K plánované dani z obratu v 9 členských zemích EU

Jak danit v době internetového byznysu?

18. 9. 2017 / Jiří Hlavenka

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Až opadne vzrušení z mariánských sloupů, tak by zas neškodilo se zabývat důležitými věcmi. Tohle důležité je. Éra Internetu přinesla krom mnoha skvělých věcí také jednu trochu horší - umožňuje firmám, zejména celosvětovým korporacím takzvaně "realizovat", tedy nechat vyplavávat příjmy i zisk nikoli tam, kde skutečně vzniknou, ale tam, kde to pro ně je výhodné. Technologická podstata byznysu pak činí tyto (principiálně nezákonné) postupy prakticky nepostižitelnými.

Ne že by se to nedělo i ve světě kamenného podnikání, ale je to tam podstatně obtížnější. Typickou metodou je transfer pricing: pokud nadnárodní řetězec chce kvůli daním stáhnout zisk své dcery v (například) ČR tím, že jí matka nebo jiná pobočka prodává velkoobchodně brambory násobně dráže než je v kraji obvyklé, hrozí a nastává citelná penalizace, doměření daně. 

Podobně riskantní jsou různé "konzultační služby" a podobně; všechno se to samozřejmě stále dělá, ale tak, aby se "jedlo a moc nemlaskalo", tedy aspoň s jakousi mírou. Internetové společnosti ovšem princip přesouvání zisků dovádějí do dokonalosti: za náklady se prohlásí "infrastruktura", "datová centra", "licence software" (sami sobě) a podobně, daně minimalizují k nule. 

Nejsou to komodity, nejsou to brambory s cenovkou, správce daně nemá jak přesně transferovaný zisk vyčíslit, pokud se o to pokusí, protistrana se odvolá a případné soudy spíš vyhrává. Problémem ovšem je, že je to vlastně řešení jedné nespravedlnosti jinou nespravedlností. 

Daň ze zisku je poměrně férová: vydělal jsi, tak se poděl. Daň z obratu je nefér, protože řada firem jede cíleně a zcela legitimně na velký obrat a malý zisk, takže výsledkem by nejspíš muselo být zdražení produktu nebo služby. 

"Daň za velikost" taky moc férová není - firma je často velká jen proto, že holt je hráčem v obřím byznysovém oboru, jiná tak velká není, protože působí v niche (kde přitom může být až monopolní a dosahovat "nestoudných" zisků - krásným příkladem je brýlařský monopolista Luxottica). 

Za plentou se ostatně hovoří o tom, že celé toto plánované opatření je namířeno proti čtyřem firmám, které jsou "shodou okolností" všechny americké: proti Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu (některé z velkých firem záměrně daní v Irsku či Lucembursku, zemích s nejnižší sazbou, pozn. redakce). I když by se jistě dotklo více subjektů, tito čtyři obři by nesli lví podíl plánovaného daňového doplatku (odhadované 4 mld EUR). Takže i když to nikdo neřekne nahlas, je to vlastně součást obchodního boje mezi EU a USA. 

Další obtíží bude vůbec výpočet této daně, který by dle francouzského návrhu byl spíše odhadem ve smyslu "kolik by ta firma vydělala/musela odvést daní kdyby sídlila v naší zemi a ne někde jinde". To je samozřejmě také dost ošemetné. Obtížná situace. Na jedné straně současná situace, ve které se internetoví giganti smějí: "daně jsou pro paštikáře, ne pro nás", na druhé už od pohledu těžkopádné a sporné úřednické řešení.

0
Vytisknout
2727

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2017