Babišovo Švýcarsko

20. 1. 2020 / Karel Dolejší

Premiér Babiš v novoročním projevu prohlásil, že by si údajně přál, aby se z Česka stalo druhé Švýcarsko ZDE. Švýcarská režisérka Fiona Gelsomina Zieglerová žijící v Praze ovšem Čechy lituje, protože tu politici lžou a kradou, což by v její zemi rozhodně nebylo možné ZDE.

Jinak řečeno, kdyby si Babiš skutečně přál udělat z ČR jakousi druhou Švýcarskou konfederaci, musel by začít tím, že nejprve coby notorický lhář a dotační podvodník odstoupí z funkce a odejde z politiky. V postkomunistickém marasmu, který v českých podmínkách přežívá přes třicet let a který Babiš osobně dovedl víceméně k naprosté dokonalosti, ovšem může svému voličskému kádru věšet na nos naprosto cokoliv. Například údajné sny, jimž jsme dnes vzdáleni víc než kdykoliv dříve.

Od Grosse až po Nečase čeští premiéři stižení vážnými skandály volky nevolky odstupovali z funkcí. Ještě uznávali, že výkon moci je omezen určitými pravidly, o nichž sami nerozhodují. Právě v těch dobách jsme byli při všech ohromných chybách Švýcarsku neskonale blíže než dnes, kdy nájemník Strakovky do omrzení opakuje, že nikdy, nikdy neodstoupí, ať už ho policie nebo soud obviní či usvědčí z čehokoliv. Že prý převedením majetku do svěřenských fondů naplnil "lex Babiš" (zákon, který se takto nejmenuje a v němž není o "řešení" střetu zájmů v podobě svěřenských fondů ani čárka). Situace v politice byla před obratem k babišismu sice obecně špatná, ne však beznadějně zablokovaná jako v roce 2020, kdy už de facto neexistuje pokojný způsob, jak odvolat prokazatelně špatného držitele moci.

Leccos, pokud jde o mentalitu, dnes mnohé Čechy pozoruhodným způsobem spojuje s Ruskem, pod jehož nadvládou ti starší strávili až čtyři dekády. Jestliže je v současném Rusku skromnost zjevně považována za vážný nedostatek ZDE, také v ČR lze pozorovat, jak z politiky postupně mizejí skromní a pracovití kandidáti nahrazovaní nabubřelými rádobyspasiteli, kteří elektorát masírují čím dál nereálnějšími sliby kombinovanými se strašením "zlými cizáky" za účelem semknutí vyděšeného davu. Vypadat civilně a solidně představuje dnes nejlepší recept, jak v krátké době doputovat na politické smetiště.

Jestliže se zejména v anglosaských zemích setkáváme s fenoménem krize liberálně demokratických politických systémů, donedávna příliš zahleděných do sebe a své "výjimečnosti" (na základě zřejmě jen částečně odůvodněného předpokladu, že anglosaské demokracie se na rozdíl od kontinentálních vyhnuly fašismu/nacismu kvůli jakýmsi "vrozeným výhodám", nikoliv snad víceméně šťastnou shodou historických náhod), úpadek politické kultury je tam dosud brzděn celou sadou stále ještě intaktních institucí jako účinná dělba moci, fungující svobodný tisk nebo nezávislý soudní systém. Výsledek konfliktů kontrolních institucí s populistickými politiky nelze předem jednoznačně předpovědět.

V ČR a dalších postkomunistických zemích, kde nebylo dost času (a hlavně chyběla vůle) takové pojistky se vším všudy vytvořit, kde je premiér současně zemědělským monopolistou a mediálním magnátem, což si v žádné jakkoliv jen trochu normální západní zemi nikdo nedokáže byť jen představit, ovšem úpadek demokracie postupuje podstatně rychleji. Je to tu jako sedět v automobilu, kterému už dávno odmontovali brzdy, bezpečnostní pásy a airbagy, "aby to rychleji jelo". A básnit přitom, že sníte o bezpečnostních standardech značky Volvo.

Česko s Babišem v čele každopádně nemůže mít ze Švýcarska takřka nic, protože on osobně představuje na politické scéně hlavní překážku nastolení jakékoliv byť jen vzdálené podobnosti. V úvahu by snad připadaly díry ve švýcarském sýru, které, jak známo, obsahují zejména vzduch. Ty by šly přesadit do českých podmínek ještě poměrně snadno. Ba co více, sami už dnes vlastně máme díry mnohem lepší než Švýcaři: Po dotacích na Čapí hnízdo, po ROP Severozápad, po eurodotacích Agrofertu ZDE, či otvor zvíci propasti zbylý po obecném právním povědomí ZDE.

Vlastně má Babiš v jistém smyslu pravdu. Česko provrtané tunely od Aše po Moravský Hrozenkov už do jisté míry připomíná gigantický švýcarský sýr.

A že za těch třicet let demokracie uležel jedna báseň!

0
Vytisknout
5481

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2020