Čína se možná nikdy nestane supervelmocí

26. 10. 2022

čas čtení 14 minut
Čínský prezident Si Ťin-pching zahájil poslední sjezd Komunistické strany Číny důraznou obhajobou svého rejstříku. Ohledně svého programu, stále brutálnějšího zasahování proti sebemenšímu nesouhlasu, řekl, že "zajistil, že strana nikdy nezmění kvalitu, nezmění svou barvu ani nezmění chuť", napsal Doug Bandow.

Zkrátka diktatura pro dnešek a na věčné časy.

A dokonce tvrdil, že to lepší teprve přijde. Si Ťin-pching uzavřel svou formální zprávu pro představitele ČKS: "Strana dosáhla velkolepých úspěchů díky svým velkým snahám v minulém století a naše nové snahy jistě povedou k velkolepějším úspěchům."

Si, nejmocnější čínský vůdce od Mao Ce-tunga, bezpochyby věří, že Čínská lidová republika zvítězí. Jeho triumfální očekávání jsou však předčasná. ČKS přeceňuje svou pozici vůči Západu, což může Číně přinést zármutek.

ČLR se jistě stala důležitou globální mocností. Je však důležité nepřehánět její sílu. Přestože je Peking mnohem komplexnější mocností než Sovětský svaz, jehož základem se ukázala být hlína, impozantní čínská národní budova je postavena spíše na kovovém plechu než na železe. Peking je zranitelný, ještě to není supervelmoc.

To neznamená, že hrozí jeho kolaps. Výzvy by neměly být ignorovány. Někteří analytici strávili roky předpovídáním brzkého zániku ČLR. Dnes otázka ekonomické prognózy Číny a schopnosti tohoto národa v budoucnu zlobit rozděluje učence i ve stejné instituci.

Panika je však špatnou reakcí na vzestup Pekingu, zejména proto, že tato reakce má tendenci podporovat rozhodně neliberální politiku. Pro ČLR se zdá, že pomalejší růst je nevyhnutelný, recese je možná, ne-li pravděpodobná, a skok do vysokopříjmového statusu není jistý. Dlouhé období stagnace je považováno za stále pravděpodobnější. Někteří analytici jsou si skutečně méně jisti, že ČLR je předurčena k vytvoření větší ekonomiky než Amerika.

Přestože pozoruhodný růst Číny po reformách po Maovi odrážel uvolnění obrovských zdrojů, kapitálu i pracovní síly, neefektivní státní podniky přežily, částečně proto, že poskytovaly politicky důležitá pracovní místa. Jak se dalo očekávat, zůstaly hlavní ekonomickou brzdou. Nyní je další reforma, kterou kdysi slíbil Si Ťin-pching, nepravděpodobná: Jeho vláda považuje kvazistátní orgány za základní nástroj pro znovuutvrzení stranické kontroly nad ekonomickými aktéry.

Komerční diskriminace a zneužívání obrátily mnoho zahraničních investorů proti tomu, co bylo kdysi považováno za neomezené trhy, které pravděpodobně přinesou nevyhnutelné zisky. Pokračující rigidní COVIDová politika spolu s rostoucími mzdami, čínskými vládními omezeními a politickým tlakem USA, také povzbuzují podniky, aby přehodnotily postoj k ČLR. Celkově je důvěra amerických investorů v Čínu rekordně nízká. I když zatím nedošlo k žádnému exodu firem z ČLR, je méně pravděpodobné, že si budou dělat ambiciózní plány do budoucna.

Čína je silně zadlužená, což je problém umocněný pokračujícími lockdowny. Posledně jmenované rovněž prohlubuje nezaměstnanost mládeže, jejíž dopad se týká rodin i mladých dospělých. Stále větší počet rozčarovaných mladších pracovníků zaujímá postoje typu "nech to vyhnít", snižují ambice a snižují úsilí.

