Lubomír Štrougal, nejdéle sloužící československý premiér

10. 2. 2023 / Albín Sybera

čas čtení 3 minuty

Lubomír Štrougal se dokázal udržet ve vysokých funkcích ve většině různých období komunistické vlády v Československu a často byl označován za pragmatického technokrata moci

Ve věku 98 let zemřel tento týden Lubomír Štrougal, který byl více než 18 let předsedou vlády v éře tzv. normalizace v komunistickém Československu. Přestože byl Štrougal na sklonku své kariéry považován za reformního komunistu, zosobňoval také tuhý reakční režim, který po invazi do Československa vedené Sověty v srpnu 1968 nahradil "socialismus s lidskou tváří" Pražského jara.

 

Štrougalovi se podařilo udržet na vysokých postech ve většině různých období komunistické vlády v Československu a často byl označován za pragmatického technokrata moci.  

Po stalinismu v Československu vládnoucím tam na přelomu 40. a 50. let komunistická strana vedená Alexandrem Dubčekem na jaře 1968 liberalizovala Československo do té míry, že Moskva vtrhla do země a nastolila znovu prosovětský  režim. V rámci procesu takzvané "normalizace" si tento tvrdý režim udržel své jestřábí postoje i během reformního období sovětského vůdce Michaila Gorbačova, než jej nakonec svrhla sametová revoluce v listopadu 1989.

Jako předseda vlády od roku 1970 zaujal Štrougal pragmatický přístup k všeobjímající realitě československé společnosti, která byla na všech úrovních veřejného života podřízena ruským příkazům. "Malé spojenecké země jsou jen jinou formou ruské gubernie]," napsal Štrougal ve svých pamětech.

"Co lidé chtěli? Jednoduše řečeno, chtěli [si vybrat] z nabídky, kterou znali z běžných katalogů na Západě," shrnul Štrougal tehdejší stav společnosti.

Štrougalovo suché hodnocení dobře slouží k vykreslení prázdnoty politiky normalizační éry. Volby byly povinné, ale přítomnost sovětských vojsk a loajálních elit závislých kariérně na Moskvě  činila smysluplné změny nereálnými. Jen pár let po politickém vzmachu roku 1968 se Československo proměnilo v nejkonzervativnější ze středoevropských komunistických režimů.  

Tehdejší disident Michael Žantovský vzpomínal, že když se Štrougalova dcera Eva v roce 1977 vdávala za novináře Jiřího Janouška, dostávali hosté čerstvé výtisky nového českého překladu Odyssea Jamese Joyce, zatímco v běžných knihkupectvích byly zakázány.

"Neznám lepší příklad intelektuálního cynismu a stranického elitářství. To byl Lubomír Štrougal," napsal Žantovský, v současnosti ředitel Knihovny Václava Havla v Praze, na svém facebookovém profilu krátce poté, co se zpráva o Štrougalově smrti dostala na veřejnost.     

Na konci 80. let, poté co Gorbačovovy reformy v Sovětském svazu znamenaly povolené uvolnění norem ve východním bloku, byl Štrougal vnímán jako hlasatel reforem, což mu vyneslo přezdívku "pražský Gorbačov", ale prohrál vnitrostranický boj s zastánci tvrdé linie v čele s Milošem Jakešem a Vasilem Bilakem a v roce 1988 odstoupil.     

Štrougal, jihočeský rodák, vstoupil do celostátní politiky v roce 1961, kdy byl jmenován ministrem vnitra, což byla mocenská funkce, která centralizovala kontrolu nad policií, pohraničními jednotkami, cenzurou a obávanou tajnou policií StB.

Po pádu komunismu v roce 1989 stanul Štrougal před soudem za sabotování potrestání příslušníků StB, kteří byli obviněni z vražd odpůrců režimu na konci 40. let, ale v roce 2002 byl zproštěn viny.

V nedávné době čelil Štrougal vyšetřování kvůli své odpovědnosti za osoby zabité a zraněné při pokusu o překročení přísně střežených západních a jižních hranic. Toto řízení bylo ukončeno z důvodu Štrougalovy neschopnosti už plně pochopit, co se při soudním procesu děje.

1
Vytisknout
5346

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2023