného činu stal terorismus? Pokud mají občanské svobody nějaký význam, musí přežít i protesty, které urážejí. Demokracie nemůže jen tolerovat nesouhlas, musí snášet i vzdor. I když je napsán na zdi zbrojovky.
(Redakční komentář Guardianu ovšem "velkoryse" ignoruje, že podle policie došlo kromě útoku barvou také k použití páčidel, která mají na svědomí vážné poškození pohonných jednotek dvou dopravních letounů RAF - pozn. KD.)
383
Diskuse