O lidovém hněvu, cynismu a přiběhu liberální demokracie

13. 9. 2017 / Boris Cvek

Podle mne, mám-li se vyjádřit k debatě Jana Čulíka a Michala Kubálka o příčinách hněvu paní Kozlové, je xenofobie pouhý mediální a politický nástroj k odvedení pozornosti lidového hněvu od skutečných problémů, které elity z nějakého důvodu neumějí řešit, i když jsou si jich velmi dobře vědomy. Nechci říci, že tento hněv pramení výlučně ze sociálních problémů, souvisí podle mne také s jakýmsi celkovým rozkladem legitimity liberální demokracie, narůstajícím cynismem a nedůvěře vůči férovosti celého systému.


Nemyslím si, že by v tomto lidovém hněvu samém bylo možno hledat jeho příčiny, lze jím totiž snadno manipulovat. Tak či onak. Vzpomínám si například dobře na situaci, kdy tlak veřejnosti vedl k tomu, že ministr Pavel Blažek, který nastoupil na ministerstvo spravedlnosti po bleskově odvolaném Jiřím Pospíšilovi, nakonec musel jmenovat Lenku Bradáčovou vrchní státní zástupkyní v Praze. Tehdy to bylo důležité mediální téma. Na druhou stranu je zvláštní, že se přes drtivou podporu veřejnosti nepodařilo ani vládě se socialistickým premiérem prosadit sociální bydlení. Je také zajímavé, jak se téměř celá společnost dnes spojuje v otázce tématu nízkých platů (před pár lety to byly zase drahé služby za telefonování).

Za jasné pokládám to, že např. strach z uprchlíků u nás je imaginární věc, dějící se čistě v lidské představivosti, zatímco obludnost exekucí krutě zasahuje do reálného života statisíců, ne-li milionů lidí. Xenofobní témata jsou pak snadnější a srozumitelnější než ta reálná. Dá se na nich snadno vydělat v médiích nebo předstírat politický program. A když lidi mají vztek na systém a zažijí tvrdě na svou kůži nebo ve svém okolí to, že civilizované normy vlastně neplatí, pak není už moc daleko k cynismu a xenofobii. Stačí bezmoc a útěk do imaginárního života.

Zdá se mi, že hlavní pohled na svět běžných lidových xenofobů vychází z předpokladu, že lidskoprávní normy jsou jen elitářská lež, neboť svět ve skutečnosti funguje naprosto cynicky, krutě, nemilosrdně ve stylu: když nezabiješ, budeš zabit. To je základní premisa jejich myšlení. Podle nich elity ve skutečnosti sledují za všemi hezkými řečmi jen svůj vlastní zisk a svůj prospěch. Z takového pohledu je Trump čistá pravda nového cynismu, zatímco Clintonová je typické zosobnění elitářské perverznosti.

Samotné zlepšení sociálních podmínek nevidím jako dostatečný předpoklad změny k lepšímu, tím základním předpokladem je příběh o společnosti, postavené na humanitě a demokracii, kterému budou lidé moci zase věřit. Problém je, že vyprávíme příběh o lidských právech, příběh o demokracii, ale součástí toho příběhu není pro mnoho lidí realita, v níž žijí. Nemusí se jim žít zrovna špatně, nemusejí být na dně, ale mohou mít silný pocit, že mohou žít jen díky tomu, že stále dokola jen lžou, že cynicky bojují o svá bydla, že žádné ideály neplatí… a že když v té nemilosrdné hře udělají chybný krok, skončí jako bezdomovci. Tito lidé pak vnímají ten příběh elit jako lež. A největší problém je konec legitimity takového příběhu.

0
Vytisknout
3351

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2017