Mezitím v Absurdistánu 202:

13. prosinec 1981: V Polsku vzpomínají čtyřicátého výročí zavedení mimořádného stavu

15. 12. 2021 / Tomasz Oryński

Válečný stav byl pro opoziční vůdce nesmírně těžkou dobou. Mnozí byli uvězněni a zbiti, zejména ti z dělnické třídy. Když přirození vůdci hnutí za svobodu - jako byl Lech Wałęsa - skončili ve vězení nebo v izolaci, převzali iniciativu lidé, kteří předtím nebyli v opozici tak aktivní, aby to zdůvodňovalo jejich zatčení hned v noci z 13. na 14. prosince. Rozkvetly podzemní organizace a samizdatový tisk (můj vlastní otec založil jedny z největších polských podzemních novin - Wiadomości Bieżące), ti pak byli jeden po druhém zatýkáni a skončili ve vězení (můj otec byl například zatčen o rok později a po půl roce stráveném ve vězení dostal podmíněný trest dva roky vězení a peněžitý trest).

Pro protikomunistickou opozici to byla zničující rána, a přesto se o necelých osm let později podařilo Polsku pokojně přejít v demokratickou zemi. Nebylo by to možné bez jednání a bez určitého stupně usmíření s představiteli komunistického režimu. Zatímco například v Rumunsku skončil komunismus otevřenou revolucí a po ozbrojeném boji byl Nicolae Ceausescu popraven poté, co jej provizorní polní soud odsoudil k smrti, v Polsku zasedla opozice společně s komunisty ke kulatému stolu a vyjednala cestu k změně režimu.

Mnozí představitelé polské pravice tento přístup zpochybňují. Jednání u kulatého stolu se neslučuje s jejich fetišem ozbrojeného boje a obětování života za vlast. Stále hovoří o tom, že je nutno "postavit komunisty před soud". Je nechutné sledovat lidi, kteří byli buď příliš mladí na to, aby měli šanci se nějak významně zapojit do protikomunistického odboje (jako Janusz Kowalski, poslanec vládní koalice, který se spojil s vůdcem nacionalistického hnutí Robertem Bąkiewiczem), nebo kteří nebyli v boji za svobodu natolik důležití, aby o ně komunistický režim projevil zájem (jako bratři Kaczyńští, i když se někteří se domnívají, že důvodem, proč ti nebyli během stanného práva zatčeni, je ve skutečnosti to, že s režimem  aktivně spolupracovali), jak požadují, aby byli komunističtí zločinci postaveni před soud. Zvláště když tyto komunistické zločince hledají všichni na špatném místě. Jsou to právě oni, kdo jmenoval soudcem Ústavního tribunálu Stanisława Piotrowicze, komunistického prokurátora, který během stanného práva pronásledoval opoziční aktivisty. Je to jejich kolega Karol Karski, poslanec PiS, který byl aktivní ve strukturách komunistického režimu ještě v roce 1988. Jsou to oni, kdo v roce 2005 dosadili na důležitý post na ministerstvu spravedlnosti Andrzeje Kryżeho, přestože je to bývalý komunistický soudce, který ještě v roce 1980 odsoudil Bronisława Komorowského za pořádání oslav Dne nezávislosti, během nichž tvrdil, že Polsko není  nezávislou zemí. Seznam komunistů v PiS je dlouhý.  

Ale na historii straně  PiS nezáleží. V den 40. výročí válečného stavu zveřejnil IPN, dříve Institut národní paměti, v současnosti zřejmě Institut historické propagandy, čtyřminutový klip o tomto mimořádném stavu a o protikomunistickém boji. Chci vás vyzvat: podívejte se na něj a zkuste v tomto klipu najít Lecha Wałęsu. Víte, toho Lecha Wałęsu, předáka Solidarity, prvního přímo zvoleného polského prezidenta a nositele Nobelovy ceny míru:

Jak je na tom tedy Polsko 40 let po jednom z nejtragičtějších okamžiků naší nedávné historie?

No, dnes máme tak trochu taky "válečný stav". Jak jsem psal minulý týden,  zvláštní "výjimečný stav" v oblastech sousedících s Běloruskem byl nezákonně prodloužen. Stále se tam odehrávají lidské tragédie a vláda odmítá jednat - dokonce, i když se na polské straně ztratila čtyřletá holčička iráckých uprchlíků, zatímco její rodiče chytila pohraniční stráž a (samozřejmě nezákonně) je polské jednotky deportovaly zpět do Běloruska. Žádná pátrací akce nebyla povolena, protože do zóny nesmí žádná humanitární organizace ani dobrovolníci, a Pohraniční stráž několik hodin předstírala, že dítě hledá, a pak to úplně vzdala. Představte si, jaké by to bylo pobouření, kdyby dítě bylo polské.

