Promiň, Donalde Trumpe, ale Ukrajina je tvoje válka

28. 5. 2025

Trumpova chvíle nadešla a zdá se, že dává přednost útěku před bojem. Ironií je, že Ukrajina brzy neskončí s prezidentem, který nechce nic jiného, než aby se s Ukrajinou skončilo.

Trumpova volba se dostala do centra pozornosti po posledních, bezvýsledných jednáních. Začátkem tohoto měsíce ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a několik evropských vůdců navrhli okamžité příměří, které mělo získat Trumpovu podporu – po němž by následovaly západní sankce, pokud by ruský prezident Vladimir Putin odmítl. Když však Putin místo toho vyzval k přímým mírovým rozhovorům, Trump tuto myšlenku spěšně podpořil, i když se Putin odmítl zúčastnit právě těch jednání, která navrhl.

Z pondělního dvouhodinového telefonátu Trumpa s Putinem vyplynula nesmyslná dohoda o hledání dohody, spolu s opětovným potvrzením tvrdých ruských postojů, které zajišťují, že k žádné dohodě nedojde. Trump nastoupil do úřadu se slibem, že válku ukončí do 24 hodin. Stále selhává kvůli dvěma zásadním a stále zřejmějším skutečnostem.

Prvním je, že chybně diagnostikoval problém jako ukrajinskou neústupnost, nikoliv jako Putinovu neochotu umožnit této zemi přežít jako územně životaschopný, geopoliticky nezávislý stát. Tedy druhý fakt: V této fázi není třeba dělat žádný kompromis. Válka bude pokračovat, dokud Ukrajina nekapituluje a nestane se rozkouskovanou a demilitarizovanou ruskou satrapií – nebo dokud Putin nedospěje k závěru, že cena za naplnění tohoto cíle je příliš vysoká.

Putin má strategii, jak dosáhnout svého cíle: Říkejme tomu "grind and tap". Jeho armády rozdrtí odolné, ale silně přečíslené ukrajinské síly, aby je vyčerpaly a nakonec zlomily jejich morálku. Mezitím bude Putin dál zkoušet Trumpa, nikdy nebude vážně vyjednávat, ale nikdy neodmítne vyjednávat. Tímto způsobem může dobíhat čas americké vojenské pomoci Ukrajině, pravděpodobně letos v létě, a zároveň se Putin může vyhnout hněvu, který by mohlo vyvolat přímé odmítnutí Trumpových nabídek.

Obrysy západní strategie ke zmaření Putinova programu nejsou záhadou. Zahrnovalo by to udržení amerických a evropských dodávek zbraní i po tomto roce, aby Ukrajina mohla pokračovat v houfném zabíjení ruských vojáků – a aby Putin nemohl pokračovat bez dalších, politicky toxických mobilizací. Obsahovala by "sankce drtící kosti", toho druhu, jaký navrhuje senátor Lindsey Graham, protrumpovský republikán, aby se snížil prodej ruské ropy a urychlila krize Putinovy válečné ekonomiky.

Západ by současně zesílil ukrajinský program hloubkových úderů a pomohl by jí vyrobit nebo koupit drony a rakety, které mohou ochromit Putinovu infrastrukturu a ztrapnit ho na domácí scéně. Finančně by udržoval válku tím, že by se zmocnil zmrazených suverénních aktiv Ruska a dodal je na Ukrajinu. A formuloval by seriózní evropské bezpečnostní záruky, podporované americkou mocí, které by udržely jakékoli příměří v platnosti.

Není zaručeno, že tato strategie bude fungovat, vzhledem k Putinově vysoké toleranci bolesti. Přesto je to nejlepší, možná jediná cesta, jak ho přesvědčit, že své nepřátele nakonec jen tak nepřežije. Bohužel, tato strategie by byla náročná za všech okolností a Trump ji ještě ztížil.

Sankce vůči odběratelům ruské ropy, jmenovitě Číně a Indii, se staly složitějšími, vzhledem k tomu, že Trump – se svou kontraproduktivní celní válkou – usiluje o obchodní dohody s oběma zeměmi. Udržení dodávek zbraní by vyžadovalo dramatické investice do klíčových schopností, jako jsou systémy protivzdušné obrany, které Pentagon postrádá.

Trumpova rozpolcenost vůči NATO a jeho antipatie k Ukrajině činí otázku bezpečnostních záruk neřešitelnou. Ale především se Trump nemůže posunout k agresivnější strategii, protože to vyžaduje, aby ukrajinskou válku – o které donekonečna opakuje, že je válkou bývalého prezidenta Joea Bidena – udělal svou vlastní.

Trump kritizoval roli Ameriky na Ukrajině od samého počátku. Tvrdil, že Washington plýtvá penězi a spěje ke 3. světové válce. Takže otočit se a skutečně potrestat Putina by znamenalo přijmout věc, ve kterou Trump nikdy nevěřil. Znamenalo by to také překonat Trumpův zvyk jednoduše odcházet od ošklivých výzev – ať už jde o severokorejský jaderný program v jeho prvním funkčním období nebo válku na Ukrajině ve druhém – které nemůže snadno vyřešit.

Přesto odchod tentokrát Trumpa příliš daleko nedostane. Vychvaluje údajně velké příležitosti pro ekonomické dohody s Putinem. Ale pokud se stáhne z Ukrajiny, nejlepším scénářem je vleklý boj, v němž Rusko zůstane hypermilitarizovanou autokracií, jejíž ekonomika je stále předmětem evropských sankcí a jejíž ropné rafinerie periodicky explodují – což není zrovna prostředí, kde by se americké firmy předháněly v investicích. Nejhorším scénářem je eroze ukrajinské pozice, která začne pomalu, pak se bude nabalovat jako sněhová koule, což vyústí v naprostou porážku nebo vražedný mír vynucený pod hrozbou zbraní.

Američanům se nelíbila tato směs lidské tragédie a strategického ponížení, když se to stalo v Afghánistánu. Nebude se jim to líbit o moc víc, pokud se to stane na Ukrajině. Válka v této zemi může Trumpa nakonec pronásledovat, bez ohledu na to, jak moc bude trvat na tom, že to není jeho boj.

Zdroj v angličtině: ZDE