Čínská ekonomika je slabší, než si myslíte

28. 5. 2025

"Pokud chcete udeřit Čínu do tváře, Čína vám úder vrátí." To prohlásil Victor Gao, právník a hlasitý zastánce vládnoucí Komunistické strany Číny, v nedávné debatě s bývalým úředníkem amerického ministerstva zahraničí Elliottem Abramsem.

Oba se hádali v saúdské zpravodajské síti, ale Gaovy poznámky byly souhlasně citovány v China Daily, novinách vlastněných propagandistickým oddělením Komunistické strany Číny. Jeho vzdor od hlavy k patě, ránu za ranou, byl typický pro tón, který čínské vedení zvolilo na počátku své poslední obchodní války s Amerikou. Když Donald Trump zvýšil cla na čínské zboží, až nakonec dosáhla 145 %, Čína zavedla svá vlastní 125% cla a trvala na tom, že nemá zájem vyjednávat, pokud Trump nejprve neustoupí od své politiky.

Tato hrdost a bojechtivost jsou v souladu s tím, jak svět v současnosti pohlíží na Čínu – jako na pevně řízenou loď, která se pohybuje do čínského století a je v pozici, kdy může mít největší prospěch, zatímco se Spojené státy samy ničí. Bližší pohled však ukazuje, že obrázek je mnohem složitější. Čína se stala velmi dobrou ve skrývání vysokých sazeb dluhu a nízké úrovně příjmů v ekonomické tváři, kterou prezentuje světu. Vládní zásahy do ekonomiky mají za následek obrovské plýtvání a nadměrné investice do neproduktivních sektorů. Závratný růst Číny je skutečný, ale základní síla ekonomiky bude v obchodní válce vážně zkoušena.

Obchodní válka

Při vstupu do tohoto nejistého období se zdá, že Čína má v ruce několik trumfů. Jednoduše řečeno, čínský dovoz je pro Spojené státy obtížnější nahradit než naopak. Mezi zbožím dodávaným Čínou – která má se Spojenými státy obchodní přebytek ve výši 300 miliard dolarů – jsou cenné zásilky chytrých telefonů a počítačů, průmyslové stroje a minerály vzácných zemin (používané v různých high-tech produktech, jako jsou baterie pro elektromobily a pokročilé zbraně). Americký vývoz do Číny zahrnuje také některé sofistikované zboží, jako jsou letecké součástky a chemikálie, ale je zaměřen na fosilní paliva a zemědělské produkty (sójové boby byly v roce 2024 největším jednotlivým vývozem). A co víc, přibližně 40 % amerického dovozu z Číny tvoří komponenty používané americkým výrobním sektorem. Takže Trumpova cla poškodí nejen americké spotřebitele, ale i americké továrny a farmy, stejné části ekonomiky, které se údajně snaží podporovat.

Čína může také hledat jiné destinace pro svůj export. Je pravda, že mnoho zemí se bude zdráhat akceptovat nadměrný příliv levného čínského zboží, což by podkopalo domácí konkurenci, ale ani americký ministr financí Scott Bessent nebude mít snadné získat spojence pro svou vlastní věc. Čína využila pozice globálního výrobního centra k ovládnutí dodavatelských řetězců mnoha klíčových zdrojů a produktů. Japonsko, Indie a Austrálie patří mezi velké ekonomiky, které obchodují více s Čínou než se Spojenými státy, a čínský dovoz pro ně nebude o nic snazší nahradit než pro Ameriku.

Pak je tu otázka sociální a politické odolnosti. Vzhledem k omezením projevu v zemi a nedostatku spolehlivých údajů je obtížné posoudit postoje čínského lidu k vládě. Ale horlivý nacionalismus China Daily má pravděpodobně blíže k lidovému sentimentu, než si většina lidí na Západě uvědomuje. Historik Odd Arne Westad přirovnal současnou Čínu k Evropě 19. století s jejím přijetím nacionalistických ideologií. Osobně jsem slyšel mladé Číňany trvat na tom, že protesty na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, které skončily masakrem vlastních občanů komunistickou vládou, byly ve skutečnosti organizovány Američany. Čínský stát může z těchto nálad čerpat k ospravedlnění těžkostí vyvolaných vleklou konfrontací se Spojenými státy, zatímco ani Trumpovi oddaní stoupenci nestojí jednotně za jeho excentrickou obchodní politikou.