Mezitím se Łukasz Mejza, náměstek ministra sportu, u něhož se zjistilo, že provozuje podvodný podnik,  snaží se prodávat zoufalým rodičům invalidních dětí šarlatánské terapie, po zajištění podpory své strany (PiS přece bojuje o většinu, takže si nemůže dovolit ztratit ani jednoho poslance) rozhodl pro odvetnou akci a uspořádal směšnou tiskovou konferenci, kde plakal, jak je pronásledován tiskem, předváděl svého kamaráda, kterého údajně vyléčila jeho zázračná terapie, a zakázal novinářům klást mu jakékoli otázky. Přibližně ve stejné době je pravicový tisk na nohou poté, co zjistil, že Piotr Kraśko, jeden z nejpopulárnějších televizních novinářů, otevřeně kritizující vládu v nezávislé zpravodajské stanici TVN, byl přistižen při řízení bez řidičského průkazu - a ukázalo se, že řídil automobil nelegálně poté, co o něj před šesti lety přišel. Zřejmě to pomohlo skandál Mejzy trochu zakrýt, ale ne úplně.

Radosław Sikorski, který vyhrál spor o pomluvu s Jaroslawem Kaczyńským poté, co ho ten označil za "zrádce", se dostal do problémů. Soud rozhodl, že Jarosław Kaczyński musí zveřejnit omluvu v komerčních novinách, ale lídr strany PiS toto soudní rozhodnutí ignoruje. Zákony sice umožňují, aby oběť zveřejnila omluvu sama a pak sehnala exekutory, kteří by prohranou stranu stíhali pro peníze,  ale zdá se, že v Polsku se asi nenajde žádný exekutor, který by se odvážil a proti Kaczyńskému takto zasáhnout (nemluvě o tom, že nikdo neví, zda si už Kaczyński otevřel bankovní účet).

Mezitím poté, co žena, které v nemocnici v Białystoku odmítli provést potrat kvůli tomu, že se lékaři báli, že se v nové politické atmosféře dostanou do problémů (viz článek z minulého týdne), podstoupila zákrok v jiné nemocnici, je tato jiná nemocnice nyní pod kontrolou. Krajský konzultant pro gynekologii si od tamějších lékařů vyžádal zprávu obsahující seznam provedených gynekologických zákroků, seznam odmítnutých gynekologických zákroků a všechny údaje týkající se provedených potratů - což může být důkazem, že lékaři z první nemocnice se báli oprávněně...

To vše v době, kdy v parlamentu musel být krajně pravicový poslanec Janusz Korwin-Mikke pokárán etickou komisí za výrok, že "někdy by žena měla dostat facku, aby držela hubu". Svůj postoj obhajoval, ale poté, co se nedočkal pochopení, požadoval, aby byly ženy z Etické komise vyloučeny, protože "ženy obecně jsou nekompetentní a neměly by zastávat takové funkce". Alespoň však přestalo existovat hřiště Antoniho Macierewicze, tzv. zvláštní subkomise pro vyšetřování havárie letadla ve Smoleńsku. Stála daňové poplatníky přes 25 000 000 zlotých (150 000 000 Kč)  a výsledkem její práce není... nic. Šíří naprosto absurdní konspirační teorie a chlubí se, jak mají připravenou zprávu, ale zatím nikdy nic nezveřejnili.

Myslím, že mnozí Poláci by snili o tom, že budou moci své politiky dostat pod kontrolu a potrestat je za jejich špatnou práci, stejně jako to udělali fotbaloví chuligáni, když po prohraném zápase jejich klubu Legia Varšava: "fanoušci" pronásledovali autobus s  fotbalisty, zastavili ho a vtrhli dovnitř a hráče zmlátili. Není divu, že se vláda snaží, aby na ni lidé mysleli v dobrém, a tak poté, co v rámci protiinflačních opatření konečně dočasně snížila daně na pohonné hmoty, nařídila, aby se na všech čerpacích stanicích povinně objevila informace, že pohonné hmoty zlevnily díky vládním opatřením. Jsem pro, pokud bychom byli informováni i o tom, co díky vládním opatřením zdražilo, ale asi by na takové nápisy u pokladen nebylo dost místa.

Ale jsou i dobré zprávy. Konečně bere polská vláda průkazy o očkování vážně. Je pravda, že poté, co se někteří občané ohradili proti tomu, že zaměstnanci, kteří odmítnou zaměstnavateli předložit doklad o očkování, budou nuceni vzít si neplacené volno, musí vláda navrhnout jiné řešení. A tak pokud odmítnete zaměstnavateli sdělit svůj očkovací status, budete nuceni vzít si PLACENÉ volno. To je geniální: Proč bych se tedy měl o tuto informaci dělit se svým šéfem?