Ehud Olmert: Už to stačilo. Izrael páchá válečné zločiny

28. 5. 2025

Nedávné operace v Gaze nemají nic společného s legitimními válečnými cíli. Vláda posílá naše vojáky – a armáda poslouchá – bloudit po městě Gaza, čtvrti Džabalija a Khan Yunis v nelegitimní vojenské operaci. Jedná se nyní o soukromou politickou válku. Jejím bezprostředním výsledkem je proměna Gazy v oblast humanitární katastrofy.
 

V uplynulém roce zazněla po celém světě ostrá obvinění proti izraelské vládě a chování její armády v Gaze, včetně obvinění z genocidy a válečných zločinů. Ve veřejných debatách v Izraeli i na mezinárodní scéně jsem tato obvinění rozhodně odmítal, i když jsem se nezdráhal kritizovat vládu. Mezinárodní média naslouchají všem hlasům ve veřejné debatě v Izraeli. Umí rozlišit mezi těmi, kteří slouží jako mluvčí Netanjahua a jeho přisluhovačů, a jeho oponenty, kteří ho považují, jak to média v současné době ráda zdůrazňují, za hlavu zločinecké rodiny. Neváhal jsem poskytnout rozhovory v Irsku, Itálii, Nizozemsku, Velké Británii a jinde na mezinárodní scéně. Často jsem zklamal interviewery, když jsem vehementně tvrdil, že Izrael se v Gaze nedopouští válečných zločinů. K nadměrnému zabíjení došlo, ale já jsem pevně a s přesvědčením tvrdil, že v žádném případě vládní úředník nedal rozkaz bez rozdílu zabíjet civilisty v Gaze.

Velký počet nevinných civilistů zabitých v Gaze byl těžko pochopitelný, neospravedlnitelný a nepřijatelný. Ale vše, jak jsem řekl ve všech světových médiích, bylo výsledkem brutální války.

Tato válka měla skončit na začátku roku 2024. Pokračovala bez ospravedlnění, bez jasného cíle a bez politické vize pro budoucnost Gazy a Blízkého východu obecně. Armáda, pověřená a povinna plnit vládní rozkazy, jednala v mnoha případech ukvapeně, neopatrně a příliš agresivně. Učinila tak však bez jakéhokoli rozkazu, pokynu nebo směrnice od nejvyššího vojenského velení, aby bez rozdílu útočila na civilisty. Proto jsem to v té době chápal tak, že nedošlo k žádným válečným zločinům.

Genocida a válečné zločiny jsou právní pojmy, které se velmi vztahují k úmyslu a odpovědnosti osob oprávněných formulovat cíle války, její průběh a účel, hranice bojů a omezení použití síly. Využil jsem každé příležitosti, abych rozlišil mezi zločiny, z nichž jsme byli obviněni a které jsem odmítl přiznat, a nedbalostí a lhostejností vůči obětem v Gaze a nesnesitelnými lidskými ztrátami, které jsme tam způsobili. První obvinění jsem odmítl, druhé jsem přiznal.

V posledních týdnech jsem již nebyl schopen tak činit. To, co nyní děláme v Gaze, je válka ničení: bezohledné, neomezené, kruté a zločinné zabíjení civilistů. Neděláme to kvůli ztrátě kontroly v nějakém konkrétním sektoru, ani kvůli nepřiměřenému výbuchu některých vojáků v některé jednotce. Je to spíše výsledek vládní politiky – vědomé, zlé, zákeřné a nezodpovědné. Ano, Izrael se dopouští válečných zločinů.

Nejprve vyhladověním Gazy. V této otázce je postoj vysokých vládních představitelů veřejný a jasný. Ano, v rámci explicitní politiky odepíráme obyvatelům Gazy potraviny, léky a základní životní potřeby. Netanjahu se typicky snaží zamlžovat povahu rozkazů, které vydává, aby se v pravý čas vyhnul právní a trestní odpovědnosti. Někteří z jeho přisluhovačů to však říkají otevřeně, na veřejnosti, dokonce s hrdostí: Ano, vyhladíme Gazu hladem. Protože všichni obyvatelé Gazy jsou členové Hamásu, neexistuje žádná morální ani operační překážka, která by bránila vyhladit je všechny, přes dva miliony lidí.

Izraelská média, každé z vlastních důvodů (některé pochopitelných), se snaží prezentovat umírněnou verzi událostí v Gaze. Ale obraz, který se ukazuje po celém světě, je mnohem širší, mnohem devastující. Je nemožné se na to dívat s klidem a přikývnutím, jako by reakce světa byla pouze rozšířeným výbuchem antisemitismu, protože nás všichni nenávidí a všichni jsou antisemité.

To není pravda. Francouzský prezident Emmanuel Macron není antisemita. Znám ho dobře. V posledních měsících jsem s ním mluvil. Když nadešla potřeba, francouzská armáda se postavila na frontu, aby bránila Izrael, a spolupracovala na zachycení íránských raketových útoků. „Bojujeme s vámi proti vašim nepřátelům pod mým vedením a vy mě obviňujete z podpory terorismu,“ řekl Macron nedávno. Je přítelem Izraele, stejně jako britský premiér Keir Starmer, nizozemský premiér Dick Schoof, italská premiérka Giorgia Meloni a mnoho dalších, kteří se k nim přidali z řad nejvýznamnějších a nejdůležitějších ministrů a vůdců Evropy.

