ČR zemí polooficiálního rasismu

„Nikdy se nevzdávejte svých snů“

23. 1. 2020 / Albín Sybera


Tato
 slova zazněla na smutečním shromáždění k uctění dvou ze 176 obětí tragicky sestřeleného letadla, jež směřovalo z Teheránu do Kyjeva. Tito dva lidé studovali na Carletonské univerzitě v kanadském hlavním městě Ottawě.

Podobně jako na dalších velkých i menších kanadských univerzitách, tak i v Carletonu má íránská komunita silné zastoupení jak mezi studenty, tak i mezi badateli a lektory. Kanadská vláda systematicky těží z dlouhodobého napětí mezi USA a Íránem a po desetiletí otevírá své univerzity ke studiu a bádání talentovaných Íránců, pro které je Kanada atraktivnější zemí než USA. 

Na smutečním shromáždění minulý týden promluvila kromě nejvyššího představitele univerzity, Benoit-Antoine Bacona, také federální ministryně infrastruktury a komunit Catherine McKenna. 

McKenna u té příležitosti na adresu tragicky zesnulých, doktoranda Farída Arasteha a Mansúra Púrjama, také pronesla, že „jejich příběhy jsou příběhy naděje a brilantnosti. Rozhodli se přijít do Kanady, po letech práce, často za vynaložení značných rizik a těžkostí, a pokračovali dál“ (více ZDE).

Když jsem před patnácti až sedmnácti lety na Carletonu studoval, často jsem přemýšlel nad tím, jak moc zatraktivní členství v EU studium v ČR pro studenty z blízkého východu a dalších regionů mimo EU. Říkal jsem si, že ČR ještě na počátku 21. století může navazovat na přítomnost socialistického Československa, mj. třeba v Sýrii.

Nikdy mě tehdy nenapadlo, že po patnácti letech bude trajektorie naprosto opačná a současná vláda bude dělat vše proto, aby z ČR vytvářela zemi polooficiálního rasismu a preventivně tak odrazovala perspektivní a talentované lidi od příchodu do této země. A to i přesto, že současný premiér během své práce v Podniku zahraničního obchodu dlouhodobě působil v Maroku a jistě i on vnímal výhody rozvojové pomoci v zemích třetího světa.

Rozhodně nechci tvrdit, že v Kanadě neexistuje rasismus. Jenom dnes přemýšlím, jak dlouho bude ČR ještě v naprostém sevření generace kolem Andreje Babiše a Petra Kellnera a jejich bezbřehého cynismu vracejícího ČR do éry jejich studií a pracovních začátků.

0
Vytisknout
2583

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2020