The New York Times udělal rozhovor s pětadvacetiletým mužem patřícím k malé, ale rostoucí skupině Číňanů, kteří pozorují propady, zatímco čínská pandemická kontrola vstupuje do třetího roku života. Mnoho z nich jsou příslušníci střední třídy nebo bohatí obyvatelé Šanghaje, kteří byli téměř dva měsíce uvězněni celoměstským lockdownem, jenž poškodil ekonomiku a omezil přístup k potravinám a lékům. Někteří mají vazby v zámoří a obávají se, že se čínské dveře do světa zavírají. Ostatní jsou sklíčeni zvýšenou vládní cenzurou a dohledem, které pandemie ještě zhoršila.

Realitní bublina v ČLR není nová, ale je další významnou ekonomickou slabinou, kterou čínská vládní politika dlouhodobě podporuje. Tato země je skutečně proslulá svými "městy duchů". Pokračující krize velmi zasáhla městské domácnosti, jejichž bohatství tvoří dvě třetiny majetku, a střední třídu, protože mnoho lidí kupujících nemovitosti platí hypotéky na nedokončené domy. Někteří kupující se zapojili do hypotečních stávek, což dále destabilizovalo trh s nemovitostmi.

Tento pokles bude pravděpodobně zesilovat. Brad Setser z Council on Foreign Relation varoval: "Čínská realitní krize představuje finanční riziko, ale v konečném důsledku je to krize hospodářského růstu. Vzhledem k tomu, že se odhaduje, že vývoj a výstavba nových nemovitostí pohání více než čtvrtinu současné ekonomické aktivity země, není těžké pochopit, jak by dočasný pokles trhu s nemovitostmi mohl podpořit dlouhodobý ekonomický propad."

Analytici dokonce začali spekulovat o podobnosti Číny s Japonskem v 90. letech, kdy kolaps trhu s nemovitostmi přispěl k nechvalně známé "ztracené dekádě". Státní banky, mnoho z nich už se značnými nedobytnými pohledávkami, trpí tím, jak trh s nemovitostmi zpomaluje. Čínští regulátoři ve skutečnosti nařídili bankám, aby poskytovaly pokračující financování problémovým developerům na dokončení probíhajících projektů, což dále podkopává již tak přetížené finanční instituce.

Přesto někteří v čínské vládě obhajují další zásahy do finančního sektoru s cílem urychlit růst. Wang I-ming, poradce Čínské lidové banky, tvrdil, že "k rozvoji komerční udržitelnosti je zapotřebí větší finanční podpora". Dodal: "Původní finanční model podpory tradičního průmyslu… je třeba upravit, aby se zlepšila schopnost reagovat na rizika." Což by v konečném důsledku znamenalo ještě větší ztráty.

Hodně vychvalovaná iniciativa Pás a stezka přispívá k mezinárodnímu finančnímu odlivu s téměř 400 miliardami dolarů v půjčkách převážně rozvojovým státům, z nichž mnohé mají autoritativní vlády a etatistickou hospodářskou politiku. Srí Lanka je pouze nejnovějším příkladem projektů, které vypadají jako zátěž, spíše než jako přínos pro Peking. ČLR totiž nedávno oznámila odpuštění dluhu 17 africkým zemím.

Největším problémem je stále více zpolitizovaná hospodářská politika ČLR. Nárůst celkové produktivity faktorů v Číně od 90. let klesá, což snižuje vyhlídky na budoucí růst. Přesto strana rozšířila a posílila své kontroly v soukromých firmách. Úředníci naléhají na dramatické zvýšení sankcí za nedodržování ze strany technologických společností; jeden regulátor prohlásil, že donucovací orgány potřebují "vypěstovat velmi ostré zuby". Základním cílem je vnutit soukromému sektoru politické cíle režimu. Rozšířený dosah ČKS byl zvýrazněn veřejným ponížením Jacka Ma, zakladatele Alibaby, a dalších podnikatelských titánů. Si Ťin-pching také naléhá na "společnou prosperitu" neboli přerozdělení bohatství, aby zmírnil lidovou nespokojenost s příjmovou nerovností, která se stala tak evidentní v nominálně socialistické ekonomice, dokonce i v ekonomice "s čínskými rysy".