Čínské závazky

A přesto to všechno tvoří jen polovinu příběhu. Mohli bychom se ptát, proč, když je pozice Číny tak bezpečná, už svůj postoj zmírnila a souhlasila s vyjednáváním o amerických clech, která stále platí? Rozhovory začaly ve Švýcarsku začátkem tohoto měsíce poté, co čínská státní média signalizovala otevřenost vedení k dialogu, což vedlo k dočasné dohodě o snížení cel na obou stranách. Nebo zvažte jinou nesrovnalost. Pokud je Čína takovou ekonomickou velmocí, prodávající své zboží po celém světě, proč stále slyšíme, že se topí v dluzích? Proč vlastně Číňané zůstávají v průměru tak chudí, s disponibilním příjmem na hlavu nižším než 6 000 dolarů ročně?

Tyto otázky poukazují na skutečnost, že čínský hospodářský model má přes všechny nesporné přednosti hluboké slabiny a že obě tyto oblasti jsou úzce propojeny. Země je tak dominantní, pokud jde o výrobu a stavění věcí, protože stát strukturoval ekonomiku tak, aby upřednostňovala masivní investice do bydlení, infrastruktury a výroby. Mnoho čínských firem je v té či oné míře účinně dotováno a často vyrábí více, než chce Čína nebo svět koupit. Sklady v zemi přetékají neprodanými zásobami, městské pozemky opuštěnými auty a sdílenými koly, to vše jsou oběti špatně koncipovaných vládních plánů. Problém tkví kromě plýtvání v tom, že tyto investice už dlouho přinášejí klesající výnosy z hlediska udržitelného hospodářského růstu. Čína se proto stala závislou na rostoucí úrovni dluhu.

Mezi ekonomy panuje shoda, že Čína se zoufale potřebuje posunout směrem k vyšším úrovním výdajů domácností. Namísto pumpování peněz do dalších železnic, automobilů a továrních strojů by se vláda měla snažit zvýšit kupní sílu čínských spotřebitelů a vytvořit tak domácí poptávku po zboží a službách. Podnikla v tomto směru několik nesmělých kroků, ale čínská ekonomika a společnost se již staly příliš křehkými na to, aby strana riskovala dramatické reformy. Z větší části tedy zdvojnásobila své úsilí o půjčky a investice ve snaze o stále prázdnější obraz rozvoje.

Siang Sung-cuo, ekonom z pekingské univerzity Renmin, shrnul v roce 2019 problémy země bez obalu: "Čínská ekonomika je v podstatě celá postavena na spekulacích a všechno je předlužené." Nejznámějším příkladem byl realitní sektor, gigantická bublina, která před kolapsem v roce 2021 představovala více než čtvrtinu národního hospodářského výkonu. Výsledkem je, že desítky milionů bytů nemají obyvatele, miliony jsou prodány, ale nejsou dokončeny, a ty obydlené ztrácejí na hodnotě. A to nemluvím o finančních ztrátách, které utrpí místní vlády a velké společnosti. Zhroucení trhu s nemovitostmi však čínské půjčky nezpomalilo. Naopak dluh vládního sektoru, včetně finančních nástrojů místních vlád a souvisejících fondů, činil v roce 2024 124 % HDP, zatímco celkový dluh Číny tvořil 312 % HDP. Obě čísla za posledních pět let strmě vzrostla.

Obyčejní Číňané zaplatili vysokou cenu za to, že se stát zaměřuje na infrastrukturu a průmysl. Příjmy domácností zaostávají za hospodářským růstem, a přestože má Čína komunistickou vládu, sociální služby zůstávají skrovné. Sociální výdaje zčásti drží na nízké úrovni systém povolení k pobytu chu-kchou, který obrovské armádě venkovských migrujících dělníků upírá přístup ke zdravotní péči a pojištění v nezaměstnanosti, penzijním dávkám nebo vzdělání ve městech, kde dřou. Ponecháme-li stranou základní otázky spravedlnosti, domácnosti za takových okolností neposkytují velkou poptávku po zboží a službách, protože musí spořit, aby se pojistily proti strádání a dluhům.

