Mediální manipulace jako nástroje oligarchického státu

16. 1. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 11 minut

Je podpora kremelské ideologie konzervatismu a tradičních hodnot to jediné, co mají američtí oligarchové společného s těmi českými?

Tento měsíc vyjde v nakladatelství Norton nová kniha americké investigativní novinářky Andrei Bernsteinové „American Oligarchs: The Kushners, The Trumps, and the Marriage of Money and Power“ (Američtí oligarchové: Kushnerovi, Trumpovi, a ženitba peněz a moci). Odkaz ZDE.

Americký New Yorker ještě před samotným vydáním publikoval některé kapitoly, ze kterých je patrný nezkrotný zájem Jareda Kushnera či Donalda Trumpa o média a možnosti, která média skýtají pro vlastní vyobrazení či pro očerňování konkurence a politických oponentů.

Pro česky mluvící čtenáře je zajímavé nejenom to, kolik má zájem o média společného s nekontrolovatelným hromaděním majetku a moci, ale především to, jak moc se tato chamtivost zrcadlí v kauzách nejbohatších Čechů Petra Kellnera, Daniela Křetínského anebo i Andreje Babiše.

Bernsteinová mj. výmluvně popisuje, kterak Jared Kushner využíval koupi newyorského společenského časopisu Observer (The New York Observer od r. 2016 online www.observer.com je zaměřený na celebrity, business a elitní společnost. Nezaměňovat s The Observer britského Guardianu, www.theguardian.com/observer, pozn. autora) k vytváření mediálních kauz, útoků a cílených „hit jobs“. Kromě obchodní konkurence bývalí zaměstnanci Observeru hovoří také o Kushnerových opakovaných snahách vyrobit „hit job“ na bývalého guvernéra státu New Jersey Chrise Christieho.

Christie jako státní zastupitel vedl obžalobu proti otci Jareda Kushnera Charlesi Kushnerovi. Charles Kushner byl v této kauze odsouzen ke dvěma rokům vězení za ovlivňování svědků, daňové podvody a porušování pravidel financování politických kampaní. Kushner starší si mj. pořídil nahrávku svého švagra z intimního setkání s prostitutkou, kterou na svého švagra sám nasadil. K vině se přiznal, aby se vyhnul procesu, při kterém hrozilo, že mohou vyjít najevo další skutečnosti o Kushnerově minulosti v oblasti placených sexuálních služeb (Zdroj ZDE).

V jiné pasáži se Bernsteinová soustředí na rozhovor, který Jared Kushner vedl s Observerem (Kushner po Trumpově zvolení 45. prezidentem USA prodal Observer své rodině) o své roli v týmu svého tchána Donalda Trumpa. Jared Kushner je dotazován na Trumpovy kontroverzní výroky týkající se imigrantů s ohledem na Kushnerovy prarodiče, kteří přežili holokaust a do Spojených států se po pobytu v poválečném uprchlickém a detenčním táboře u Říma dostali díky finanční a legislativní pomoci židovské neziskové organizace.

Kushner hovoří o Trumpově kampani jako o uzavřené minulosti. „Prezident vedl kampaň tak, jak ji vedl“ a hovor otáčí na současnost: „Myslím, že dnes dělá mnoho skvělých věcí pro naší zemi a na to jsem pyšný“.

Vytváření veřejného prostoru

Je zajímavé, jak se tyto narativní strategie zrcadlí ve vyobrazování reality, které se do médií snaží tlačit čeští oligarchové prostřednictvím svých nejbližších spolupracovníků nebo prostřednictvím svých mediálních satelitů.

Nedávno jsem upozorňoval na rozhovor s minoritním akcionářem PPF Ladislavem Bartoníčkem, který téma vzniku a minulosti PPF v 90. letech ukončil (v pro něj příznivě laděném rozhovoru) rázným prohlášením „My se ale bavíme o kauzách starých 25 let! Celá první republika trvala kratší dobu!“ (Bartoníček pro Seznam.cz ZDE, v BL o „konzervativních“ hodnotách oligarchů ZDE).