Zkušenosti ukazují, že čím větší zásahy státu, tím větší škody na ekonomice. Ekonom Pranab Barnhan poukázal na zásadní hrozbu:

"Nevýhoda pro Čínu vyplývá z nedostatku otevřeného systému, který by mohl podporovat svobodného ducha, kritické myšlení, zpochybňování zavedených organizací a metod a spíše diverzitu než konformitu – to jsou nezbytné složky mnoha typů kreativních inovací. Z tohoto pohledu stojí za prozkoumání současný systém státní propagace a vedení celosvětově úspěšných velkých soukromých technologických podniků (Alibaba, Tencent aj.). Na jedné straně stát chce, aby byli "národními šampióny", na druhé straně nechce, aby byli dostatečně autonomně mocní na to, aby byli mimo rámec jeho kontroly, dohledu."

Čína také míří přes demografický útes. Populace dosáhla vrcholu, mnohem dříve, než se dříve předpovídalo. Se zmenšujícím se počtem obyvatel a potenciálním snížením počtu obyvatel v produktivním věku o dvě třetiny do konce století by ČLR nemusela ekonomicky předstihnout USA. Čína, která je stále mnohem chudší než Amerika, rychleji stárne, než bohatne. To by se mohlo stát jejím trvalým stavem. ČLR také rychle stárne a trpí nedostatkem žen v důsledku nechvalně známé "politiky jednoho dítěte", která povzbuzovala obyvatele venkova k potratům nebo zabíjení holčiček.

S tím, jak se ekonomický růst zpomaluje, bude pro osamělé děti stále obtížnější uživit své rodiče a prarodiče a pro Čínu bude stále těžší hradit výdaje starší společnosti. Kompenzační politika ČLR, včetně trapné výzvy členům ČKS, aby měli tři děti, pravděpodobně mnoho nedosáhne. Fejetonista Forbesu Milton Ezrati poznamenal:

"Podle odhadů OSN do roku 2040 země zaznamená 10 % pokles v absolutních počtech práceschopné populace, zatímco populace závislých důchodců se zvýší asi o 50 %. Ekonomika bude mít sotva tři pracovníky na každého závislého dospělého. Tito tři pracovníci budou muset produkovat dostatek pro svou spotřebu, spotřebu svých dalších závislých osob a jednu třetinu potřeb důchodců. Flexibilita ekonomiky téměř zmizí, zatímco omezené lidské zdroje omezí její schopnost investovat do budoucnosti."

Čínští představitelé dlouho tvrdili, že jejich systém poskytuje kompetentní a flexibilní vládnutí – přinejmenším po skončení Maovy šílené, ničivé a smrtící vlády. Čínský velvyslanec v Americe Čchin Kang hájil politický systém svého národa: "V záležitostech týkajících se horlivých zájmů lidí existují rozsáhlé a dostatečné konzultace a diskuse, než je učiněno jakékoli rozhodnutí. Politiky a opatření mohou být zavedeny pouze tehdy, existuje-li shoda, že jsou to, co lidé chtějí a budou sloužit potřebám lidí. Bylo prokázáno, že celoprocesní demokracie v Číně funguje a funguje velmi dobře."

Nicméně Siův styl vedení odporuje těmto údajným výhodám. Zlikvidoval téměř každého, kdo měl sklon zpochybňovat jeho úsudek. Centralizoval moc v národní vládě, omezil tok informací a odrazoval místní a provinční iniciativy.

Začátkem tohoto roku několik vědců negativně zhodnotilo dopad čínské politiky ve svědectví před americko-čínskou ekonomickou a bezpečnostní revizní komisi. Například Victor Chung Shih z univerzity v San Diegu předpověděl, že "informační manipulace úředníky kolem [Siho] může vést k politickým chybám".

