ČR není žádnou "zralou demokracií"

22. 9. 2017 / Karel Dolejší

Česká republika je zemí, kde žádné hodnoty neplatí, kde nic není hanba.

Některé věci můžete opakovat dvacet let tři sta krát a nic se nezmění. Ale vždycky je lze samozřejmě zopakovat po tři sta prvé.

Erazim Kohák často vypráví příběh o spekulantech z doby americké občanské války. Byli to lidé, co nejprve skoupili dluhy vojáků na frontě a čekali, až dotyčný padne. Pak šli vyhodit vdovu s dětmi z farmy a nastěhovali se sami.

Žádný zákon jim takové jednání nezakazoval a snad ani nemohl. Ale ještě po dvou generacích byli potomci těchto lidí ve své komunitě sociálně stigmatizováni. Protože přišli k majetku mimořádně hnusným, odporným způsobem, který komunita odsuzovala. A je to tak v pořádku.
Zákony totiž nemohou společnosti nařizovat hodnoty. Ty si musí stanovit občanská společnost sama, nezávisle na státu. Tedy pokud je takového výkonu schopna.

Česká republika je ale zemí, kde žádné hodnoty neplatí, kde nic není hanba. Když se někdo pokusí operovat v rovině občanské společnosti z jakéhokoliv stanoviska ve smyslu vyloučení podlého, odporného jednání, je tu okamžitě podroben mnoho let neměnné proceduře.

V prvním podvodném argumentačním kroku je rozprava o hodnotách v občanské společnosti krátkým spojením sloučena se sférou státní moci.

Ve druhém je dotyčnému řečeno, že by prý chtěl zákonem nařídit určité hodnoty a je tedy totalitář, i kdyby se od myšlenky na cosi takového stokrát distancoval a vysvětlil, že chce něco jiného.

Český normalizační syndrom morálního nihilismu je zkrátka alergický na jakékoliv řeči o hodnotách i na samotnou možnost, že by se s hovady nemluvilo, třebaže neporušují žádné zákony.

Aktéři reprezentující tento syndrom kdysi špatně přečetli postmodernisty a "Anything goes" (což se týkalo výhradně epistemologie) se stalo jejich "morálním" krédem.
0
Vytisknout
3906

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2017