Snaha o poutání pozornosti k dnešku, asertivní utíkání od dotazů na metody a heslovité apely na pracovitost jsou vlastní populistickému snoubení politiky a médií s prosazováním majetkových zájmů těch nejvlivnějších.

Jistě, bavíme se o fenoménu starém přinejmenším stovky let. Co se moderní žurnalistiky týče, tak v USA se už na počátku 20. století pro termín „čtvrtý stav“ vžila bohatá kulturní asociace s postavením „vydavatelů novin ve světě byznysu a vysoké společnosti“, jak si všímá například význačný teoretik žurnalismu Hanno Hardt ve své knize „Interactions – Critical Studies in Communication, Media, and Journalism“ na straně 197.

V případě vlastníků PPF se bavíme dokonce o stejných metodách, které tato vlivová skupina využívala už v době před vzestupem současného populismu se sklony adorovat současný Kreml Vladimira Putina. Jak připomíná server Hlídací Pes, tak „zakazování publikace některých textů (v Kellnerem vlastněném týdeníku Euro) se jistou dobu stalo běžnou praxí – mimo jiné některých článků z oblasti bankovnictví, o společnosti Setuza, o majitelích českých porcelánek a skláren...“ (více ZDE).

Z tohoto pohledu možná ani není překvapivé, jak Bartoníčkův popis aktivit PPF v Číně rezonuje s metodikou celé kauzy PPFGate o financování pozitivního obrazu Číny Home Creditem za pomoci Agentury C&B (skrz jejíhož spolumajitele Jirsy se kauza dotýká i serveru Info.cz Daniela Křetínského – oba se po vypuknutí kauzy od Info.cz odstřihli, ZDE).

Podobně jako se jeden z produktů C&B, think tank Sinoskop snaží podávat „objektivní a vyvážené informace“ o Číně, tak ani Bartoníček neumí Čínu „soudit jednoduše, říct – je to represivní režim“ (ZDE). V obdobném duchu hájí svou spolupráci i Home Credit a C&B: „zadáním bylo racionalizovat veřejnou diskusi v České republice o podnikání v Číně“ (ZDE).

„Zločinecký stát“

V narativu představitelů skupiny PPF jde především o vyhnutí se věcné diskusi o aktivitách skupiny v ČR, Číně anebo jihovýchodní Evropě a nastolení vlastního vidění světa. V obsáhlých rozhovorech jako je ten mezi Bartoníčkem a autory Seznamu tak nikdy nedojde ke konfrontaci představitelů PPF se stinnou stránkou fungování ČLR jako je odebírání lidských orgánů či povinnosti vyplývající ze spolupráce s čínskými úřady a bezpečnostními složkami.

Přitom samotná Čína přiznala odebírání lidských orgánů již v r. 2005. Samozřejmě, jak poznamenávají v reportážích věnovaných čínských pracovním táborům autoři izraelského listu Ha’aretz, tak Čína svým příslibem zastavit odebírání lidských orgánů v podstatě jenom změnila způsob krytí svých operací.

Je pozoruhodné, že představitelé PPF se tomuto tématu úzkostlivě vyhýbají anebo po vzoru C&B napadají kritiku čínského režimu jako nevyváženou. Pro úplnost – podle verdiktu nezávislého tribunálu z r. 2018 nucené odebírání v Číně nadále pokračuje. Verdikt tribunálu je zakončen větou: „Vlády a kdokoliv, kdo přichází podstatnou formou do styku s ČLR, tak by si měl uvědomit, že v míře uveřejněné výše, přichází do styku se zločineckým státem“. Ha’aretz ve svých reportážích cituje i mrazivou studii Prof. Jacoba Lavee pojednávající o manipulaci dat o oficiálních transplantacích orgánů v Číně (ZDE, studie, na kterých se podílí Prof. Lavee např. na webu Národního centra pro biotechnologické informace  ZDE).