Jessica Teets z Middlebury College varovala, že "centralizace také vedla ke snížení místní diskrece pro experimentování s politikou, k rigidní implementaci politiky bez místní adaptace a snížení morálky mezi místními úředníky", což mělo za následek "ztrátu dlouhodobých inovací a zapojení občanů".

Tento systém zaostává i v mezinárodní sféře. Si přeceňuje konfrontaci jako nástroj zahraniční politiky. Toto selhání je evidentní jak v diplomacii "vlčího bojovníka", tak v diplomacii COVIDu-19, které byly dosud mezinárodně krachující.

Navíc, jak již bylo zmíněno dříve, ČLR postrádá spojence a skutečné přátele. Ostatně, která jiná země věří v princip etnické nadřazenosti Chanů? Obchodní/investiční projekty a projekty Pásu a stezky by mohly získat dočasnou přízeň některých vlád, ale odhodlání Pekingu využít jakékoli získané výhody se ukázalo jako nákladné. Dokonce i Tatmadaw, myanmarská armáda, se snažila uniknout těsnému objetí ČLR, když před deseti lety zahájila svůj polodemokratický experiment, který loni skončil novým převratem.

A konečně ačkoli vládní proces v ČLR zůstává neprůhledný, pokračující centralizace moci v Pekingu a vyvyšování Si Ťin-pchinga představují politická rizika. Již existuje náznak potenciálních neshod – nebo alespoň obav – ohledně ekonomických důsledků přísnější ekonomické regulace a COVIDových omezení. Interní diskuse zůstávají zastřeny a Si by mohl využívat ostatní k předávání špatných zpráv. Existují však významné negativní ekonomické zprávy, které by mohly způsobit politické problémy. I když se tvrzení o probíhajících politických výzvách zdají přehnaná, pokračující potíže by mohly podkopat Siovu autoritu. Vzhledem ke své všudypřítomné roli se nemůže vyhnout odpovědnosti za neúspěch a má mnoho nepřátel, kteří se budou snažit využít každého chybného kroku.

Vlny lidového nesouhlasu ve skutečnosti naznačují, že alespoň někteří Číňané věří, že ČKS selhává ve svém základním úkolu zajistit prosperitu i bezpečnost.

Spisovatelka Helen Gao z Pekingu nedávno poznamenala: "Neobvyklé erupce veřejného vzteku nejsou jen důsledkem toho, že strana nedodržela svou část dohody; jde o také o skutečnost, že velká část nedávných potíží je výsledkem nevyzpytatelné, bezohledné stranické politiky."

Přestože brutálně represivní bezpečnostní aparát režimu brání organizovanému odporu, není důvod se domnívat, že výzvy ČLR se brzy zmírní. Ekonomická stagnace, implodující ceny nemovitostí a pokračující COVIDové represe pravděpodobně dále přiživí rozšířený hněv s nepředvídatelnými výsledky.

Čínská slabost samozřejmě nevylučuje nebezpečí pro ostatní lidi a národy. Někteří analytici tvrdí, že pokud by ČLR dosáhla vrcholu – nebo se alespoň přiblížila ke zmenšení vzdálenosti do Ameriky – paladinové ČKS budou pravděpodobněji reagovat agresivně a dokonce vojensky. To naznačuje něco podobného tomu, co prezident Ronald Reagan nazval "oknem zranitelnosti" zahrnujícím Sovětský svaz.

Je ironií, že tato perspektiva nabízí větší dlouhodobou jistotu pro USA a další relativně svobodné společnosti. To znamená, že příležitost Pekingu získat výhodu může být omezená a ČKS představuje především krátkodobý problém. V každém případě by Amerika měla v nadcházejících letech k soupeření s Čínou postupovat s důvěrou, nikoli se strachem.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5201

Diskuse

Obsah vydání | 31. 10. 2022