Slyší hlasy z Gazy. Vidí utrpení stovek tisíc civilistů. Slyší hlasy z izraelských vládních zasedání a uvědomují si to, co je zřejmé: izraelští ministři v čele s kriminálním bossem Netanjahuem aktivně, bez váhání a s předem promyšleným úmyslem prosazují politiku hladovění a humanitárního tlaku, která může mít katastrofální následky.

Hlasy se již ozývají i z vlád přátelských k Izraeli, jako je Kanada, Velká Británie a Francie, které volají po konkrétních opatřeních proti izraelské vládě, i když by to mohlo Izraeli způsobit vážnou újmu. Macron navrhl přezkoumání dohody o přidružení mezi Izraelem a Evropskou unií, což podpořili premiéři Španělska, Nizozemska a Itálie. Oba poslední jmenovaní jsou na rozdíl od Macrona pravicovými lídry a donedávna odmítali jakýkoli krok, který by mohl Izrael ztrapnit.

Tyto hlasy budou sílit. Existuje riziko, že Izrael bude potrestán konkrétními kroky, které půjdou nad rámec opatření Mezinárodního trestního soudu v Haagu, s fatálními finančními a diplomatickými důsledky.

Sbor násilníků Netanjahuovy vlády a jedovatá mašinérie, kterou provozuje, okamžitě začnou obviňovat typické oběti: nežidé jsou antisemité. Nenávidí nás. Vždy byli proti nám. Podporují terorismus – zatímco my bojujeme proti terorismu. Ve skutečnosti tyto vlády nejsou proti Izraeli, ale proti izraelské vládě. Věří, že vláda vyhlásila válku státu Izrael a jeho obyvatelům a že mohla způsobit nevratné škody.

Souhlasím. Věřím, že izraelská vláda je nyní vnitřním nepřítelem. Vyhlásila válku státu a jeho obyvatelům. Žádný vnější nepřítel, proti kterému jsme bojovali v posledních 77 letech, nezpůsobil Izraeli větší škody než vláda vedená Itamarem Ben-Gvirem, Netanjahuem a Bezalelem Smotrichem. Žádný vnější nepřítel nedokázal zničit sociální soudržnost, která byla základem síly izraelské společnosti ve všech existenčních zkouškách, kterým čelila od roku 1948, tak jako to udělala a dělá vláda Netanjahua.

Zde stručně zopakuji to, co se již stalo všeobecně přijímanou moudrostí velké části izraelské veřejnosti: tato vláda je nehodná. Nemůže a ani nechce dělat to, co je dobré pro zemi a její občany. Je zcela zaujatá ničením jakýchkoli základů vnitřní jednoty a spolupráce mezi komunitami, které se mohou neshodnout v zásadních otázkách. Je poháněna šíleným nadšením stavět bratra proti bratrovi, matku proti dětem, vojáky proti vojákům, punkery a výtržníky proti rukojmím a jejich rodinám. Má z toho sadistickou, zvrácenou, nezodpovědnou a veselou radost, přičemž samozřejmě nedokáže rukojmí osvobodit.

A zatímco se odehrává celý tento chaos, pokračujeme také v zabíjení palestinských civilistů na Západním břehu. Řekl jsem to již dříve a nebudu se z toho vyvlékat. Členové hrůzostrašné mládeže z kopců denně páchají ohavné zločiny po celém Západním břehu, zatímco policie a vojenské jednotky nasazené v této oblasti před tím zavírají oči.

Vražda Tzeely Gez je děsivá. Nelze necítit bolest nad osudem této mladé ženy a nad tragédií, které se stala obětí na cestě do nemocnice, kde měla porodit svého syna. Kéž přežije a vyroste v náručí své milující rodiny, která ho jistě ochrání. Ale prohlášení předsedy Regionální rady Samaří Yossiho Dagana, že palestinské vesnice musí být zničeny, je prohlášením genocidy. Když shoří palestinská vesnice, a že jich už shořelo nemalé množství, řeknou nám, že pachateli jsou malá násilná skupina, která nereprezentuje osadníky. To je lež. Je jich mnoho. Předvoj je vždy menší. Za ním stojí Yossi Daganové, kteří je inspirují, pomáhají jim vyhnout se odhalení a připravují další vlnu výtržníků. Kde je policie? Kde je armáda? Kde jsou desítky tisíc osadníků, kteří by měli říci, že tito děsiví mladíci z kopců jsou zločinci, kteří by měli být posláni do vězení, místo aby se potulovali po olivových hájích patřících obyvatelům Západního břehu?

Nelze také ignorovat to, co se děje v některých izraelských vojenských jednotkách, včetně speciálních sil, kde slouží ti nejlepší a nejodvážnější vojáci. Došlo k příliš mnoha incidentům krutého střílení na civilisty, ničení majetku a domů, i když k tomu nemělo dojít. Dochází k přílišnému rabování a krádežím v domech, čímž se v mnoha případech chlubí izraelští vojáci. Někteří dokonce zveřejňují své výstřelky na internetu. Izraelci páchají válečné zločiny. Nesdílím názor bývalého náčelníka generálního štábu Moshe Yaalona, který řekl, že Izrael provádí etnické čistky. Blížíme se však k bodu, kdy bude nepopiratelné, že to je nevyhnutelný výsledek toho, co vláda, armáda a naši stateční vojáci ve skutečnosti dělají.