Prof. Lavee, ředitel jednotky srdečních transplantátů ve zdravotnickém středisku Šeba v izraelské nemocnici Tel HaŠomer, ve svém textu pro Ha’aretz mj. poznamenává: „Čínské orgány se neobtěžovaly přistoupit na pozvání nezávislého tribunálu, aby svou pozici objasňovaly přímo před tribunálem; soustavně popírají veškerá obvinění a označují je za anti-komunistickou propagandu“. 

PPF a Home Credit se tak dopouštějí přesně toho, před čím varuje Lavee. Samotným svým mlčením a přihlížením podporují režim zodpovědný za vraždění, zotročování a mučení lidí vězněných v pracovních táborech ČLR.

Samozřejmě, že takového mlčení a přihlížení se dopouští i další korporace a často i vlády jednotlivých zemí. „Výjimečné postavení nejsilnějšího hráče na čínském trhu“ má ale jenom jeden Petr Kellner (ZDE). Svým vystupováním v českých médiích pak PPF vysílá i jasný signál aktivitám ČLR ve střední a jihovýchodní Evropě – tady jsme s vámi na jedné lodi. Tady vás pro vaše počínání nebude nikdo popotahovat, my jsme pro vás partnerem.

Není to jenom o tom, mít média pod kontrolou z dnešního pohledu v primitivním propagandistickém smyslu 20. století. Kvůli tomu asi skutečně nestojí PPF koupě CME za zvýšený zájem o své aktivity.

Jde o to mít možnost témata přímo nastolovat a společně s tím nastolovat i způsob a režim v jakém se bude hovořit o Číně, spotřebitelských půjčkách, vymáhání pohledávek, solárním byznysu či o politice. Nikdo ve zpravodajství Novy na sklonku roku 2020 neočekává záběry Petra Kellnera, jak mu vlasy rozevláté od surfování drží tvar i v kanceláři, či jak v televizní debatě s prokremelskými nacionalisty hájí principy demokracie.

Politický kapitalismus

Jak PPF vysvětluje ve svých výročních zprávách a hospodářských ukazatelích, tak těžiště jejích činnosti a příjmů je na trzích, kterým dominují státní zájmy nad obchodními jako je právě ČLR nebo RF, ale třeba i Vietnam. PPF tak už více než dekádu těží z partnerství s autokratickými režimy a české veřejnosti se vehementně snaží takové partnerství vyobrazovat jako ryze obchodní, a zamlčovat tak politický rozměr jejich činnosti.

Připuštěním politického rozměru „obchodování“ v Číně nebo Ruské federaci by PPF otevřeně přiznala, že spolupracuje se státy, které vyvíjejí proti České republice dezinformační aktivity, podílejí se na hackerských útocích či vyvíjejí jiné kyberšpionážní aktivity (viz například poslední výroční zpráva BIS ZDE o napadení Benešovské nemocnice ZDE). Jinými slovy, že slouží jako proxy režimům podrývajícím české veřejné instituce a že financuje výrobu obsahu, o kterém při nejlepší vůli nelze prohlásit více, než že se jedná „hlavně o reputaci ČLR u české veřejnosti“ (ZDE).

Proto Ladislav Bartoníček nechce a ani nemůže „soudit Čínu“ optikou západní civilizace. Je totiž docela pravděpodobné, že by se při souzení Číny optikou ČR či EU přiznal k činnosti, která ve 20. století byla široce označována jako vlastizrádná.    

Oligarchie v českém podání Petra Kellnera a Daniela Křetínského anebo v tomto případě i v provedení Donalda Trumpa a Jareda Kushnera má společného jmenovatele ve snaze o privatizaci veřejné sféry a její podrobení soukromým finančním a mocenským zájmům. Přes propagaci rétoriky o tradičních hodnotách, vlasti či rodině (a skrytého či očividného rasismu), tak jsou to právě „byznysmeni“ jako Trump či Kellner, kteří z tradičního pojetí vlasti jako národnostního státu dávno vystoupili právě pro jeho praktickou nepoužitelnost v podmínkách 21. století.

0
Vytisknout
8399

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2020