Obílení bolševických praktik novodobými zemědělci

20. 12. 2021 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

 

Jak jinak nazvat neschopnost vlastníků či provozovatelů zemědělské půdy, kteří za 32 let (třicet dva let!) nezvládli velkoplošné lány, které stále máme leckde namísto normální krajiny, převést zpět na krajinu lidskou.

Kde jsou ony, za bolševika rozumnými lidmi oplakávané, remízy, křivolaké nivy potoků a říček, užitečné meze, úvozy a polní cesty propojující krajinu (v úředničtině biokoridory), mokřady plné vzácných rostlin nebo třeba zachovalé věkovité soliterní stromy – pamětníci doby.

 


Kde je chytrá ochrana proti půdní větrné a vodní erozi, pečlivé nakládání s kvalitou půdy, všechny osvědčené přírodní postupy – namísto chemizace.

Čest samozřejmě mnohým výjimkám!

Úplně rozumím tomu, že jídlo se prvoplánově snadněji a pohodlněji (tedy zatím) vyrábí na souvislé vyhoblované ploše, kde se nemusíte ničemu vyhýbat a traktor za vás odřídí i satelit. Jakou to ale má budoucnost? Mají lidé, kteří toto činí, v hlavě i něco jiného než bankovky?

Byť jsem nejpíš ze všeho ekologem, nemám nic proti zemědělcům – naopak! Společně s lesníky jsou nejdůležitějšími správci naší společné krajiny. A ta v budoucnu bude vypadat přesně tak, jak dopustíme, aby se s ní zacházelo. Jsem hluboce přesvědčený, že vlastnění zemědělských, lesnických, ale i některých jiných pozemků v krajině NENÍ absolutním vlastněním dané části krajiny. Řekněme, že vlastník po dobu svého života či po dobu vlastnění je pověřeným správcem těchto pozemků, které je povinen předat dalším generacím v odpovídajícím (tj. zejména nevydrancovaném) stavu.

Můžeme se utápět v diskusích, zda za současný stav mohou více vlastníci půdy nebo ti, kdo na ní hospodaří, nebo kdo vůbec... ? LÉPE ALE BUDE PROBLÉM KONEČNĚ ŘEŠIT.

Primární povinnosti ke správě jakékoliv věci (tím více nemovité) má přece její vlastník. Přestane je logicky mít, pokud je dohodou přenese na někoho jiného, tedy třeba propachtuje své pole včetně povinnosti péče o obsah organiky v půdě, včetně zakládání remízů a v jaké míře, včetně výsadby větrolamů na vhodných místech atp. To je VELMI důležité, protože velkou většinu zemědělské půdy u nás neobdělávají (nespravují) její vlastníci, což se často používá jako omluvné-výmluvné klišé pro nedobrý stav.

STÁT je tu proto, aby zákonem jednoznačně určil povinnou míru péče o půdu („ZÁKON O PŮDĚ“), vymáhal ji a vymohl. Samozřejmě součástí plánu mohou být i zemědělské dotace – nejlépe pouze na zemědělsko-lesnickou ochranu krajiny. Pak by se i mohlo dostat na řádově více žadatelů. Je jasné, že takový plán je třeba i důrazně projednat s EU v rámci její zemědělské politiky. Tam by ale, vzhledem k jejímu současnému „zelenému“ záběru, logicky neměl být problém. Možná dokonce pokusit se přesměrovat zelené plány unie více právě do této nepochybně všeobecně prospěšné problematiky.

Možná to může vypadat jako plán na zdražení výroby potravin, jenže jak chcete dlouhodobě vyrábět dostatek dobrých potravin ve zničené krajině bez zdravé půdy? Snad i vrchnímu šílenci dojde, že TO JE ÚPLNÁ HLOUPOST. Nezbývá, než krajinu ochránit, zevelebit a pak - následně - i profitovat z tohoto stavu

Máme novou vládu, která chce věci dělat lépe. Dovolil jsme si tedy v tomto textu, který jí i zašlu, popsat, co je konkrétně v zemědělství gruntovním a všeobjímajícím problémem!

2
Vytisknout
3969

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2021