Jejich nejistota nevěstí nic dobrého ani pro vizi Komunistické strany Číny ohledně vysoce kvalifikované a technologicky vyspělé ekonomiky. Čínský vzdělávací systém zůstává celkově špatný, zejména ve venkovských oblastech, kde systém chu-kchou vězní 70 % dětí. Pracovní místa ve výrobě a stavebnictví, z nichž těžilo tolik dělníků, jsou přitom stále mnohem méně hojná. Čínské mzdy možná nejsou vysoké, ale jsou dostatečně vysoké na to, aby motivovaly k přesunu průmyslových odvětví náročných na pracovní sílu, jako jsou oděvy a elektronika, do jiných částí Asie. Takže místo toho, aby se čínští dělníci posunuli v hodnotovém řetězci k lépe placeným zaměstnáním, vstupují do šedé ekonomiky a pracují jako řidiči, příležitostní dělníci nebo pouliční prodavači.

Jsou-li takové nedostatky čínského modelu na Západě nedoceněny, je to zčásti proto, že je úřady skrývají. China Daily nevěnuje mnoho prostoru selháním země, s výjimkou nikdy nekončícího protikorupčního tažení prezidenta Si Ťin-pchinga uvnitř strany (iniciativy, která byla přirozeně úspěšnější při odstraňování potenciální opozice než skutečné korupce, která zůstává endemická). Velká část toho, co vnější svět vidí z Číny, má jistou třpytivou kvalitu. Mezinárodní agentury jako je Program for International Student Assessment (PISA) poskytují nadšená hodnocení na základě Potěmkinových projektů, které jsou jim ukázány. Než se stal nejvyšším vůdcem, byly Si Ťin-pchingovým hlavním vystoupením olympijské hry v Pekingu v roce 2008, představení tak úspěšné při praní čínské pověsti, že když jsem o více než patnáct let později navštívil hlavní město, stále se oslavovalo muzejními exponáty.

Citujme metaforu historika Franka Diköttera: "Čína je tanker, který z dálky vypadá působivě jako loď, s kapitánem a jeho poručíky hrdě stojícími na můstku, zatímco námořníci v podpalubí zoufale čerpají vodu a ucpávají díry, aby udrželi plavidlo nad vodou." To neznamená, že Čína je odsouzena k rozpadu ve vleklé obchodní válce. Její silné stránky mohou být srovnatelné se slabinami, ale stále jsou to skutečné silné stránky a byly částečně vybrány pro situaci, jako je tato. Čína má silnou kontrolu nad světovými dodavatelskými řetězci, vysoký stupeň soběstačnosti a schopnost konkurovat Spojeným státům v oblasti pokročilých technologií. Přesto je zjevná dychtivost Komunistické strany Číny vyjednávat o clech sugestivní. Dost dobře se také může ukázat, že Čína se čím dál víc spoléhá na obchodní přebytky jako na jeden z mála způsobů, jak zajistit růst, aniž by si přidělala další dluhy.

To zase vyvolává otázku, proč čínské vedení nepodniklo rozhodnější kroky k obnovení rovnováhy své ekonomiky způsobem, na němž se všichni shodují, že by měl být použit. Odpověď je jistě taková, že v krátkodobém výhledu by to vyžadovalo bolestivou korekci, neboť mocná průmyslová odvětví by byla nucena obejít se bez dotací, z nichž se už dlouho těší. A přesto je to přesně ten typ dlouhodobého vládnutí, v němž má čínská diktatura vynikat. Skutečnost, že tento krok nemůže učinit, naznačuje, že navzdory veškerému čínskému nacionalismu se strana necítí tak bezpečně, jak dává najevo.

Zdroj v angličtině: ZDE