28. říjen 2023 byl opět takový, jak jsme v Praze zvyklí
1. 11. 2023 / Pavel Veleman
Taneční soutěž "Stardance" bylA o jeden den na veřejnoprávní televizi odsunuta - avšak nemusela být…Přehled šatů a módních doplňků byl vlastně společensky nejdůležitější a v zákulisí si bývalý prezident Klaus tančil u dívčího sboru…
Páni generálové a důstojníci, vážení přítomní,
přijel jsem Vás pozdravit a pohovořit o některých úkolech naší armády…Obraz tanku v městských ulicích je obrazem hrůzným. …Budu rád, když pro svá nadcházející jednání v NATO získám od Vás různé podněty.
(Projev Václava Havla s představiteli východního vojenského okruhu, 14. 3. 1991)
28 říjen se stal v novodobých českých dějinách takovým soubojen o medaile. Absurdita zejména za prezidenta Zemana dosáhla takového stupně, že se umělkyně a umělci děsili okamžiku - kdy se dozví o svém schválení pro udělení pocty. Byl to strašák podobný poctě zasloužilého nebo národního umělce za minulého režimu (jít nebo nejít, o to tu běželo). A tak se jako vždycky v Čechách - "švejkovalo". Někdo poslal pro metál svojí tetičku, někdo se vymluvil na bolavé nohy a někdo statečně odmítl.
Rok 2023 měl být rokem, kdy se vrátila vážnost a důstojnost do Vladislavského sálu. Seznam vyznamenaných byl opravdu brilantní a česká společnost se dočkala opět skutečných osobností. Vše je opět v řádu věcí zejména pro pražskou sociální bublinu. Ano, i já jsem vděčný po 34 letech demokracie, že pan prezident mluvil slušně a nevyznamenal třeba ministra z komunistické vlády.
Je to však dostačující? Opravdu již nám stačí tak málo, že nás uspokojuje bývalý rozvědčík, který jen díky svému věku a paradoxu dějin nestihl chartisty, které v sobotu vyznamenal, při utajení svého krycího jména pronásledovat a ztrpčovat jim a jejich rodinám životy? Šlechtěná tvář stárnoucího muže by patrně zůstala stejná v každé době.
Ano, takto absurdní máme své novodobé dějiny a skutečně je to hodno absurdních divadelních her bývalého prezidenta Václava Havla.
To se nejvíce ukázalo v prezidentském projevu - my, kdo pamatujeme slavné projevy Václava Havla v Jeruzalémě, v Rudolfinu nebo na Nový rok 1990 - nemůžeme vůbec dopustit srovnání tohoto uspávacího textu s nesmírně dlouhými pauzami mezi frázemi (padající slavné hlavy v hledišti byly výmluvnou kulisou a potvrzením této sklutečnosti).
Nalijme si čistého vína a přiznejme si to, co chceme vytěsnit. Projev prezidenta Pavla byl:
-
bez jediné osobní myšlenky, bez jedné provokativní myšlenky. bez jediného odkazu k vyznamenaným a jejich dílu, bez jediného zajímavého citátu, bez sebemenší emoce…
-
slyšeli jsme frázovité odříkání nejbanálnější historie politruka, který čte nachystaný text podle toho, jaká je doba
-
potvrzuje se mé (nechtěné) očekávání, že pan Pavel je skutečně prázdná, hezky a důstojně vypadající nádoba, která mluví narozdíl od minulého prezidenta slušně, nikoho neurazí, dokáže se plně podřídit skvělým nominantům na oceněni - tam to však končí
-
vždyť tato země mele z posledního, plní jen běžný provoz a to ještě špatně, důvěra ve vládu minimální a prezident se ani nezmíní o této politické situaci
-
pro občany se kterými pracuji třeba v sociální oblasti v této tak těžké ekonomické době nebylo adresováno ani slovo pochopení jejich těžkých životů. A přitom tito lidé potřebují slyšet z úst prezidenta pochopení pro sociální bolest obrovské inflace, která jim vzala třicet procent úspor, skandálně nízkých mezd, sobectví oligarchie, myšlenkovou prázdnotu politiků napříč politickým spektrem
-
sám vím, jak dychtivě očekávají od svého prezidenta alespoň naději změny a kritiku současného stavu
Prezident je svým projevem vlastně utvrdil ve spojení současné vlády se svojí osobou a veškeré hájení lidí práce nechal tak populistické opozici. A demokratičtí politici a političky si chválí krásný večer - tleskají své budoucí porážce o které nejspíše vědí, a tak si užívají nové, netradiční šaty a Vladislavský sál, kam "vyvedou" příbuzné.
Za mne - po 34 letech víc než málo….
Diskuse